NEPOSKVRNĚNÝ GURU

Než začnete číst následující text, rád bych sdělil, že bude obsahovat náboženskou kritiku. Avšak záměrem textu není ublížit sentimentům žádných náboženských hnutí, komunit, sekt. Uvidíte-li v mém textu nějaký sporný bod, bude mi potěšením jej s vámi probrat. 

Tento článek píšu v dnech oslav hinduistického svátku Guru Purnima. Guru purnima je vzdávání holdu všem guruům. Ač sanskritský termín guru znamená v podstatě učitel, slovo guru se stalo synonymem duchovního vůdce sestupujícího z vyšších sfér reality. Guru je ekvivalentem náboženského Ježíše, jehož charakter je neposkvrněný, osvobozený od hříchů, božský, posvátný, dokonalý a jehož autorita a poznání jsou nezpochybnitelné.

Osobně pojem guru vnímám jako princip, nikoliv jako svatého člověka. Jsem přesvědčen, že žádný takový člověk, který by byl manifestací dokonalého poznání neexistuje. Je to lidský konstrukt a mýtus.

Guru je princip, který nám říká, že se učíme jeden od druhého. Učí nás neuzavírat se jen do samoučení, které nám namlouvá: „já si na vše přijdu sám, já vím vše nejlépe“. Místo toho nás tento princip má učit naslouchat, sdílet a přijímat; učí nás pokoře a empatii. Guru může být kdokoliv. Mohou to být rodiče, děti, přátelé, partneři. Guru může být i váš nepřítel nebo opilec na ulici, který vám řekne důležitou větu. Jakákoliv situace, která nás učí, je guru. Není však žádný zázračný guru, z vlajícími vousy, který za vámi přijede z Himálají, a jehož posvátný dotek a požehnání vám zajistí blažený život v duchovním nebi.

Sám jsem si s touto představou pohrával. Domníval jsem se, že po světě skutečně chodí reálné duchovní autority, v podobě sebevědomých duchovních vůdců, kněží, mudrců, svatých a osvícených mužů, kteří mají připravené nezpochybnitelné odpovědi na všechny hluboké otázky. Záhy mě tato představa začala opouštět, neboť jsem zjistil, že se jedná jen o trik ega.

Jak to funguje?

Student svého gurua považuje za dokonalého a nezpochybnitelného a sám sebe za jeho pokorného následovníka. Ego se tímto vlastně maskuje – používá zdánlivou pokorou, zatímco se projektuje do osvícené osoby, která mu slouží jako nejvyšší arbitr duchovního názoru. Na jedné straně se tedy dotyčný stává poníženým stoupencem svatého učitele, čímž ukazuje svou pokoru, na straně druhé prezentuje dokonalou vizi světa. Často sám sebe považuje za toho, kdo má zvláštní požehnání a přístup k duchovním autoritám a k dokonalým znalostem. Dále uvažuje, že „běžnému“ člověku je duchovnost a velikost jeho gurua skryta. Určitou oklikou tedy ego člověka klame.

Ego často bývá prozrazeno ve chvíli, kdy je kult osobnosti zpochybňován. Pokud patříte mezi uctívače gurua a taková chvíle zpochybňování vám přináší frustraci, naštvanost, zlobu vůči kritikovi; a pokud vnímáme ty, kteří zpochybňují vaše učení, jako pokleslé, nízké, neduchovní či jako hříšné jedince, můžete si být jistý, že jste chyceni do pasti egoismu, typickým pro náboženské elitářství.

Neo-hinduistické tradice mají značné zastoupení i v Čechách. Oslava Guru purnimy někdy probíhá tím, že se provádí služba guruovi, zatímco guru sedí na vyvýšeném trůnu a nechává se uctívat a umývat nohy.

Rozumím hinduistické teologii, ve které guru představuje velikost Boha. Guru je představitelem posvátné moudrosti, před kterou je potřeba se pokorně sklonit. Pochopil bych to jako rituální hru, po které by Guru zas sešel dolů, ze svého trůnu, zpět do své lidskosti.

Nedávno jsem četl citát jednoho gurua, jenž tvrdil, že největším hříchem je považovat gurua jen za obyčejného člověka. Ano, a takto je člověk uvězněn v pasti. Žák nemůže již žádné slovo svého gurua posuzovat kriticky, neboť tím by se zahanbil a stal nejvíce hříšným.

Guru je však člověk jako každý jiný. Ve světě je tisíce guruů, ale každý se hlásí k jiné tradici a zastává jiné učení. Někteří z těchto guru se tedy musí mýlit. Který z nich? Jak to poznám? Jak poznám neomylného člověka, když sám jsem omylný? Co je vodítkem k tomu, že se rozhoduji někoho považovat za nezpochybnitelného? Jeho charisma, pověst, legendy? Nebo jej tak přijmu jen proto, že jej tak přijímají všichni ostatní?

Navrhuji sesadit neomylného Gurua z jeho trůnu a udělat z něj gurua. Snažit se vidět Posvátno a Boha v každém člověku. Pokloňme se svému učiteli, ale uvažujme o něm jako o lidské bytosti. Pokud je to učitel laskavý, vnímejme v této laskavosti to božské a posvátné, ale stále vnímejme i jeho lidskou stránku a nenechme se zmást lákadlem charismatu a moudrosti. Pokloňme se všem, i těm, které považujeme za podřadné. Pokloňme se svým chybám, pochybám a nejistotám, protože ty nás vedou lépe než nezpochybnitelné jistoty. Pokloňme se nejen učitelům, rodičům, autoritám, ale hlavně dětem, protože ty nás mohou často naučit víc, než my je.

Takže, šťastné oslavy Guru purnimy, všem mým hinduistickým přátelům, kteří v tento den oslavují! 

Krásný den! Jirka

Leave a Comment

Your email address will not be published.