- Mindfulness, také známá jako všímavost, zažívá v západních zemích obrovský rozmach. Je hojně užívaná v psychoterapii, je součástí firemních programů, workshopů, wellness průmyslu. Mindfulness už máme i v podobě aplikací, které nám každou hodinu připomenou, že je čas na minutku meditace.
Pokud jste o tom neslyšeli, tak všímavosti zahrnuje většinou různé techniky vědomého dýchání, pozorování, soustředění či různé meditační techniky; a jako benefity a výhody těchto technik se uvádějí obvykle zvýšené soustředění, zlepšení kognitivních schopností, sebeuvědomění, úleva od stresu, a regulace emocí. Techniky všímavosti se také bohatě uplatňují v oblastech, které pracují s rozšířenými stavy vědomí.
Užitečné, ale…
Některé nedávné studie, zkoumající techniky mindfulness, došly k překvapivému závěru, a to, že můžou paradoxně posilovat sobecké sklony a snižovat schopnost empatie. Tyto techniky totiž v sobě nemají automaticky etický nebo hodnotový kompas. Podobně jako schopnost řídit nás automaticky nedopraví na správné parkoviště. Pokud chybí záměr a navigace, samotná schopnost řízení nestačí.
Všimněme si, že člověk je pomocí mindfulness veden často k obrácení pozornosti do nitra, k uvolnění od vnějších podnětů a k vědomému pozorování dechu či myšlenek, což může být na jednu stranu uvolňující, ale zároveň tato filozofie: „napoj se na sebe, buď v sobě, uvnitř, odpoutej se od vnějšího, najdi své já, svůj vnitřní svět“ může snadno podpořit stav disociace či izolace od světa kolem. A i když takový stav bývá spojován s úlevou, často se jedná o úlevu dočasnou a ne zcela opravdovou.
Je to jako kdyby se týranému dítěti podařilo utéct z vězení svého domova. Okamžik útěku a pobyt mimo týraný prostor přináší dítěti instantní úlevu, pocit bezpečí, jenže po chvíli, když dítě zjistí, že je samo, je mu zima a má hlad, úleva mizí a přichází další rovina úzkosti. Problém je nevyřešen, protože nebyla vyživen kořene té nejhlubší potřeby, a ta je vztahová. Samotný proces opouštění škodlivého prostředí může být úlevný, ale nestačí.
Je podle mě klíčové, aby techniky meditace nebo rozšířených stavů vědomí byly zasazeny do kontextu chápání významu vazby a vztahu, empatie a lásky. Bez toho se meditace i rozšířené stavy vědomí snadno stávají prostředkem k dalšímu sebeklamu.
Schopnost disociace od světa a od nepříjemných emocí se bohužel často interpretuje jako spirituální pokrok. Není proto vůbec překvapivé, že sobečtí či vztahově izolovaní lidé mohou mít zároveň v oblibě praktiky meditace či práci s psychedeliky nebo další seberozvojová učení. Asi nejjasnějším a nejsmutnějším příkladem je rodina Mansonových spojená s masovou vraždou. Nebo japonská sekta Aum Shinrikyo, která byla výrazně spojena s jógou, meditací a psychedeliky i s extrémně násilným chováním a terorismem. Nedávno jsem také napsal článek o jistých legendárních učitelích jógy, kteří navzdory velkým znalostem a dosažení vysokých stupňů jógy vykazovali násilné a manipulativní chování.
Duchovní narcismus není ve spirituálních komunitách vzácným jevem, a to dokonce ani v oblasti mezi skutečnými experty, průvodci či autory. Skrytá formu narcismu je mnohdy zakódována i v samotném jádru učení některých duchovních tradic. V těchto tradicích nacházíme opakující se vzorce v podobě filosofie odpoutání, izolace, rozpuštění vazeb a často i fixace na vlastní osvícení a spásu jako na nějaký soukromý poklad. Tato učení ignorují, že vazba a vztah je ten klíč, nikoliv problém. Tato učení patrně pochází od osob zlomených a frustrovaných, které možná byly těmi dětmi, co utekly z domova a vytvořily si iluzorní pojetí, že vazba a vztah jsou existenciální hrozbou.
Když jsou nástroje jako je meditace nebo psychedelika zasazeny do kontextu se skutečnou láskyplnou péčí, pochopením empatie, pochopením významu vztahu, děje se něco pozoruhodného. Může nám to ukázat něco zásadního, že osvícení není soukromá záležitost, ke které dojdeme instantním rozšířením svého vědomí s klapkami na očích a mystickými zvuky ve sluchátkách, ale ukazuje se jako cesta propojení a tvoření vztahu.
Místo dávat doporučení stáhnout se do svého já a hledat odpoutání a své vlastní osvícení je smysluplnější vést k objevování hlubšího propojení se světem a lidmi. Klíčové je podle mě uvědomění, že nejsme izolované bytosti hledající vlastní spásu, ale součástí vzájemně propojené sítě existence, kde naše „probuzení“ má smysl pouze v kontextu našich vztahů a našeho zapojení do života kolem nás. Pokud toto zasadíme do rovnice, je větší pravděpodobnost, že nám tyto nástroje přinesou smysluplnější výsledek a opravdovější radost.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
