Včera měl narozky John Lennon a u té příležitosti se objevují také narážky na jeho údajné pokrytectví.
John Lennon zpíval píseň Imagine o utopickém světě, kde se mají všichni rádi, a také složil hymnu „All you need is love“, ale zároveň to byl člověk, který se dokázal chovat sobecky a násilně k druhým.
John Lennon v roce 1980 v rozhovoru pro časopis Playboy mluví o svém násilném chování. Přiznává, že fyzicky ubližoval i svým manželkám.
Doslova řekl:
„Býval jsem ke své ženě krutý, bil jsem ji a držel ji stranou od věcí, které milovala, to jsem byl já… Nedokázal jsem se vyjádřit, a proto jsem používal násilí. Pral jsem se s muži a bil jsem ženy. Upřímně věřím v lásku a mír. Jsem násilný muž, který se naučil být nenásilný a který lituje svého násilí. Budu muset být mnohem starší, než budu moci veřejně čelit tomu, jak jsem se jako mladík choval k ženám.“
Ve skutečnosti je to velice vzácná sebereflexe, která poukazuje na zralost člověka. Lennon nepopírá svůj stín a zároveň upřímně projektoval své ideály do písniček. Neříkal o sobě: „jsem perfektní, následujte mě a mé chování.“ Jeho písně o lásce jsou proto podle mě autentické a vychází z vnitřku.
Ne vždy jsou ale slova lásky v kontextu, který funguje dobře. Když se podíváme na některá náboženství a ideologie vidíme slova o lásce a vedle toho násilné a problematické chování, které je obhajováno častokrát jako nutnost k dosažení vyššího dobra.
NELÁSKA JAKO CESTA K LÁSCE?
Občas zabrouzdám do kritických rozborů různých náboženských a ideologických systémů, přičemž pokaždé mě někdo upozorňují, že přehlížím ty dobré stránky a hlubokou morálku konkrétního náboženství nebo učení. Nepřehlížím.
Chápu to. Křesťanství má lásku k bližnímu, buddhismus soucitnou laskavost, a i Korán vyzdvihuje soucit a milosrdnost.
Pravda je, že každá ideologie, ať už náboženská, politická či sociální, skutečně vychází z nějaké potřeby dobra nebo spásy. I ten největší diktátor slibuje mír, prosperitu, sounáležitost. Jako dítě jsem vyrůstal v komunistickém režimu, který byl objektivně násilný a zhoubný, přesto se prezentoval pomocí hesel o míru, bratrství, solidaritě a prezentoval řadu vysoce morálních principů, které jsou univerzálně platné.
Ani nacisté nedělali nutně věci ze zlého úmyslu. Věřili, že budují nový, čistý svět, že zachraňují národ, obnovují důstojnost, kulturu, tradici, rodinu a přirozený řád. Nacistické Německo mělo dokonce první zákony na ochranu zvířat a přírody v Evropě. Nacisté do svých projevů zahrnovali hesla o cti, důležitosti ekologie, míru, lásce k vlasti a spolupráci národů.
Proto slova dobra a lásky nejsou vše, a vlastně mohou být klidně nástrojem manipulace a nelásky – i když třeba nevědomě.
Otázka je, jak to rozpoznat? Podle mě to lze a jednoduše. Jen je potřeba se naučit sundat ideologické brýle a trochu zapojit rozum i intuici.
Na prvním místě doporučuji se podívat, zda jsou ideály konzistentní s jinými. Podle mě je toto docela klíčové. V náboženských tradicích je to totiž někdy: „Milujme všechny, všichni jsme si rovni, ale… někteří jsou si rovnější.“
Náboženské systémy mohou nabádat na jedné straně k lásce a solidaritě, ale jde-li o nevěřící, laskavost jde stranou.
V jedné chvíli nám teologie říká: „Bůh je láska, Bůh je nejmilosrdnější,“ ale pak vyhrožuje: „miluj Boha nebo..!“ nebo „Buďme tolerantní… ale my jsme jediná cesta“.
Příběhy evangelií nás nabádají k lásce k bližnímu, ale pak prohlašuji slovy Ježíše: „Nepřinesl jsem vám mír, ale meč. Přišel jsem postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni…“
A to je podle mě problém. Mnoho lidí nedokáže tyto věci oddělit. Ne mnoho lidí řekne: „Tady autor evangelia napsal hezkou věc, ale tady se pěkně mýlí, asi neměl dobrej den.“ Ideologie, zvláště náboženské jsou často nedotknutelné jako celek. O to víc je to nebezpečnější, protože člověk může snadno dělat odporné věci a zároveň věřit, že jsou nástrojem vyššího dobra, lásky a spirituality.
Mnozí následovníci různých náboženských komunit o sobě uvažují: „Jsme lidé míru, jsme vegetariáni, násilí odmítáme“, ale pak v jejich praxi vidíme psychické násilí, manipulace, ponižování obhajované zástěrkou „duchovní disciplíny.“ Stoupenec pak může upřímně věřit, že praktikuje lásku, pokoru, zatímco je schopen ničit vztahy a chovat se sobecky a omlouvat si to svou ideologií.
Každý se chováme někdy sobecky a narcisticky. To není samo o sobě tak velký problém. Horší je, když nám chybí sebereflexe a takové chování si začneme obhajovat nejen jako správnou reakci, ale dokonce jako cestu k vyššímu dobru. A nemusíme chodit daleko do teologických systémů, stačí se podívat na rodiče, kteří si problematické chování jako násilí, bití, ponižující komunikaci nebo křik obhajují jako správnou a důležitou výchovnou praxi vedoucí dítě k lepšímu životu.
V buddhistických kanonických textech je zmiňován soucit a hned vedle je příběh, ve kterém muž opustí ženu a své dítě. V tomto příběhu žena s dítětem navštíví mnicha v klášteře, pláčou a prosí ho o návrat domů. On se však otočí a neprojeví jedinou emoci. Žena a dítě odchází zoufalí bez manžela a bez otce. Buddha poté mnicha chválí jako vzor osvíceného muže, který pochopil, že osobní duchovní osvícení je důležitější než rodina a povrchní a pomíjivé světské vztahy.
Sám Buddha, podle životopisu, opustil svou rodinu, svou ženu a svého novorozeného syna uprostřed noci bez rozloučení. Vyžaduje hodně racionalizace skloubit takové chování s filozofií laskavého soucitu.
V Koránu nacházíme mnoho slov o milosrdenství a nekonečné božské milosti, ale zároveň krutý a nemilosrdný systém trestů.
Láska implikuje automaticky nenásilí. Když někdo mluví o lásce, nemusí to být dokonalý člověk, ale ptejme se, zda je ta láska, o které mluví, v souladu i s ostatními principy, které prosazuje a zda jsou s principem nenásilí v souladu.
A k tomu je dobré ještě doporučení: zpochybňujme chování, výroky i celé systémy všude tam, kde jsou problematické, i kdyby je zastával sám papež, Buddha a OSN zároveň, a i kdyby byly posvěceny zlatým kadidlem té nejsvatější osoby světa.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
