Naše představy o domorodých kulturách jsou často kontaminovány romantickými stereotypy, které mají k realitě daleko. V těchto idealizovaných obrazech vidíme harmonické komunity v dokonalém souladu s přírodou, vedené hlubokou spiritualitou a kolektivní moudrostí jak kmen Na’vi z filmu Avatar. Skutečnost je však mnohem složitější.
Etnografické důkazy nám ukazují, že mnohé domorodé společnosti vykazují výrazně válečnické a agresivní kulturní vzorce. Řada jihoamerických kmenů je založena na striktně hierarchické společnosti s výraznou mužskou dominancí. Agrese a zabíjení je v některých kmenech chápáno jako prestiž. Tresty, krevní msta, silná žárlivost, přepadávání konkurenčních kmenů, a kradení manželek byly a jsou často součástí kulturních norem mnohých domorodých civilizací.
Na druhé straně ale nacházíme i takové domorodé kultury, které vykazují pozoruhodnou míru nenásilnosti. Zvláště fascinující případ představují Semaiové, původní obyvatelé Malajského poloostrova. Agrese a násilí je mezi semaiji chápaná jako nemoc. Historie civilizace Semai nezaznamenala žádnou válku, žádný násilný spor, žádné vraždy. Je to jedna z nejmírumilovnějších kultur na světě.
Fyzický trest či dokonce koncept trestu, jako takový, je v této kultuře naprosto neznámý. Tato kultura nemá takřka žádnou hierarchii, žádného náčelníka, a neexistuje zde dominance mužů. Muži mezi sebou nebojují a domácí násilí je nepřípustné. Konflikt je sociálně neakceptovatelný, a kdo se zachová agresivně, je považován za někoho, koho je potřeba léčit.
V kultuře Semai neexistuje nic jako trestání dětí. Děti nejsou nikdy bity, a dokonce ani kárány. Nejsou nuceni k poslušnosti, mohou si dělat téměř co chtějí. Neznají fyzické ani psychické tresty. Cílem je nikdy nerozbít důvěru dítěte.
Semaiové věří, že dítě je citlivé a trest by narušil jeho duši. Dítě se učí pravidlům pozorováním a následováním, nikdy ne tlakem. Jedná se o jeden z nejvýraznějších modelů nenásilné výchovy na světě.
Klíčovým prvkem semajské kultury je koncept punan, což je přesvědčení, že znepříjemňovat život druhým lidem je tabu. Toto tabu se vztahuje zejména na vnucování vlastních přání nebo popírání potřeb ostatních.
Není to tak, že neexistují mezi Semai žádné konflikty. Když nastane konflikt (nejčastěji ze žárlivosti), svolává se komunitní diskuse a celá vesnice hodiny až dny diskutuje. Mluví se vždy jemně a nikdo nekřičí. Konflikt končí smírem nebo tím, že se jedna strana odstěhuje. Semai neznají koncept odplaty a trestu.
I samaiové znají hněv. Hněv regulují pomocí humoru, pro ně typicky jemnou ironií, někdy i hněv potlačují mlčením nebo odchodem z interakce. Typické pro ně jsou sdílené rituály, kde se emoce rozpouští. Rovnost je hluboký princip.
Nenásilných kultur s podobnými rysy je ve světě více. Například Che wong, opět z Malajsie, která se považuje za extrémně mírumilovnou tradici. Che wong nemají ani slovo pro válku. Dále jsou známí Trobriandští ostrované (Papua Nová Guinea) a je jich ve skutečnosti mnohem víc, v Asii i v Africe.
Co je pozoruhodné, že všechny tyto kultury mají několik společných charakteristik: Nemají mocenskou hierarchii, žádného náčelníka ani vládnoucí moc. Mají sice rady starších, ke kterým se chodí pro moudra, ti však neuplatňují moc. Nemají šamanskou a náboženskou hierarchii. Nemají žádnou mužskou dominanci nad ženami.
Civilizace Semai není pohádková, ani se nejedná o ideální či utopickou společnost, kde jsou všichni absolutně šťastní a kde neexistují žádné problémy. I tam lidi umírají, jsou nemocní, prožívají dramata, smutky a zklamání. Její kultura je však důkazem toho, že společnost může fungovat bez násilí nebo aspoň bez násilné a mocenské hierarchie.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
