V nedávné době jsem vytvořil dva hudební dotazníky pro své osobní účely. Mnozí lidé mě následně prosili, zda bych mohl výsledky sdílet. Nabízím tedy krátké shrnutí i s mou osobní interpretací. Nejedná se o akademickou práci. Pracuji na sérii článků o účincích hudby a v rámci toho jsem se rozhodl udělat malý průzkum. První dotazník byl žánrově specifický, zúčastnilo se ho 69 lidí a byl zaměřen na psychedelickou a terapeutickou či rituální hudbu. Druhý byl obecnější, určený širší veřejnosti, a účastnilo se ho takřka 300 osob.
Působím také jako muzikoterapeut, ale nezabývám se klasickou muzikoterapii s bubínky a zvonečky. Pracujeme nezvykle intenzivně s poslechovou a pečlivě vybíranou hudbou. Ukazuje se, že určité vzorce reakcí na hudbu či specifické emocionální kvality hudby se opakují a často poměrně silně korelují s konkrétním vnitřním nastavením člověka.
Dotazníky vyplňovalo široké spektrum posluchačů, jak hudebníků tak jen pasivních posluchačů. Jejich žánrové zaměření bylo velmi pestré: od milovníků country, popu či klasické hudby až po posluchače extrémního metalu. Aktivních hudebníků bylo přibližně 20 %.
Součástí byl také velmi stručný psychotest. Z něj vyplývá, že i přes rozdíly v osobnostním nastavení většina účastníků sdílí podobné pozitivní hodnoty jako je laskavost a láska. Láska výrazně převažovala nad vším ostatním. Na druhém místě se objevoval soulad s přírodou, následovaly spravedlnost a čestnost. Naproti tomu hodnoty jako pracovitost, odolnost či úspěch měly spíše nízké skóre. Pouze dva lidé (0,7 %) uvedli jako důležitou hodnotu vlastenectví a pouze šest účastníků zmínilo úspěch.
Co z výsledků vyplynulo?
Emocionálně komplexnější a niternější hudba zůstává většině lidem skryta. Jen velmi málo účastníků inklinuje k jemnějším odstínům emocí. Tato skutečnost se opakovaně potvrzuje i v muzikoterapeutickém kontextu.
Otázkou je, zda bariérou jsou psychické obrany, nebo fakt, že svět, ve kterém žijeme, je sám o sobě velmi hlučný a naše smysly jsou tím pádem poněkud otupělé. Patrně hrají roli oba faktory. Faktem však zůstává, že většina lidí potřebuje silnější stimul, aby je hudba zaujala, a pokud poslouchají klidnou hudbu, vyhledávají spíše předvídatelné a „bezpečné“ harmonie a melodie.
A vítězem se stává…
Do testu jsem záměrně ukryl tři hudební ukázky vytvořené umělou inteligencí. Nejenže obstály, ale s přehledem smetly celou konkurenci. Svým úspěchem výrazně převyšovaly i hudební velikány, jako je skvělý francouzský skladatel Bruno Coulais či fenomenální japonská skladatelka Yoko Kanno. Dokonce ani Bach nebo Čajkovskij nedosáhli takového úspěchu jako hudba generovaná umělou inteligencí. Tušil jsem, že AI zaujme, ale míra jejího úspěchu mě upřímně překvapila.
AI skladby, které jsem vygeneroval, byly koncipovány trochu jako hudební „fast food“, použil jsem osvědčené a bezpečné harmonické postupy, okamžitě uchopitelné melodie, nekonfliktní a spotřebitelsky příjemný zvuk.
Zařadil jsem také dvě skladby, se kterými mám zkušenost z muzikoterapeutické praxe. Pokud se lidem podaří dostat do hlubší relaxace a uvolnění, často v nich tato hudba probouzí velmi silné a příjemné emoce, které je podle vlastních slov spojují s něčím hlubokým v nich samotných. Nejde o náročné skladby, jsou sice emocionální, ale jemné. V testu však překvapivě dopadly velmi špatně, hluboko pod hudbou generovanou umělou inteligencí. Někdy byly hodnoceny jako kýč, většinou jako nezajímavé či vágní. Určité procento respondentů je označilo za příjemné a jen velmi malé množství dalo těmto skladbám nejvyšší hodnocení.
Zajímavý je jev, který se objevuje i v muzikoterapeutické praxi: jemná a hlubší emocionální hudba (nikoliv temná) může u některých úzkostněji laděných lidí vyvolávat pocity znepokojení až odporu.
Mnoho lidí, kteří se v testu hlásili ke spirituálním hodnotám, hodnotilo negativně agresivní prvky v hudbě, ale zároveň lidskou hudbu hodnotili níže než skladby generované AI. Zdá se, že hudba vytvořená umělou inteligencí dobře koreluje s „bezpečnou spiritualitou“, bez rizika.
Temná hloubka
Pozoruhodné bylo také to, že mnoho lidí si niternější hudbu spojuje s bolestí, depresí nebo temnotou. Určitá skupina reagovala negativně na jakoukoli jemnější či pozitivně laděnou hudbu. Tito lidé častěji udávali pocit, že jsou druhými zraňováni. Jejich hudební výběr byl vyhraněnější a inklinovali k drsnějším, agresivnějším žánrům.
Možná i samotný pojem hloubka v nás evokuje temnotu, jako hluboká studna, hluboká jeskyně, propast, hloubka v moři, kam už neproniká světlo.
V muzikoterapeutické praxi se setkáváme často, že někteří lidé mají ochranný „krunýř“, který zřejmě nepropouští jemnější aspekty hudby, a autenticitu, po které touží, nacházejí až v drsnějších hudebních polohách, jež vrstvou obran pronikají lépe. Ve většině případů šlo o muže.
Jazzrock neuspěl
Do ukázek jsem zařadil i elektronickou hudbu v lehčím psytrance stylu. Reakce na ni byly velmi polarizované. Většině byla nepříjemná a označovali ji jako agresivní či temnou. Jiná skupina ji naopak hodnotila jako veselou, energickou a krásnou. Méně vyhrocené reakce byly spíše výjimečné.
Nejvíce negativních reakcí vyvolala jazzrocková skladba kapely Mahavishnu Orchestra slavného kytaristy Johna McLaughlina. Zaujala jen 8 % účastníků, zbytek ji hodnotil výrazně negativně. Zde je to však pochopitelné – šlo o poměrně divokou skladbu plnou spletitých elektrických kytar a disonantních intervalů.
Velmi zajímavé bylo také to, že malé procento lidí hodnotilo veselou pasáž z Bachových Braniborských koncertů jako agresivní nebo dokonce temnou. Šlo jen o několik osob, avšak jejich odpovědi byly navzájem konzistentní. Mezi jejich hodnotami převažovala čest a pracovitost. Nepředvídatelnost v nich vyvolávala strach. Jemné skladby je znepokojovaly, ale překvapivě písně generované AI (které byly melancholické, jemnější, a zároveň popovější) hodnotili velmi kladně.
Zdá se, že lidé inklinující k cynismu nebo temnějším polohám mysli jsou odolnější vůči agresivní hudbě. Naproti tomu úzkostnější lidé bývají velmi citliví na agresivní hudební vyjádření, ale zároveň nejsou schopni ponořit se do hlubších emočních skladeb – raději zůstávají na „břehu“, kde se cítí bezpečně.
Pouze 12 osob uvedlo oblibu extrémního metalu a tvrdé hudby, z toho 10 bylo mužů. Skladby, které většina označuje za „dojemné“ nebo „lyrické“, na ně působí méně. Zajímavé je však to, že extrémní metalisté poměrně pozitivně hodnotili melancholickou skladbu od Čajkovského.
Hloubka možná není temná, možná je jen příliš jemná…
K mé vlastní interpretaci: Zdá se, že většina respondentů (i klientů v muzikoterapeutické praxi) slyší hloubku především v hudbě, která je jemná, lyrická a povznášející. Velké množství lidí odpovědělo, že jim je nepříjemná hudba temná, depresivní nebo disonantní. Zároveň je však patrná určitá míra kontroly, touha po předvídatelnosti a tím i obava vstoupit do hlubších vrstev emocí. Jako by zde byla přítomná obava opustit známý bezpečný prostor a ponořit se do něčeho hlubšího a nečekaného. A to je podle mě velká škoda, protože existuje nesmírné množství krásné hudby, která zůstává většině lidí nerozpoznaná.
Zdá se tedy, že lidé potřebují buď silnější stimul, aby je hudba zaujala, většinou je to výrazný rytmus a jasně čitelné zvuky, nebo pokud vyhledávají jemnější polohy, spíše to jsou mělké emoce, předvídatelné melodie, a harmonie.
Je mi trochu líto, že jsem do testu nezařadil více ukázek a pestřejší žánry, ale uvědomuji si, že lidská pozornost je omezená, smysly se rychle unaví, a pozornost klesá.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
