Když mluvíme o indické starověké kultuře, vybaví se nám různé obrazy jako je jóga, čakry, mandaly. Existuje však řada fascinujících tradic, myšlenek a literatury staré Indie, které zůstávají nepovšimnuté, přestože jsou mimořádně zajímavé. Jedním z takových nadčasových indických děl je bezesporu text zvaný Nátja Šástra, jehož autorem je mudrc, umělec a filozof Bharata. Tento text se zabývá divadelním uměním, tancem a hudbou. Starý zhruba dva tisíce let, není jen historickou kuriozitou, jeho myšlenky mají stále co sdělit.
···•✦•···
Asi tou nejzajímavější myšlenkou textu je teorie estetické emoce, takzvaná rasa. Rasa patrně nemá ekvivalent v našem jazyce. Někdy se překládá jako emoce nebo chuť, ale ani jedno plně neodpovídá významu.
···•✦•···
Nátja šástra rozpracovává pojem rasa do systémů, které dnes můžeme považovat za rané teorie emocionální psychologie. Text rozlišuje osm základních ras: lásku/erotiku, humor, soucit, hněv, hrdinství, strach, odpor, úžas a popisuje způsoby, jak vést diváka či posluchače k těmto prožitkům rasy pomocí intonace, melodie, textu, pohybů rukou, postojů, mimiky, kostýmů nebo dekorací. Pozdější interpretace Nátja šástry popisují desítky dalších nuancí rasy.
···•✦•···
Možná si řeknete: „Co je na tom zajímavého?“ Všichni víme, že umění vyvolává emoce. Bharata však striktně odlišuje běžnou emoci od rasy. Podle teorie rasy v Nátja šástře je přenesení diváka do jiné, paralelní reality plné úžasu a blaženosti, kde může zažít něco přesahujícího a zamyslet se nad spirituálními a morálními otázkami, a to dokáže právě rasa. Umění Bharata považuje za formu, která přivádí člověka k vyššímu poznání a nazývá jej pátou Védou (Véda znamená poznání, a v tehdejší Indii byly čtyři Védy primárními posvátnými texty).
···•✦•···
Rasa není totéž co běžná emoce (bháva). Nátja šástra rasu definuje jako esteticky transformovaný emocionální stav prožívaný divákem, doprovázený pocity potěšení a požitku. Liší se například od běžně prožívané emoce tím, že pokud rasa vyvolá lásku, je to jiná láska než ta, kterou prožíváme v běžném životě, a totéž platí pro ostatní rasy.
···•✦•···
Rasa není emoce, která v divákovi prostě „je“ a kterou umělec „vyvolá“. Není to tak, že divák má v sobě lásku a herec ji aktivuje. Je to vynořující se fenomén, který vzniká ve vztahu díla a prožívajícího.
···•✦•···
Slovo rasa vychází ze slova rasaha, což znamená míza nebo šťáva. V přeneseném smyslu je to základní šťáva našich emocí. Bharata nazývá běžnou emoci slovem bháva. Bháva je vázaná na životní okolnosti, naše touhy a obavy. Když však vstupujeme do prostoru umění či hudby, tyto stavy se promění. V tu chvíli neprožíváme „svůj smutek“ nebo „svou lásku“, ale samotnou podstatu smutku či lásky jako takové. To je právě to, čemu Bharata říká rasa.
···•✦•···
Když vám někdo ubližuje v reálném životě, cítíte hněv a chcete situaci zastavit. Když sledujete Hamleta, jak se potýká s vraždou svého otce, nevoláte policii. Místo toho prožíváte tzv. „raudra rasu“ (sentiment zuřivosti). Je to zcela jiná kvalita prožitku než běžný hněv.
Bharata doslova tvrdí, že umění přináší intenzivní pocit údivu, lásky nebo překvapení, které v běžném životě zažít nemůžeme. Smyslem umění není jen zábava či útěk ze všedního života, ale rozšíření pohledu na život a jeho pochopení. Básník, hudebník nebo herec skrze manifestaci rasy umožňuje divákovi účastnit se různých zkušeností a emocí, které bychom v individuálním životě nezažili, ale zároveň nejsou útěkem, ale prožitek rasy má schopnost běžný život obohatit.
···•✦•···
Bharata důrazně uvádí, že žádná hluboká myšlenka není v umění sdělena, pokud není vyvolána rasa. Bhávy, tedy běžné emoce, jsou znázorňovány postavami nebo umělci, zatímco rasy odkazují k relevantním emocím vzbuzovaným u publika. Emoce fungují jako nástroj, kterým se rasy podněcují.
···•✦•···
Bharata také používá koncept sattvika, jímž myslí autentické emoce umělce. Pokud umělec vytvoří technicky správně konkrétní emoci, ale nezahrnuje sattviku, žádoucí rasa nevznikne. Je zapotřebí schopnost a mentální koncentrace, kdy se emoce skutečně skrze umělce manifestuje.
···•✦•···
Z tohoto starověkého textu také vyplývá, že už tehdy byla divadelní představení doprovázena živou hudbou orchestru často i s jedenácti hráči, kteří střídali strunné nástroje, flétny, perkuse a činely, a jejich zvuk doplňoval hlas zpěváka i zpěvačky.
O hudbě Bharata říká: „Bez hudby a písní není představení schopno plně rozvinout svůj účinek, protože emoce zůstávají neúplné a rasa se nevynoří v celé své síle.“
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
