Letos to bylo 30 let, co jsem se naposled napil alkoholu. Neříkám to proto, abych se považoval za lepšího, chci tím inspirovat a demonstrovat jak moc to považuji za skvělé rozhodnutí, ba dokonce za jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě.
„Ale no tak! Jedna dvě skleničky denně. To přece nic není!“ „Ty máš nějakou špatnou zkušenost s alkoholem, že o něm tak negativně mluvíš?“
To jsou argumenty, které občas slýchávám. Na to se dá odpovědět jednoduše:
Alkohol je prostě toxin a neurotoxin. Je to objektivní fakt, nezávisle na tom, jaký mám nebo nemám emocionální vztah k alkoholu. Bohužel i malá konzumace alkoholu, bez opíjení, je škodlivá. Osobně nejsem abstinent z nemoci nebo ze závislosti. Když mi bylo osmnáct, prostě jsem si řekl: nic mi to nepřináší. Přestal jsem ze dne na den.
JEDNA SKLENIČKA?
Moudra starých lékařů, že „troška alkoholu srdci prospívá“, je pohádka, kterou naše poznání nepotvrzuje. Žádný zázračný efekt malého panáka na srdce se nenašel. Alkohol, respektive ethanol může sice tlumit srážlivost krve. Jenže vedle toho ještě působí toxicky na srdeční sval, zvyšuje tlak, má škodlivé účinky pro řadu orgánů, včetně mozku. Nemůžeme tedy vzít jeden jeho pozitivní efekt a říct: „Je to zdravé.“
Nejnovější výzkumy ukazují, že žádná míra konzumace alkoholu není pro naše zdraví bezpečná. Je spojena s řadou onemocnění našeho těla.
Pro mě zvláště je znepokojující jeho mechanismus na náš mozek. I mírná konzumace totiž dlouhodobě ovlivňuje náš mozek, naše chování, myšlení, schopnost se učit, chápat.
Studie opakovaně ukazují, že pravidelná konzumace i mírného množství alkoholu vede k měřitelným úbytkům mozkové tkáně.
Jedna sklenička mozek nepoškodí. Jedna sklenička pravidelně 10 let a více už ano.
Pokud člověk pije malé množství (nebo nárazově větší) po dobu několika let, ten efekt na mozek je znatelný. Problém je, že to subjektivně člověk necítí.
SABOTÉR UČENÍ
Alkohol je s mými zájmy nekompatibilní. Rád se totiž učím nové věci. Když je vám už kolem padesáti (jako nyní mě), mozek už nemá stejnou pružnost jako dřív. Ale dobrá zpráva je, že pokud je člověk intelektuálně aktivní, hudebně aktivní, mozek zůstává po celý život neuroplastický. Bohužel alkohol tuto schopnost mozku výrazně oslabuje. A tedy snižuje schopnost se rozvíjet.
Alkohol poškozuje část mozku, která je klíčová pro regulaci emocí (prefrontální kůra). Poškození této části se projevuje větší podrážděností, nižší frustrační tolerancí, často i nežádoucími reakcemi v mezilidských vztazích. Člověk si může říkat „jsem prostě takovej“, aniž by si uvědomil, že část toho je i důsledek poškození mozku alkoholem.
JE MI PO NĚM LÉPE. OPRAVDU?
I malé množství alkoholu potlačuje REM spánek. Nedostatek REM spánku má nežádoucí vliv na psychiku, imunitu, koncentraci.
Paradox alkoholu je, že krátkodobě snižuje úzkost (po dobu účinku), ale dlouhodobě a chronicky ji zvyšuje.
Máte pocit, že se po napití alkoholu cítíte mnohem lépe? Nechci strašit, ale mohlo by to být varovné znamení. Alkohol totiž není stimulant radosti. Je to tlumivá látka.
Co je to ta „dobrá nálada po alkoholu“? Je to v podstatě jen útlum negativních emocí, jako je úzkost, strach, sociální napětí, vnitřní kritik.
Proč někteří pijí více a jiní méně? Proč někteří zažívají s alkoholem euforii a jiní nic?
Pokud člověk není chronicky úzkostný nebo vnitřně napjatý, alkohol mu nemá co uvolnit, a v takovém případě alkohol člověku nic extra nedává. Tito lidé nezažívají „dobré pocity“ ani euforii při konzumaci alkoholu. Zažívají prostě jen útlum, který jim může být i nepříjemný. Někteří lidé prostě pijí, protože všichni kolem pijí; říkají si: „Asi bych taky měl.“ Ale nenachází v tom žádné zásadní uvolnění ani potěšení. Pro tyto jedince obvykle není žádný problém přestat.
PANÁK KECÁ
Čím déle člověk pije pro úlevu, tím více úzkosti a napětí vytváří v střízlivém stavu. Je to past.
Alkohol nejenže tlumí úzkost, ale tlumí také sebevnímání a schopnost sebereflexe. Paradoxně jednu věc posiluje – ego. Jako hudebník mohu potvrdit. Po každé skleničce se výkon hudebníka zhoršuje, přesto se zvyšuje jeho pocit, že hraje lépe.
Tréma mizí, úzkost ustupuje a sebevědomí roste. Možná se projeví větší razance a agresivita, ale cit pro frázování a intonaci bohužel často velmi trpí. Ironií je, že hudebník objektivně hraje hůře, a přitom je přesvědčený o opaku. Setkal jsem se s tím mnohokrát: hudebník přijde po hraní a nadšeně prohlašuje, že tak dobře už dlouho nehrál ani nezpíval, zatímco realita je zcela opačná.
Což je vlastně dokonalá ilustrace celého mechanismu alkoholu. Dává falešný pocit uvolnění a kompetence, ačkoliv reálně obojí snižuje.
Jednou jsem měl tu čest mluvit se světoznámou skladatelkou, která mi vyprávěla historku z devadesátých let, kdy nahrávala s Českou filharmonií v Praze. Byla fascinovaná, když si čeští hudebníci během přestávky otevřeli pivo. Nikdy se s tím nesetkala. Pomyslela si: „Proč ne, budou možná více uvolněný“. Jenže když se nahrávání rozběhlo znovu, hudebníci, ačkoliv nebyli opilí, ztratili část svého hudebního citu. A nahrávání se muselo kvůli tomu přerušit.
UČIT SE…
Chcete se učit nové věci? Chcete se rozvíjet? Alkohol vám v tom může bránit. A čím jste starší, tím horší.
Člověk pijící dvě piva denně se samozřejmě může učit nové věci. Ale učí se pomaleji, zapamatuje si méně, a nevyužívá potenciál svého mozku. Je to jako mít výkonný počítač s permanentně zatíženým procesorem kvůli zbytečnému softwaru, který máte na změnu barev ikon.
KDY SE ZAMYSLET?
Za mě tedy alkohol v pohodě – jako rozpouštědlo, desinfekce, otupovák. Napít se trochu ve výjimečných situacích? Proč ne? Ale bohužel i střídmé, každodenní pití může být signálem, že je něco špatně.
Mám drobnou zkušenost s terapiemi i s lidmi závislými. Vzorec, který často vidíte je, že někteří lidé netuší, že jsou alkoholici, protože jejich závislost je vysokofunkční. Představují si, že závislý člověk je někdo, kdo je naprsoto nefunkční. Není to tak. Funkční alkoholici fungují často skvěle, normálně; pracují, jsou spolehlivý, starají se o rodinu, když pijí, umí ve správný čas přestat, ale…
…nepodceňujte tyto signály:
1. Nutkání pít denně nebo pravidelně v konkrétní situaci. Po práci nebo před spaním.
2. Když saháte po alkoholu při jakékoliv společenské události.
3. Alkohol je častým způsobem, jak řešit stres nebo nudu.
4. Cítíte nepohodlí, když nepijete, podrážděnost nebo se vám hůře usíná bez skleničky před spaním.
5. Pravidelné pití, když jste sami.
ZÁVISLOST?
Někdy se lidé domnívají, že potřeba něco opakovat je závislost. Není to tak. To, že něco děláme pravidelně a těší nás to, ještě automaticky neznamená, že jsme závislí. Rád chodím do lesa na procházky, chodím pravidelně a vždy se na to těším. Je to stejně jako: rád si dám pravidelně pivo a těším se na něj?
Obojí je pravidelné, obojí přináší příjemný pocit, obojí člověk spojuje s těšením. Na povrchu možná vypadají stejně. Jenže, abychom mohli mluvit o závislosti, potřebujeme ještě další kritéria.
Když nepůjdu na procházku, bude mi to líto, můžu být z toho trochu smutný, ale psychicky a fyzicky budu fungovat normálně. Zároveň procházka lesa neškodí. Pokud by procházka lesa působila toxicky pro můj mozek a tělo, způsobovala by mi psychickou podrážděnost, snížila moje kognitivní funkce a já bych přesto bažil po procházce, pak se můžeme o závislosti bavit.
Procházka lesem ale nic z toho nezpůsobuje, naopak. Mozek během procházky dostává přirozené podněty, jako je pohyb, příroda, světlo, klid a produkuje vlastní látky jako endorfiny, serotonin, dopamin. Mozek se posiluje a rozvíjí. Když procházku vynechám, možná budu trochu zklamaný, ale můj nervový systém funguje normálně dál. Není narušena žádná biologická rovnováha.
DOBRÁ ZPRÁVA
Dobrá zpráva je, že mozek je tak trochu superhrdina a dokáže se regenerovat. Pokud přestanete pít a začnete pečovat o své tělo a mysl, můžete postupně získat zpět schopnosti, které jste si mysleli, že jsou nenávratně pryč. Mozek má úžasnou schopnost napravit, co se pokazilo, stačí mu dát šanci a trochu láskyplné péče.
Pokud přestanete pít zůstává ještě jedna otázka:
„Proč jsem vlastně pil“.
Přestat pít totiž nestačí, je potřeba se podívat pod pokličku a zeptat se sám sebe: „Co je to ta bolest, kterou si potřebuji pitím tlumit“.
Taková otázka vyžaduje hodně odvahy a sama o sobě je významná a může vést k mohutné a pozitivní změně.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
