Určitě jste už někdy slyšeli o „spirituálním bypassu“ neboli duchovním obcházením. Pro jistotu stručně pro ty, kteří se s tím ještě nesetkali:
Spirituální bypass je mechanismus, při kterém člověk využívá duchovní myšlenky a praktiky k tomu, aby se vyhnul řešení svých bolestí, emocí, vztahových problémů. Typický příklad spirituálního bypassu zní třeba: „Děje se mi to, protože vesmír to tak chtěl.“
Termín je to užitečný, i když osobně jej nerad používám, neboť jsem si všiml, že je často zneužíván k dehonestaci lidí, kteří se oddávají „povrchní esoterice“. Nebo je užíván příliš obecně pro každou podezřelou esoterickou myšlenku.
Zajímavé je, že původní význam tohoto termínu se od jeho dnešního běžného použití liší a ve své původní podobě je podstatně hlubší i zajímavější.
JOHN WELWOOD
Tento termín je spojován s klinickým psychologem Johnem Welwoodem, který jej zavedl v roce 1984. V článcích o spirituálním bypassu je Welwood prezentován tařka jako „sekulární profesor“, který jasně pojmenoval to, co pozoroval v esoterických a New Age kruzích. Skutečnost je však zcela jiná.
Welwood tímto termínem poukazoval na něco více konkrétního. Označoval tím totiž dění v tradiční a dobře etablované buddhistické komunitě, které byl sám mnoho let součástí. Welwood byl zapáleným buddhistou. Jednoho dne však zjistil, že praxe meditace a nauka ho vedly do slepé uličky.
Welwood k tomu řekl:
„Termín „spirituální obcházení“ jsem zavedl k popisu procesu, který jsem pozoroval v buddhistické komunitě, ve které jsem byl, a také v sobě.“
Zajímavá je skutečnost, že John Welwood byl žákem Chögyama Trungpy, který byl jedním z prvních a nejvlivnějších šiřitelů tibetského buddhismu na Západě. Byl také jmenován 14. dalajlámou jako duchovní poradce v komunitě Young Lamas Home School v Indii v Dalhousie.
Později se z něho bohužel vyklubal problematický guru, který měl poměr s mnoha žákyněmi. Byl závislý na alkoholu a kokainu. Jeho nástupce, Ösel Tendzin, kterého Trungpa sám jmenoval, byl na tom ještě hůře. Tendzin vědomě šířil HIV mezi žáky, přičemž o své nákaze věděl. Dokonce i Trungpa to věděl a členové jeho správní rady to tajili více než dva roky.
Paradoxní však je, že John Welwood, který varoval před povrchní spiritualitou, se nikdy od tohoto problematického gurua nedistancoval, a až do posledních let života ho dokonce občas citoval… Ale toto téma protentokrát odložíme stranou.
Nechci Johna Welwooda kárat. Považuji ho vlastně za mimořádně přínosnou a zajímavou osobnost. S Welwoodovo prací jsem seznámen, a jeho postoje jsou mi velmi blízké.
Welwood se buddhismu nechtěl úplně vzdát, i když jeho vlastní myšlenky s ním v lecčem šly proti sobě. Nakonec si to vysvětlil po svém: Západ má prý jinou psychologii než Asie, a buddhismus je tedy potřeba té západní přizpůsobit. Jenže tím přizpůsobením ho vlastně dost zásadně osekal o jeho původní myšlenky.
V buddhistické praxi vnímal Welwood určitý rozkol. Cítil, že nás vede k jednostrannému druhu spirituality, kde je jeden pól života povýšen na úkor svého opaku: Absolutní pravda je upřednostňována před pravdou relativní, neosobní před osobním, prázdnota před formou, transcendence před tělesnem a odpoutanost před vztahy a city.
Podle něj buddhisté se pokoušejí praktikovat nepřipoutanost tím, že odmítají potřebu lidské lásky, a tyto potřeby zatlačují někam do podzemí. Ty se potom nevědomě projevují skrytými a potenciálně škodlivými způsoby.
Spirituální bypass použil Welwood k popsání spirituality, která se snaží vztahy degradovat nebo transcendovat, jako něco méně duchovního.
VZTAH
Na pozadí Welwoodovo zavedení termínu spirituálního obcházení stál i rozpad jeho manželství. Welwood se ptal se sám sebe:
„Jak je možné, že jsme se tak moc milovali, a přesto to celé skončilo katastrofou? Co se ve vztazích vlastně děje? Milujeme se upřímně, a přesto si navzájem ubližujeme. Proč?“
To ho donutilo zkoumat vztahy a zjistit o čem vlastně skutečně jsou. Jeho zkoumání vztahů jej přivedlo k mimořádně zajímavým myšlenkám. Ke svému hledání se vyjádřil takto:
„Ačkoli jsem dvacet let studoval a praktikoval buddhistickou meditaci, v této tradici ani v žádné jiné duchovní tradici jsem nenašel téměř nic, co by odpovídalo na mé osobní otázky týkající se intimních vztahů. Duchovní učitelé, které jsem nejvíce respektoval, mi v této konkrétní oblasti nebyli vzorem. Ani ve svém výcviku v klinické psychologii jsem nenašel mnoho toho, co by mě připravilo na to, jak být v intimním vztahu. Byl jsem úplně ztracený.“
Welwood vycházel z přesvědčení, že každý z nás přichází do vztahu se starým zraněním, nejčastěji z dětství, kdy jsme nezažili dostatek bezpečné, spolehlivé lásky. Toto zranění v nás tiše žije jako přesvědčení, že nemůžeme být milováni takoví, jací jsme. A když přichází blízkost partnera, tak se toto zranění probouzí. Čím více milujeme, tím více se bojíme ztráty. Čím více otevřeme srdce, tím více se vynořují staré obrany. Welwood tomu říkal „rána srdce“, a tvrdil, že je to v podstatě univerzální mechanismus.
Problém podle něj nastane, když od partnera nevědomě čekáme, že vám tuto ránu zahojí. Že konečně dostaneme tu dokonalou, bezpodmínečnou lásku, kterou jsme jako děti nedostali. Jenže druhý partner si možná sám nese svá vlastní zranění a obrany. A tak se dva zranění lidé navzájem zraňují přesně tam, kde to nejvíc bolí, a nechápou proč.
Mnohé nauky se tomuto problému vyhýbají tím, že vztahy prohlásí za příliš světské, málo duchovní. Vztah a pouto je však podle Welwooda léčivý, je-li zdravě nastavený. Se stejnou intenzitou jakou dokáže vztah zraňovat, dokáže i léčit.
Vztah léčí v momentě, když přestaneme bojovat s jeho nedokonalostí. Když místo útěku do ideálu přijmeme, že partner není a nikdy nebude zdrojem dokonalé lásky a že to není jeho selhání. V tomto okamžiku (pokud je snaha z obou stran a vztah má potenciál) může začít proces růstu a skutečná intimita, která je o setkání lidí takových, jací jsou, ne takových, jací by měli být.
Welwood zmínil dvě pasti:
Past blažené zamilovanosti. Zamilovanost přináší skutečný zážitek otevřenosti a spojení. Problém nastane, když tento zážitek očekáváme po celou dobu vztahu.
Past jistoty. Tady člověk od vztahu nechce extázi, ale bezpečí. Chce stabilitu, předvídatelnost, potvrzení, že je vše v pořádku. Vztah se postupně stává manželskou institucí, která sice nějak funguje, ale nežije. Partneři usínají do rutiny. Přestanou se vzájemně překvapovat, přestanou růst, přestanou si klást otázky. Vztah se stane souborem zvyků. A pak jednoho dne (typicky po dvaceti letech) jeden z partnerů procitne s pocitem, že promeškal vlastní život.
ABSOLUTNÍ LÁSKA
Welwood zároveň věřil v absolutní lásku, která podle něj skrze nás září. V jednom rozhovoru řekl:
„I v zamračený den slunce stále svítí. Nemá na výběr. Je to proto, že naší pravou podstatou je láska, silná směs otevřenosti a tepla. Lidské srdce je kanál, kterým do tohoto světa proudí absolutní láska. Tento kanál je však často ucpaný. Lásku tedy nevyhnutelně prožíváme skrze naše filtry, které jsou jako mraky na obloze.“
To je na psychologa hodně odvážné metafyzické tvrzení. Myšlenky, které šířil však ale nespadají zcela do kategorie pop-psychologie nebo vágní spirituality. Jeho psychologické myšlení bylo podle mě brilantní a přesné.
Welwood vysvětloval, že mraky jsou metaforou pro nahromadění strachů, bolestí, obran a křivd, které účinně zakrývají slunce nebo snižují přítomnost lásky v našich životech. Řekl k tomu zajímavou věc:
„Dříve jsem si myslel, že mraky zakrývají lásku, ale teď je začínám vnímat jako funkce samotné lásky. V tom smyslu, že hněv, agrese, soutěživost, žárlivost, strach nás chrání před zraněním. Jsou to obrany, které si tvoříme, když nezažíváme přijetí a lásku.
Pokud jsme se necítili plně milováni jako děti, tak tuto zkušenost neseme v našich tělech. Lásce pak nedůvěřujeme a můžeme se od ní dokonce odvrátit. Ale pokud jsme měli nějakou zkušenost s tím, že jsme byli drženi v náručí lásky, obvykle můžeme podstoupit větší riziko a otevřít se jí.“
ADVAITA JAKO SPIRITUÁLNÍ BYPASS
Welwood si také začal všímat, že mnoho lidí skrze meditace posiluje tendenci k chladu, odtažitosti nebo mezilidskému odstupu. Těchto tendencí si všímal jak u buddhistů tak u lidí zastávající advaita (nedualistického) přístup. Ten považoval z mnoha důvodu za ošidný. Systém advaity označil za devalvaci lidské individuality a unikátnosti každého z nás. Výroky typu „všichni jsme jeden, není ty, není já“ považoval za typický projev duchovního bypassu. V lásce musí podle něj dojít k setkání já a ty a toto setkání není neosobní jednotou, ale je osobním setkáním, ve kterém je zakořeněné hluboké uznání jinakosti toho druhého.
Welwood pospal velmi elegantně mechanismus toho, proč je pro mnoho lidí východní koncept homogenní jednoty a nepřipoutání tak přitažlivý. Vývojová psychologie a její „teorie vazby“ definují takzvanou „vyhýbavou vazbu“. Ta se rozvíjí u dětí, jejichž rodiče jsou neustále emocionálně nedostupní. Tyto děti se tedy učí starat se o sebe a nepotřebovat nic od ostatních. Jsou rádi sami a vyhýbají se situacím, kde se před druhými otevírají.
Spirituální bypass Welwood v podstatě definoval jako stav, kdy si jedinec říká: „Nepotřebuji druhého k objevení lásky; tu mám přece v sobě.“ Jenomže potřeba vazby s druhým unikátním člověkem je tak silná, že to snadno může vést k hlubokému pocitu izolace a odcizení, a duševní bolesti.
Mnozí z těch, kteří jsou přitahováni východními naukami, jsou právě tito lidé. Když pak slyší učení o nepřipoutanosti, zní jim to blízce a snadno se s tím ztotožní. Cítí se v tom jako doma. A učení Buddhy začne tuto obranu dotyčného podporovat. Není to ale patologie; je to jen jeden z mnoha způsobů, jak se snažíme vyrovnat se zraněním srdce.
Welwood byl podle mě člověk, který viděl věci do hloubky. Napsal pronikavou analýzu toho, jak duchovní komunity selhávají v oblasti vztahů a moci. Jeho analýzy mohou výborně sloužit jako pomůcky při vztahových problémech a identifikaci problematické spirituality.
Jen je škoda, když už vynalezl tak trefný termín, nezmínil, že učení a učitele, které někdy hájil, byly jeho učebnicovým příkladem.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
