DNJÁNÉŠVAR

Vždy se s radostí pouštím do psaní o důležitých osobnostech indické kultury a spirituality, které jsou na západě dosud neobjevené. Jedna z postav, která nepochybně zasluhuje pozornost je Dnjanéšvar (také Dnyaneshvar, Dnyanadev, Dnjánadév, Džňánéšvar). Dnjánéšvar je výraznou historickou osobností maráthské vaišnavské komunity; je autorem několika důležitých textů, mystikem, filozofem i jogínem. Dnjánéšvar zformoval jednu z nejvíce okouzlujících vaišnavských tradic, známá jako Warkari Sampradája, která je rozšířena v celém širém regionu indické Maharáštry a severní Karnátaky.

Dnjánéšvar se narodil roku 1275. Bylo mu pouze 21 let, když opustil svou životní pouť. Tradice praví, že dobrovolně opustil své smrtelné tělo vstupem do stavu sandžívan samádhi (stav pohroužení se v Nejvyšší Já). Některé tradice vypráví, že po svém skonu byl znovu vzkříšen, aby se setkal s mudrcem Námdévem. Indické hagiografie (životopisy svatých) obsahují často přehnané líčení, plné nadlidských událostí a zázraků. Ani Dnjánéšvarův životopis není v tomto výjimkou a je nasycen mnoha podivuhodnými skutky nadpřirozeného charakteru. Podle některých svatých knih (NavaNath Bhakti Saar) je Dnjánéšvar dokonce samotnou inkarnací Boha Krišny, jenž se na Zemi zjevil v tomto věku pro blaho všech lidí, aby předal světu ryzí podobu bhakti a opěvování božích jmen. Je potřeba zmínit, že tyto božské přívlastky k různým náboženským postávám najdeme prakticky ve všech regionálních životopisech svatých osob.

Dnjánéšvarí v původním jazyce, staré marátštině, psané devanagárí písmem.

Naštěstí nám Dnjánéšvara zanechal autentický odkaz své osobnosti v podobě autorských textů. Dnjánéšvar psal svá díla v lidovém jazyce maráthštině, čímž si však proti sobě popudil tehdejší kněžskou komunitu. Ta si nepřála, aby k posvátným učením měli přístup obyčejní lidé. Dnjánéšvar důsledně odmítal elitářství, diskriminaci, kastovní hierarchii a tvrdil, že božská láska je přístupná každému, nezávisle na jeho společenském postavení. Tam, kde je oddanost, tam je možno projevit božskou moudrost skrze jakýkoliv jazyk a čin.

Dnjánéšvara byl zástupcem vaišnavismu (uctíval Boha Krišnu), původně byl však zasvěcen v tantrické šaivistické tradici Natha. V jeho textech tudíž nalézáme i řadu zmínek poukazujících na tantrickou praxi Kaula a kundalini jógu. Filozoficky inklinoval k učení advaita (nedualita). Tvrdil, že individuální Já je totožné s Nejvyšším Já – Brahmanem. Ač Dnjánéšvar klade silný důraz na advaitu, jeho líčení neduality se liší od akademických interpretací advaitistických filozofů. Ve svých knihách používá více poetický a emocionální jazyk. Pro Dnjánéšvara je svět a vesmír božským hřištěm, kde máme s Bohem tančit a zpívat a takto dojít k jednotě s Nejvyšším.

Jeho nejslavnějším dílem je bezesporu kniha Bhavartha Dípika, známá více pod názvem Dnjánéšvarí. Jedná se vlastně o obsáhlý komentář k jednotlivým veršům Bhagavadgíty. Djanéšvarí je v podstatě rozšířením Bhagavadgíty o dalších 9999 veršů. Pro mě osobně je to jeden z nejkrásnějších komentářů Bhagavadgíty, který jsem kdy četl. Dnjánéšvar v této knize používá poetické a meditativní obrazy, podobenství, popisy vlastních vizí a realizací, to vše s náležitou nenásilnou elegancí, moudrostí a nesmírnou hloubkou. Není divu, že tato kniha se stala základním textem vaišnavské tradice Warkari.

Do češtiny dosud nebylo přeloženo žádné z jeho děl a tak si pojďme nyní představit krátkou ukázku z jeho knihy Dnjánéšvarí, tohoto mimořádného 800 let starého díla. Existuje jen několik málo anglických překladů, ze kterých vycházím. Pozoruhodné je, že Dnjánéšvar napsal tento text v době svého dospívání, mezi 14. a 16. rokem svého života.


CO JE TO NEDUALITA?

  • Na žádost milé čtenářky bych se pokusil objasnit co nejstručněji termín nedualita – v sanskritu advaita nebo také abheda. Ten se zde častokrát opakuje a zdá se, že není jeho význam všem zcela zřejmý.

    Dualita v indické spiritualitě nepoukazuje na protiklady jako světlo – tma; dobro – zlo atd., nýbrž vysvětluje vztah mezi Bohem a individuálními bytostmi. Advaita či nedvojnost v hinduismu znamená, že individuální Já a božské Já (Brahman, Átman) nejsou od sebe odděleny. Představa dělícího prostoru mezi Bohem a individuální jednotkou, jak to vyobrazuje například abrahámovské náboženství, zde není podporována. Jsme tedy všichni s Brahmanem bezvýhradně spojeni, navzdory tomu, že se v této hmotné realitě vnímáme odděleně. V rámci hinduismu se nabízí různé interpretace této jednoty či nedualismu. Filozofové se po staletí přeli a předkládali různé vysvětlení. Závěr mystiků je, že tuto jednotu nelze pochopit pomocí intelektu. Termíny jako je jednota, dvojnost, nedvojnost, nedualita, jsou jen matematické pojmy. Logika nemá kapacitu zcela obsáhnout Nejvyšší realitu. Nedualita, jakožto pojem, nám slouží pouze jako vodítko či nápověda.

DNJANÉŠVARÍ

SJEDNOCENÍ S BOHEM

(Následující text obsahuje výňatky z komentáře Bhagavadgíty k verši 18.55. Verš zní následovně: „Díky bhakti – lásce lze poznat celou moji skutečnost a velikost; poté, co Mě taková osoba pozná, okamžitě vstupuje do Nejvyššího vědomí“. Dnjánéšvar rozvádí tento verš ústy Krišny)

Ten, kdo postupuje krok za krokem po cestě jógy, se se Mnou sjednotí prostřednictvím láskyplné oddanosti. Takový člověk zjistí, že tento vesmír je prostoupen Mnou.

Stejně jako nebe zůstává pozadu a polyká všechny čtyři živly (v době rozpuštění), stává se Já jedním s Mým neposkvrněným a čistým stavem, který je mimo prostředky a cíl, a tímto prožívá Nejvyšší blaženost. Stejně jako se řeka Ganga setkává s mořem a září v tomto smíšeném stavu, podobný je tento požitek Nejvyšší blaženosti.

Jako zrcadlo vidí svůj vlastní odraz v zrcadle umístěném před ním, tak zažívá blaženost Brahmanu. Ale když je zrcadlo ponecháno stranou, odraz zmizí a vidící činitel zůstává sám v požitku ze sebe sama.

Někteří pochybují, že spojení s Brahmanem neguje veškerou zkušenost a aktivitu. Ptám se takového pochybovače: Jak může slovo vyslovit slovo? Jak může ten, kdo se se Mnou nesjednotil, vědět, co jsem? Jak by mě mohl skutečně poznat v celé své velikosti? Pokud mě nezná, jak může někdo říci, že je Mi oddaný? Z tohoto důvodu se ten, kdo praktikuje jógu, krok za krokem, se Mnou sjednotí a užívá si blaženosti Mého Já. Jako si dívka užívá svého mládí, od kterého není oddělená; jako vlnky líbají vodu nebo nádhera slunce svítí ve slunečním kotouči nebo prostor prostupuje oblohu, tak se stává jedním se Mnou a uctívá Mě, avšak bez zjevných činů.

Zlato je v ozdobě; vůně je rozptýlena v santalovém dřevě; měsíční svit přebývá v měsíci, tak i nedvojná oddanost je prožívaná, ač netvoří žádnou akci. Toto však nelze vyjádřit žádným slovem, lze to prožít pouze prostřednictvím zkušenosti. Ó Ardžuno, potom cokoli člověk říká kvůli latentním dojmům ze svých minulých činů nebo mě volá, odpovídám na jeho volání; leč ten, kdo říká nebo volá, jsem také já – Krišna. Je-li mluvčí mnou samotným, pak není možný žádný rozhovor, a tak i jeho mlčení znamená chválit Mě. Takže když Mě zavolá a já na jeho volání odpovím, jeho volání a chválení se děje prostřednictvím ticha. Ať už oddaný vidí svým zrakem intelektu cokoli, toto vidění mu neukazuje žádný viditelný předmět, ale jeho vlastní Já.

Když slunce vrhá své světlo na temnotu, nezůstává žádná temnota, na kterou by bylo možné vrhnout světlo; stejně tak pozorovatel nezůstává oddělený ode mě, aby viděl předmět.

Tento stav, který není výsledkem vidění nebo nevidění, je Moje skutečná vize. Pokud voda naplní celou zemi v době potopy, tak neteče, takže i tvé Já, které je naplněno Nejvyšším Já, zůstává v klidu. Jak mohou jít nohy před sebou, jak může oheň shořet a jak se může voda koupat v sobě? Jelikož jsem všeprostupující, všechny pohyby toho, který je ponořen ve Mně se zastaví a tato nepřítomnost pohybu se stane jeho poutí do Mého neduálního stavu.

Každý, kdo koná činnosti v lásce a nemá egoistický pocit, že je činitelem, jakýkoliv jeho čin se rovná „nekonání“, bez vlivu karmy. Protože se stal jedním se Mnou, jeho „činění“ se rovná „nekonání“, a to je zvláštní charakteristika mého uctívání. Takže, ó Ardžuno, kdykoli takový člověk vykoná jakoukoli činnost, nedělá ve skutečnosti nic, a zároveň Mě takto oslavuje. Stručně řečeno, cokoli pak říká nebo zpívá, jakákoliv slova pronáší, to vše se stává božskou vizí; a také každý jeho krok je svatá pouť. Ó Ardžuno, cokoliv udělá, stane se mým uctíváním, cokoliv si myslí, ba i když jen mumlá libovolná jména, kterými mě označuje, je v pohroužení ve Mne. Stejně jako se zlatý náramek neliší od zlata, stal se jedním se mnou prostřednictvím jógy lásky. Stejně jako se vlna neliší od vody nebo kafr od svého zápachu nebo drahokam od jeho třpytu, zkrátka jako látka spočívá v niti nebo v hliněném hrnci v hlíně, tak můj oddaný zůstává se Mnou spojen. Ó Ardžuno, díky této výlučné oddanosti Mě vidí v každém předmětu.

Jsem nezrozený, nestárnoucí, neměnný, nehynoucí, jedinečná a bezmezná Blaženost. Jsem ten, kdo nestoupá ani neklesá, nekonečný, neduální, původ všeho, beztvarého i s formou; jsem vládcem i nositelem moci, nepočátek, nehynoucí, nebojácný, opora i předmět podpory. Jsem to, co je nové, co je staré; jsem Prázdnota, jsem úplný, jsem nekonečný a také nejjemnější; jsem bez činu, vášně a zármutku, jsem ta Nejvyšší Osoba, která přebývá ve všech věcech a v kom vše přebývá.

Když předmět poznání zmizí, zůstane pouze poznávající a uvědomí si, že ten, kdo ví, jsem také Já. Uvědomuje si, že toto poznání nedualismu jsem také Já, Nejvyšší duch. Pak mu svítá poznání, že on sám je Nejvyšší Já, které je mimo dualismus avšak i nedualismus. Pak se toto poznání promění v realizaci.

Když tedy mizí stav, kterého člověk dosáhne po probuzení, neví, do jakého stavu se dostal, jako když zlaté ozdoby zůstávají zlatem, když se roztaví, jako když se sůl rozpustí ve vodě. Voda získá slanou chuť a když se tato voda odpaří, tato slaná chuť také zmizí, takže když výraz „on“ přestane existovat, jak může existovat výraz „já“? Tímto „způsobem přestávají existovat představy „on“ a „já“ a on splyne s mou bytostí. Stejně jako když se kafr spálí, zmizí i kafr i oheň a zůstane jen prostor za nimi, nebo když se od jedničky odečte jedna, zbytek je nula, tak to, co zůstane po odečtení toho, co je a co není, jsem Já sám. V tomto stavu všechny řeči o Brahmanu, Já a Bohu ztrácí smysl. Ba dokonce i zdržení se řeči nemá žádný prostor v tomto stavu. Jak to lze plně popsat, aniž bychom mluvili o tom, že se nemluví, tak se to pozná tak, že zahodíme pojmy vědění a nevědomost. V tomto stavu má být poznání poznáno prostřednictvím poznání; blaženost se má užívat prostřednictvím blaženosti a štěstí má být zažíváno prostřednictvím štěstí. V tomto stavu se mír mysli stává mírem; stav odpočinku se stává odpočinkem a zkušenost se stává zkušeností. Co víc o tom můžu říct?

 

Božstvo Vithala, jež je považováno za podobu Višnua či Krišny, je zdrojem uctívání tradice Warkari v oblasti Maharáštry a Karnátaky


MEDITACE O NENÁSILÍ

(Následující text je komentářem k verši Bhagavadgity 13.8: /Poznání se projevuje jako:/ Absence pýchy a pokrytectví, neubližování, shovívavost, poctivost, učení se od ačárji, čistota, nezlomnost a zdrženlivost. Dnjánéšvar se široce rozepisuje o každé z těchto vlastností, nejvíce prostoru však dává výkladu principu nenásilí)

Nyní slyšte mou meditaci o nenásilí (ahinsa). Nenásilí bylo definováno různými způsoby a různými myšlenkovými školami. Je mnoho činností, kdy nevíme, zda jsou užitečnou prací či násilím. Je násilí na jedné bytosti pro záchranu jiné násilím? V některých tradicích je zvykem nevařit obilí ze strachu, že způsobí zranění, čímž ale způsobují mučení vlastního těla, což je také zranění.

Védští ritualisté si myslí, že je-li zvíře rituálně zabité, nedochází k násilí, neboť konají v souladu s náboženstvím a písmy. Když jsou lidé sužováni hladomorem, konají oběti k usmíření bohů, aby dostali déšť. Jenže, jak může růst nenásilí tam, kde se zasévá semeno násilí? Jak lze za těchto okolností pácháním násilí vidět vzdálený břeh nenásilí? Touha činů dosáhnout nenásilí násilím je skutečně bláhová. Snaž se pochopit, ó Ardžuno, tuto zvrácenou nauku, že násilí spáchané v souladu s příkazy písem znamená nenásilí. Měl jsem v úmyslu vám to všechno říct hned na začátku, abyste takové falešné nenásilí pořádně poznali a vyhnuli se mu.

Nyní vám proto řeknu svůj vlastní pohled na nenásilí. Vidí-li člověk u člověka vlastnosti nenásilí, jenž následně popíšu, může si být jistý, že taková osoba dosáhla skutečného poznání. Stejně jako lze zlato vyzkoušet na prubířském kameni, tak skutečné poznání, oddanost a moudrost lze poznat podle toho, zda je člověk prodchnut opravdovým nenásilím, či nikoli.

Stejně jako včela lehce dosedla na lotos ze strachu, že v něm rozdrtí pyly, takže si uvědomuje, že i částečky prachu jsou pokryty drobnými tvory, tak nenásilný člověk ze soucitu opatrně pokládá nohy na zem. Ať se vydá kterýmkoli směrem, naplní vše náklonností a stará se o droboučký život pod nohama více než o svůj vlastní život. Když kráčí, ó Ardžuno, tímto opatrným způsobem, nikdo nedokáže slovy popsat velikost jeho nenásilné povahy. Stejně jako kočka láskyplně drží své kotě v zubech, aniž by mu ublížila, nebo láskyplná matka hledí na své dítě něžným pohledem, stejným způsobem nenásilná osoba jedná a chodí nad zemí tak jemným způsobem, že když se červ dostane do kontaktu s jeho nohama, cítí se šťastný.

Ó Ardžuno, pokud při chůzi spatří červa nebo mravence, ustoupí. Otočí se zpět, aniž by šlápl na nějaké drobné stvoření se soucitnou myšlenkou, že jeho hlučný krok naruší spánek všeprostupujícího Já v tomto drobném stvoření a ovlivní jeho klid.

Stejně jako jeho chůze přináší ovoce ve shovívavosti, je i jeho řeč plná soucitu. Jeho dech je jemný, jeho ústa jsou skutečným sídlem půvabu. Takže když začne mluvit, nejprve mu z úst vytryskne láska a pak následují laskavá slova. Pokud je to možné, nemluví k ostatním, avšak pokud taková příležitost nastane, upřednostňuje ticho, neboť se obává, že by jeho řeč někoho urazila nebo se dotkla citlivého místa v něčí mysli nebo zkazila něčí plán nebo někoho polekala či by mohla způsobit bolest. Jeho řeč je pravdivá, přímá, ale měkká, umírněná, je však upřímná jako nektar, jako by mystický zvuk nabyl formy nebo posvátná voda Gangy vystříkla.

Jeho řeč se vyhýbá tématům, která jsou sporná nebo mohou způsobit bolest. Vyhýbá se slovům určeným k zesměšnění, pokárání nebo dotknutí se někoho prudce. Jeho řeč také odhodila takové chyby, jako je tvrdohlavost, vzrušení, podvod a lži.

Podobně je jeho pohled vždy přímý. Uvědomuje si, že Átman (Já) přebývá v každém stvoření, a dbá, aby jeho pohled nezpůsobil komukoliv úzkost. Když náhodou otevře oči s laskavým srdcem, pak osoba, na kterou se dívá, získá nesmírné uspokojení. Je to, jako by ambrózní měsíční paprsky, i když neviditelné, uspokojovaly hlad ptáka čakory (mýtický pták, který se živí měsíčním svitem). Ani želva nezná tento druh náklonnosti ve svém pohledu, kterým vychovává svá mláďata.

Jak je jeho pohled příjemný, tak jsou jeho ruce také dobrotivé. Jak by bylo možné, aby zabil byť mouchu na své osobě nebo pakomáry před jeho očima nebo strašil a plašil zvířata a ptáky nebo dělal takové jiné věci? Nerad nosí v ruce prut nebo hůl. Jak by mohl pomyslet na to, že má zbraň? Dokonce ani měsíční paprsky nemají něhu, s níž odstraňuje utrpení druhých. Ve srovnání s jeho měkkým dotekem se dokonce i vánek proudící z Malajské hory zdá drsný. Stejně jemným dotekem hladí zvířata. Jeho ruce jsou vždy volné a neobsazené, ale jsou jako chladné části santalového stromu, které sice nenesou ovoce, ale nejsou neplodné. Dost této rétoriky. Jednání dobrého člověka je v dokonalém souladu s jeho tělesnými rysy, temperamentem a povahou.

Leč, jak je na tom jeho mysl? Je nutné se o tom zvlášť zmiňovat? Netvoří větve zároveň i strom? Může existovat moře bez vody? Liší se slunce a jeho paprsky? Jsou končetiny odděleny od těla nebo se tekutina liší od vody? Vězte tedy, že jakékoli vnější činnosti smyslů, o kterých se dosud hovořilo, patří mysli. Stejně jako semeno, které je zaseto do půdy, vychází jako strom, tak mysl vyzařuje skrze smysly a tělo. Pokud nenásilí neexistuje v mysli, jak bude proudit ze smyslových orgánů? Ó Ardžuno, myšlenka nejprve vyvstane v mysli a pak najde výraz prostřednictvím úst, zraku a rukou. Jak může věc, která není v mysli, vystupovat v řeči? Může vůbec sazenice vyklíčit bez semene v půdě? Ó Ardžuno, všechny činnosti smyslů pocházejí z mysli, která skrze ně jedná. Z tohoto důvodu, je-li mysl prodchnuta nenásilím, je přenášeno ke smyslům, protože vůně zralého ovoce se šíří všemi směry. Stejně jako moře v přílivu zaplavuje potoky, tak mysl přebírá své bohatství nenásilí vůči smyslovým orgánům. Stručně řečeno, jako učitel drží svého žáka za ruku a vede ho v psaní písma, tak mysl přenáší svou laskavost na smysly a nutí je sledovat princip nenásilí. Tímto způsobem, ó Ardžuno, mysl řídí činnosti smyslů. Kdo se tedy zřekl násilí fyzicky, duševně i v řeči, vězte, že on je samotným chrámem poznání. Proč říkat víc? On je poznání z masa a kostí.

Měl jsem vám to říct jednou větou. Odpusťte mi, že tak brblám a rozvádím toto téma. Možná si myslíte, že jsem jako zvíře, který se při pastvě zapomene vrátit nebo jako když pták letí na obloze unášen s větrem, tak i můj intelekt byl unesen teplem lásky, což mělo za následek tento detailní popis literárních citů, jako bych se nemohl ovládat. Ale tak tomu není. Pro toto rozšíření existuje pádný důvod. Slovo ahinsa (nenásilí) se skládá pouze ze tří slabik a jeho teorii lze vyjádřit pouze několika větami. Ale jasnou představu o nenásilí získáme až vyvrácením mylných názorů na něj.

Milý mudrcové, zmínil jsem se o rozdílných názorech na nenásilí, aby vám tento diskurz vyhovoval, protože jste publikem znalců. Toto vyprávění se tedy rozšířilo do takové míry, že se odklonilo od významu původního verše. Prosím, odpusťte mi tyto poklesky. Pokud si někdo udělá čas na to, aby vyhrabal kamen nalezený při žvýkání jídla, nemělo by to být považováno za ztrátu času, neboť kamen se musí vyhodit. Měl bych vás jen požádat, abyste snášeli a odpustili mi toto moje žvanění.

MEDITACE O JÁ A TĚLU

(Komentář k verši 13.31: Toto neměnné Nejvyšší Já, ó Ardžuno, je bez počátku a bez vlastností, přestože existuje v těle, nejedná ani není připoutané. V některých verzích Bhagavadgíty je tento verš očíslován jako 32.)

Stejně jako slunce odražené ve vodě zůstává suché, nedotčené vodou, tak Nejvyšší Já existuje v těle ve své čisté podobě, nedotčené hmotou. Ó Ardžuno, slunce zůstává stejné před odrazem i po něm, ale někomu se jeví jako odražené ve vodě. Stejně tak není pravda říkat, že Já existuje v těle; zůstává tam, kde bylo dříve. Stejně jako když se člověk podívá do zrcadla, vidí v něm odraz své tváře, tak se říká, že Já existuje v těle. Říkat, že Já je sjednoceno s tělem, nemá smysl. Dokážete si představit, že se vítr a písek sjednotí? Vězte, že mezi nimi není vůbec žádný vztah, jako mezi světlem a tmou nebo mezi mrtvým a živým člověkem nebo mezi nocí a dnem nebo mezi zlatem a bavlnou.

Tělo je vytvořeno z hrubých prvků a je utkáno v niti akce (karma) a točí se na kole zrození a smrtí. Tělo je jako hrudka másla vhozená do úst v podobě boha smrti, kde zmizí v krátké době, kterou potřebuje moucha, aby zamávala křídly. Ale Já je věčné, samoexistující a bez počátku. Jelikož postrádá vlastnosti, nemá části. Není ani aktivní, ani neaktivní, ani tlusté, ani štíhlé. Protože je beztvarý, není ani viditelný, ani neviditelný, ani svítící, ani nesvítící. Jelikož je šunja (prázdný), není ani prázdný, ani plný. Není ničím ochuzený a zároveň nic nemá, nemá formu, ale je chyba myslet, že je bez beztvarý. Jelikož je Já, není ani radostný, ani neradostný, ani jeden, ani mnoho, ani spoután, ani osvobozen. Není ani stvořen spolu s vesmírem, ani není rozpuštěn na konci světa, protože sám je základem existence a neexistence. Protože je neměnný, nelze jej změřit ani popsat, ani se nezvětšuje, ani nesnižuje, nebledne ani neumírá. Ó drahý, toto je skutečná povaha Já. Říci, že přebývá v těle, je jako mluvit o nebi jako o omezeném čtyřúhelníku, jen proto, že se tak jeví vidíme-li ho oknem poustevny. Jelikož je všeprostupující a jednotný, nepřijímá tělo, ani se nevzdává formy těla, ale zůstává neustále sám sebou.


WARKARI

V závěru článku se krátce zmíním o tradici Warkari, která se rozvinula na popud osobnosti Dnjánéšvara. V tradici Warkari najdeme několik dalších důležitých osobností. Těmi nejvíce významnými jsou: Sant Namdev, Sant Eknath a Sant Tukaram. Hlavní praxí stoupenců Warkari jsou zbožné sborové zpěvy, doprovázené hudebními nástroji a tancem (kírtany), meditace na růženci (džapa), držení půstu dvakrát do měsíce (ekadáší), studování textu Dnjánešvarí. Jejich ideou je pokojné soužití, soucit, nenásilí, láska a pokora. Uctívají Krišnu v podobě Vitthoba, starobylého marátského božstva. Jejich životní styl zahrnuje vegetariánství a striktní vyhýbání se alkoholu, tabáku a návykovým látkám. Ze své stravy vylučují i česnek a cibuli.

Výraznou zvyklostí Warkari kultury je každoroční pouť (yatra ) do posvátného města Pandharpur, kde se nachází starý chrám s božstvem Vithoba. Tohoto procesí se zúčastňuje až milion poutníků.

Kultura Warkari je velmi odlišná od mnoha patriarchálních, kastovních, hierarchických a aristokratických náboženských sekt v Indii. Svatí v této tradici pocházeli ze všech možných společenských vrstev, včetně těch nejnižších kast. Tradice Warkari je ve své filozofii velmi tolerantní, neuznává jakoukoliv diskriminaci. Každý má umožněn přístup k nejhlubšímu duchovnímu učení. Jedná se ale zároveň o velmi uzavřenou tradici bez velkých misionářských ambic, která se udržuje pouze v rámci svého regionu. A tak nemá mimo hranice Indie tak velkou slávu a vliv, jako jiné hinduistické školy a tradice.

camera, video, icon-2008489.jpg

Shodou okolností jsem našel na youtube životopisný film Dnjánéšvara (Sant Džnánadév) z roku 1940, který je, k velkému překvapení, otitulkován do češtiny. Tento film jsem viděl již před více než 20. lety. Doporučuji, je to velmi milý film.



Další slavná osobnost Warkari tradice je Sant Tukarám. I o něm existuje životopisný film, který byl rovněž přeložen do češtiny nějakými nadšenci. Tento snímek je z roku 1936 a je pozoruhodný tím, že získal ve své době hlavní cenu na filmovém festivalu v Benátkách.

Děkuji za přečtení a doufám, že vás tento další článek o známém a neznámém hinduismu potěšil. Krásný den!

Jirka

 

Leave a Comment

Your email address will not be published.