Do následujícího článku jsem zakomponoval témata zdánlivě nesouvisející – hrozba technologie, duševní zdraví, rodina, tradiční rodinné uspořádání. Inspirovala mě otázka, kterou jsem dostal: může nás zachránit averze k technologiím a návrat k tradičním rodinným hodnotám a uspořádání?
V minulých letech jsem příležitostně přispíval články a příspěvky na Quoře, kde jsem byl aktivní v sekci hinduismu, psychologie a spirituality. Překvapila mě odezva lidí z asijského kontinentu (později i několik mých přátel z východních zemí), kteří mě žádali o pomoc při řešení svých psychických potíží. Doporučil jsem jim, ať si ve svém okolí najdou terapeuta. Nezřídka se však jednalo o jedince, kteří žili na venkově s tradičním zázemím, a v jejich okolí se žádný terapeut nenacházel. Ve své rodině nejen, že nenalézali pochopení, ale zdálo se, že tradiční rodinný model ve kterém vyrůstali nějak souvisel s jejich problémy.
Ač mnozí z nich žili v tradičních, až idylických společenstvích, kde se způsob života v některých aspektech zastavil před stovkami let, rozsah a závažnost jejich duševních trápení nebyl malý.
V Indii jsem strávil poměrně dlouhou dobu a žil v několika rodinách, v tradičním i městském prostředí. Někteří z osob, které se mi svěřily jsem znal osobně velmi dobře a zajímavé bylo jako moc působili navenek spokojeně a vyrovnaně. Tyto disonance neboli dvojí tvář jsou v asijské kultuře více patrné než na západě. Lidé nosí více sociálních masek, které jim pomáhají k přežití – navenek jsou extrémně milí, obětaví a laskaví, ale doma se mohou chovat ke svým blízkým krutě a velmi ošklivě. Venku ukazují svou radostnou tvář, pod kterou se ale může skrývat hluboký smutek.
Dokonce i mě to mátlo a u mnohých mě vůbec nenapadlo, že by mohli zakoušet stres a úzkost typické pro západní společnost. Jejich životy se zdály být pevně ukotveny v prastarých tradicích, podporovány širokou rodinou a komunitou. Jak hluboce jsem se v tomto předpokladu mýlil. Naše romantické představy, že tradiční zázemí nám zajistí větší míru štěstí, jsou zřejmě chybné.
BYLI LIDÉ DŘÍVE ŠŤASTNĚJŠÍ?
Docházím k přesvědčení, že chybné jsou také představy, že dřív měli lidé méně duševních potíží než dnes. Vyrůstal jsem v době před čtyřiceti lety. Když jsem byl dítě, o duševních potížích se prakticky nemluvilo. Jít k psychologovi bylo vlastně určité stigma. Dítě, které vykazovalo známky úzkosti a deprese, bylo prostě jen uzavřené, smutné dítě. A v době mých rodičů a prarodičů byla profesionální duševní péče mnohem větším tabu.
Lidé měli možná i lepší dovednosti své deprese a úzkosti skrývat. Také si musíme uvědomit, že ne vždy je deprese vidět. Možná jste se sami setkali s případem, kdy se vám někdo svěřil, že pravidelně užívá psychiatrické léky, a přitom jste toho člověka měli celou dobu za veselou a pohodovou osobu.
Dnešní generace dětí vyrůstá v prostředí, kde je o dost větší přístup k informacím a mnohem větší otevřenosti vůči otázkám duševního zdraví. Vyhledání odborné pomoci, návštěva psychologa už nepředstavuje takové společenské stigma. Děti znají diagnózy a už ví, že určité pocity jsou s nimi spojené. Celkově se psychickým obtížím věnuje větší pozornost než kdy v minulosti. Zdánlivý nárůst případů u současných dětí tedy nemusí nutně znamenat, že předchozí generace byly psychicky odolnější.
Ve své praxi pozoruji alarmující výskyt psychických obtíží i u starší generace. Odvážím se to nazvat epidemií, o které se nemluví. Často jsou to jedinci, kteří čelili svým problémům po desetiletí aniž by to někomu svěřili – často ani sami sobě. V dětství měli spořádanou rodinu, žádné technologie, žádné sociální sítě, přesto se u mnoha lidí starší generace rozvinuly vážné problémy. Mnozí z nich vyhledali odbornou pomoc až v současné době, pravděpodobně díky rostoucí informovanosti a osvětě.
Nemluvě o tom, že značná část populace žije s nerozpoznanými psychickými obtížemi. Podívejme se, jak závažný problém v naší zemi je alkoholismus, který se významně dotýká právě starší generace, a který je v podstatě projevem psychického strádání.
Jsem tedy velmi opatrný v tom dávat vinu moderním technologiím a sociálním sítím a považovat je za primární hrozby našeho duševního zdraví. Realita je mnohem komplexnější a zřejmě jiná.
PŘÍBĚH
Podělím se s vámi o příběh jedné rodiny. V této rodině je otec a matka, kteří žijí spolu, jsou to vzdělaní, dobří a otevření lidé. Vychovávají dvě děti, jejichž vývoj se ubírá dramaticky odlišnými směry. Starší potomek vykazuje závažné známky psychické nestability – projevuje se u něj závislostní chování, neodtrhne se od mobilního telefonu, kterému dokáže věnovat i několik dní nepřetržité pozornosti. Současně se potýká s poruchou příjmu potravy a projevy obsedantně kompulzivní poruchy. Prudké výbuchy vzteku, agresivní projevy a manipulativní tendence jsou u něj na denním pořádku. K tomu ke všemu je u tohoto dítěte naprostá apatie vůči běžným aktivitám, nemá přátele a celkově propadá depresivním náladám.
Avšak zcela opačně to má jeho mladší sourozenec. Ten je neustále veselý, přátelský, společenský. K ostatním je mimořádně empatický a laskavý. Pozoruhodné je, že mu byl umožněn přístup k technologiím mnohem dříve než staršímu sourozenci, který byl do určitého věku takřka od technologií izolován. Mladší sourozenec má dokonce již od pěti let svůj tablet a telefon s neomezeným přístupem k hrám a aplikacím. Přesto preferuje společenské aktivity, hry a živou interakci s lidmi v okolí.
První, co člověka napadne, je, že každý z nich se zkrátka narodil s jinou psychickou výbavou. Při důkladném prozkoumání se však ukázala skutečnost, že tento faktor nehraje v celé situaci tak významnou roli.
Vyšlo totiž najevo, že starší sourozenec měl o dost obtížnější rané dětství. Byť snaha rodičů vychovávat dítě co nejlépe byla upřímná, dopouštěli se závažných chyb vlivem nevhodných rad takzvaných odborníků. Výchovné metody vůči staršímu dítěti byly poznamenány praktikami, které na něm zanechaly hluboké emocionální jizvy. Starší dítě bylo například nuceno usínat samo, izolovaně, v jiné místnosti než spali rodiče. Dítě bylo necháno večer samotné i přes svůj pláč a rodiče čekali, až dítě usne vyčerpáním. Možná si říkáte, jak kruté, ale ve skutečnosti rodiče jen potlačili svou intuici a řídili se pokyny metody, kterou doporučovali a bohužel stále doporučují mnozí „odborníci“.
Když dítě trochu vyrostlo a naučilo se komunikovat, mnohokrát žádalo o přijetí rodičů v době večerního usínání. Jednou prý přišlo i se svojí dekou a s pláčem, zatímco se rodiče dívali na televizi. Prosilo, zda může být u rodičů v obývacím pokoji, že je nebude rušit, avšak bylo rodičem vyhnáno s přísným příkazem si lehnout k sobě do pokoje. Rodič toužili po večerním klidu, který byl přednější než pohoda dítěte.
Tyto traumatizující situace se opakovaly s takovou četností, že v dítěti se zakořenil hluboký pocit odmítnutí a nedostatku rodičovské lásky.
Je vhodné také doplnit informaci, že starší dítě má mírné autistické rysy, respektive zvýšenou emocionální citlivost, která jej činí zranitelnějšími vůči stresu, úzkosti a depresím. Všechny děti vyžadují lásku, antonymitu a laskavou péči, ale děti s vysokou citlivostí tento přístup potřebují mnohonásobně víc.
Oproti tomu, v ostrém kontrastu, mladší sourozenec nikdy nezažil podobné odloučení a odmítání – spal od narození každý den v bezpečí u své maminky v posteli. Nikdy nebyl nucen do samostatného spaní a těšil se o dost vřelejšímu přístupu. Je zřejmé, že současné projevy závislosti, deprese, agresivity a další psychické obtíže mají své kořeny právě v tomto raném rodičovském přístupu.
RODINA – TECHNOLOGIE
Často mylně přisuzujeme vinu nesprávným příčinám – například technologii, sociálním sítím. A naopak kladné a žádoucí přístupy – jako je laskavost, respekt k dítěti, autonomie – někteří rodiče odmítají a považují je za nežádoucí rozmazlování.
Co se týče technologií, tak ano, mohou být rizikové a rozhodně nepodceňuji jejich nebezpečí, ale nejsou hlavním problémem, na který bychom se měli zaměřit.
Na druhou stranu, lidé s averzí k technologiím mnohdy nekriticky glorifikují tradiční instituce jako život v rodinných komunitách či tradiční rituály, ale ani ty sami o sobě nezaručují životní spokojenost.
Rodinná a kmenová sounáležitost, kterou můžeme pozorovat i v některých společnostech, bezesporu přináší řadu výhod. Jsem jedním z obhájců života v širším rodinném či kmenovém rámci. Pevné rodinné zázemí a hluboké kořeny představují nespornou výhodu a jsou jedním ze základních pilířů spokojeného života. Avšak nebezpečím kmenového uspořádání, v tom tradičním smyslu, je rigidní hierarchický systém.
Při studiu psychických obtíží lidí z tradičních společností jsem odhalil, že jejich trápení často pramení právě z odmítání, potlačované svobody a rigidní hierarchie. V jednom případě, který jsem pomáhal řešit, byla indická žena, které bylo znemožněno vyhledat terapeutickou pomoc v nedalekém městě. Autorita rodiny zkrátka nepovažovala její rozhodnutí za správné. Žena nemohla rozhodnout sama za sebe a byla tedy nucena setrvat v domácím prostředí a věnovat se rodinným povinnostem.
Rodina, komunita a kmenová příslušnost tedy představují zásadní prvky zdravého vývoje jedince, mohou se ale snadno stát vězením. Rodina tedy není sama o sobě kvalitou, tu jí dává až něco dalšího.
Pojďme to celé shrnout do jednoduché rovnice:
Rodina je fundamentem psychického vývoje jednotlivce, avšak bez přítomnosti lásky, bezpodmínečného přijetí a osobní svobody se stává pouhým prázdným konstruktem. A moderní technologie? Není nepřítelem, je pouze nástrojem, který nám může sloužit jako prostředek spojení, vzdělávání a rozvoje, zábavy. Ale může se stát i rizikovým faktorem, zejména pokud se stane útočištěm člověku s duševním strádáním. V jádru lidské psychiky totiž stojí především potřeba být milován a přijímán – a pokud je tato základní potřeba naplněna a dítě nalézá v rodině láskyplné přijetí, je velmi malá šance, že technologie naruší jeho vnitřní stabilitu a spokojenost.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 3237673012/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka
