Filozofické systémy starověké Indie byly na svou dobu poměrně racionalistické, pokrokové a morální. Učení jako védánta, sánkhja či jóga se obešla bez uctívání kultů osobnosti a svatých. Paralelně s těmito směry existovala lidová forma hinduismu, vycházející z animistických a totemistických tradic. Kmenová božstva a hrdinové lidových legend postupně získávali na popularitě, což vedlo k propojení lidového náboženství s filozofickými a jógovými systémy. Tak vznikla rozmanitá škála tradic a učení, které dnes souhrnně označujeme jako hinduismus.
Když do indického myšlenkového světa vstoupil buddhismus a džinismus, přinesly nový typ postavy – člověka, který dosáhl probuzení. V buddhismu to byl Buddha a v džinismu Mahavíra, kteří se stali ikonami. Patrně vlivem těchto dvou tradic se rozšířil onen kulturní vzorec: uctívání zakladatele jako duchovního středobodu.
Raní indičtí guruové a filozofové přinesli řadu inovativních myšlenek. Leč postupem času se věci měnily. Snad pod tíhou velké náboženské a myšlenkové konkurence si stoupenci chtěli chránit ryzost svého učení a tak se z myšlenek filozofů stala víra, z učitelů se stali svátosti a z jejich obrazů oltáře. Myšlenky, které měly osvobozovat, se připoutaly k mužům se zkříženými nohami. Dnes je hinduistický svět plný osvícených mistrů, kteří si často chrání svatozář pečlivěji než vlastní svědomí.
Začneme chronologicky těmi historickými méně skandálními – aneb, jak se z filozofů a teologů stali bozi.
ŠRÍ ŠANKARAČÁRJA
Před Šankaračárjou působila v Indii řada učitelů, filozofů a duchovních osobností, avšak právě on je nyní mimořádně známým, zejména díky velké popularitě advaita védánty (učení nedualismu) na Západě. Šankaračárja (asi 8. století) byl filozof, logik a mnohými vnímaný i jako mystik – muž, který si již za svého života vydobyl uznání napříč celou Indií.
Jeho brilantní komentáře k zásadním indickým textům výrazně ovlivnily duchovní myšlení a pomohly formovat filozofickou školu známou jako advaita védánta. Postavení jeho osoby se liší podle různých tradic a výkladů, ale obecně je považován za osvíceného učitele a jeho spisy mají v duchovní i filozofické rovině mimořádnou autoritu.
Tradice založená Šankaračárjou se těší velké úctě v celé Indii a jeho dílo je dodnes respektováno mysliteli po celém světě. V průběhu času však jeho postava získala i silný náboženský význam. Pod jeho jménem začali psát jeho stoupenci náboženské texty, aby jejich učení obstálo v konkurenci náboženského vzestupu. Tak se z filozofa stal postupně i objekt zbožštění.
RAMANUDŽAČÁRJA
Jednou z nejvýznamnějších osobností filozoficko-náboženské Indie je bezesporu Ramanudžačárja, známý také jako Ramanudža (11. století). Byl to brilantní filozof, který systematicky rozpracoval učení védánty a položil základy filozofického směru známého jako višištadvaita, tedy „neduální učení s kvalifikacemi“. Vedle Šankary je považován za jednoho z nejslavnějších představitelů védántské tradice.
Ramanudža kriticky reagoval na Šankarovo pojetí advaita védánty, avšak jeho polemika byla vedena s respektem a opírala se o promyšlenou a elegantní argumentaci.
Po své smrti byl Ramanudža prohlášen za avatára, tedy vtělení boha Višnua, konkrétně v podobě Balarámy. Jeho stoupenci ho uctívají také jako adi gurua – prvotního učitele všech učitelů. Tradice, které byl součástí, je známá jako Šrí Sampradája a patří mezi největší náboženské organizace v Indii.
Přestože tato tradice nese některé sektářské rysy, obecně je vnímána jako tolerantní a intelektuálně bohaté společenství. Její teologický a filozofický systém je poměrně poctivý a propracovaný a měl zásadní vliv na vývoj indického filozofického myšlení i na náboženské hnutí bhakti.
Ramanudžův kult osobnosti je v Indii stále velmi silný. Důkazem jeho výjimečného postavení je i monumentální socha, kterou mu věnovala indická vláda – jedná se o nejvyšší sochu meditujícího muže na světě.
Abhinavagupta
Abhinavagupta sice není široce známý, přesto patří mezi nejvýznamnější indické učitele, filozofy a básníky. Jeho dílo je úzce spojeno s kašmírskou tantrou, známou také jako trika. Tato tradice byla v Indii na dlouhou dobu téměř zapomenuta, avšak v současnosti zažívá obnovu, a to zejména díky rostoucímu zájmu západních hledačů duchovní cesty a východní mystiky. V rámci své tradice je Abhinavagupta uctíván jako vtělení samotného boha Šivy.
Madhvačárja
Madhvačárja byl, podobně jako Ramanudža a Šankaračárja významným vedántským filozofem a teologem – jedním z pěti hlavních. Jeho učení je známé jako dvaita, tedy dualismus, který zdůrazňuje oddělenost mezi individuální duší a božstvím.
Na rozdíl od jiných škol byla Madhvova tradice známa poměrně ostrou rétorikou a konfrontačním stylem, kdy stoupenci často tvrdě kritizovali a slovně napadali konkurenční filozofické směry. I přesto v této škole vznikla řada cenných děl a myšlenek. Madhva byl svými následovníky považován za inkarnaci boha Hanumána nebo boha větru Váju.
Sankardeva
V 15. století vznikla v oblasti Assamu duchovní škola a náboženské hnutí soustředěné kolem osobnosti Sankardévy. Přestože je na Západě málo známý, sehrál klíčovou roli ve vývoji východoindických náboženských směrů, z nichž některé si dnes získávají popularitu i mimo Indii.
Sankardéva byl renesanční osobností – charismatický učenec, básník, dramatik, hudebník a reformátor. Vytvořil nové formy poezie i hudby, psal náboženská dramata a jeho filozofické myšlenky zásadně ovlivnily duchovní život v Assamu. Jeho hnutí ovlivnilo výrazně sousední oblasti, především Bengálsko.
Sankardéva je považován za průkopníka sborového zpívání božích jmen – praxe, která se rozšířila do širšího regionu. Po jeho smrti ho jeho následovníci začali vnímat jako mimořádnou inkarnaci Višnua, která přišla na svět, aby nastolila nový duchovní věk skrze zpěv božích jmen. Jeho životopisná literatura, psaná jeho stoupenci, mu připisuje řadu zázraků a nadpřirozených činů.
Čaitanja
To však neplatí pro Čaitanju (známý také jako Čaitanja Maháprabhu), jehož sláva pronikla do celého světa. Čaitanja se objevil v 15. století v Bengálsku a hluboce ovlivnil bengálský náboženský život a hnutí bhakti. Čaitanja byl náboženským reformátorem, který vystupoval proti kastovnímu systému a elitářství v náboženských institucích. Zdůrazňoval osobní oddanost božstvu, rovnost všech věřících a vnitřní prožitek duchovního vztahu s bohem Krišnou.
Bohužel po sobě nezanechal žádné texty – vše, co o něm a jeho učení víme, pochází z hagiografických spisů jeho věrných následovníků. Čaitanja žil poměrně krátce a jeho pozdní roky byly poznamenány silnou mystikou, ústraním a intenzivní oddaností. Nezaložil žádnou instituci, neustanovil duchovní linii a odmítal přijímat žáky. Z toho důvodu došlo po jeho smrti k rozštěpení mezi jeho stoupenci. Různé skupiny si vytvořily vlastní výklady jeho odkazu, z čehož některé sekty časem zanikly, zatímco jiné přežily dodnes.
Ironií osudu je, že i přes Čaitanjovo opakované odmítání kultu vlastní osoby (dokonce si zacpával uši, když ho někdo nazýval Bohem), se postupně stal předmětem zbožštění. Některé sekty ho prohlásily za jedinečnou inkarnaci samotného Krišny. Tato teologie se v některých směrech podobá křesťanskému důrazu na vtěleného Boha, jakým je Ježíš Kristus.
Z jedné z větví, které se k Čaitanjovi hlásí, vzniklo i mezinárodní hnutí ISKCON známé jako Hnutí Hare Krišna. Čaitanja tak představuje pozoruhodný příklad osobnosti, která nechtěla být zbožštěna, a přesto se stala středobodem víry a oddanosti pro miliony následovníků.
Vallabha
V Indii existovali dva významní avatáři se stejným jménem Vallabha. První, starší Vallabha ze 13. století, pocházel z velké vaišnavské tradice jižní Indie známé jako Dattatréja Sampradája. Byl označen za tajného avatára, který se zjevuje ve věku Kalijuga, aby osvobodil lidi z nevědomosti.
Druhý Vallabha, známý také jako Vallabhačárja, žil v 16. století a založil severoindickou populární sektu Puštimárga, známou také jako Vallabha Sampradája. Věřící této sekty ho považují za samotného Boha, který slíbil, že se zjeví ve věku Kalijuga, aby pozvedl společnost z bahna materialistické existence. Vallabha je zároveň uctíván jako Nejvyšší učitel (Džagad Guru), jenž předal světu konečnou a nejvyšší moudrost. Tradice Vallabhy má specifickou teologii a svou filozofii nazývá šudha advaita (čistá advaita). I když tato sekta není celosvětově velmi známá, v Indii měla a stále má obrovský vliv.
Guruové v této sektě jsou pevně spojeni s rodinnou linií Vallabhy. V 19. století měla sekta obrovskou popularitu v severní Indii, ale i v oblasti Gudžaratu a Maharáštry, avšak sekta čelila skandálu – její hlavní vůdce (Maharádž Libel), uctívaný a milovaný miliony oddaných jako božský avatár, byl obviněn ze sexuálního zneužívání svých žákyň. Tento případ, známý jako kauza Maharadža Libela, skončil jeho odsouzením indickým soudem a je považován za jeden z prvních známých případů tohoto druhu v Indii.
Nimbarka
Nimbárka je skutečně fascinující a záhadná postava indického náboženství. Jako zakladatel velké tradice známé jako Nimbarka nebo Kumara Sampradája představuje jeden z pilířů vaišnavismu, především v severní Indii. Přitom o jeho životě a době narození panuje velká nejistota – neexistuje shoda ani na století, natož tisíciletí, kdy by mohl žít.
Jeho oddaní často tvrdí, že Nimbárka je původním a Nejvyšším guruem vesmíru, který přišel na svět před pěti tisíci lety, což mu dává mytologický rozměr nadčasového avatára. Jiná prameny jej datují přibližně do 7. století n. l., ale historické a textové analýzy naznačují, že autor jménem Nimbárka pravděpodobně žil až ve 13. století.
Nimbárka je považován za inkarnaci Višnuova disku, čímž je jeho božská role pevně zakotvena v symbolice a mytologii vaišnavismu. Jeho učení – nazývané dvaita-advaita (dualistický nedualismus, tj. kombinace obou) – významně ovlivnilo rozvoj oddanosti k Višnuovi po celé severní Indii. Tradice Nimbarky je i dnes živá a má významné postavení v rámci indického náboženského spektra.
Swaminarayan
Hnutí Swaminarayan, jedno z nejvlivnějších a nejdynamičtějších náboženských hnutí v moderní Indii. Swaminarayan (1781–1830) byl skutečně významným náboženským vůdcem, zakladatelem Swaminarayan Sampradáje, která je často považována za pokračovatele tradiční uddhava sampradáje.
Svými učením a reformami zasáhl hinduistickou společnost zejména v Gudžarátu, kde založil rozsáhlé chrámové komplexy a duchovní komunitu.
Swaminarayan je ve své tradici skutečně uctíván jako Purušotama, Nejvyšší Bůh, který stojí nad všemi ostatními formami božství, včetně Višnua nebo Krišny. Jeho učení klade důraz na morální disciplínu, bhakti (oddanost), asketismus a komunitní život.
Swaminarayanova tradice je známá svou striktní strukturou a určitými sektářskými rysy, kde je teologie pevně daná a není snadno zpochybňována. Jejich chrámy, často zdobené bohatou výzdobou, jsou skutečně impozantní a patří mezi architektonické skvosty Indie.
Na západě je tradice méně známá, ale v Indii představuje jednu z nejrychleji rostoucích a nejvlivnějších náboženských komunit. Jak už bývá pravidlem, i v tomto hnutí se můžeme setkávat s nejedním skandálem, spojeným s hlavními autoritami tohoto řádu. Skandály se týkaly manipulace, indoktrinace dětí, násilného a sexuálního zneužívání žen i dětí.
Mahavatar Babaji
Zmiňme také osobnost známou jako Mahavatar Babaji. Ačkoliv měl žít v 19. století, nejsou o něm žádné dokumenty ani důkazy jeho existence. Nicméně má mnoho stoupenců, ačkoliv ho nikdy nikdo osobně neviděl. Je tedy možné, že se jedná pouze o smyšlenou legendu. Existuje však několik málo lidí, kteří tvrdí, že ho viděli. Každopádně tento guru a avatár měl a stále má mnoho stoupenců, kteří o jeho existenci nepochybují. Jejich přesvědčení je, že se jednalo o Boha, který sestoupil na zem.
Ramana Maharishi
Jen málokterý indický duchovní učitel dosáhl na Západě takové proslulosti jako Ramana Maharši. Jeho fotografie se staly neodmyslitelnou součástí každé moderní neo-hinduistické komunity na Západě.
Za tuto popularitu vděčíme především spisovateli Raphaelu Hurstovi, známému pod pseudonymem Paul Brunton. Ten přivedl na Západ neo-hinduistické učení propojené se západním esoterismem. Právě díky jeho knize „A Search in Secret India“ se Ramana Maharši rychle stal známou postavou mezi západními obdivovateli orientální filozofie.
Skutečnou celebritu z něj však udělal až Arthur Osborn, který se aktivně věnoval šíření Maharšiho učení. Osborn z Ramana Maharšiho vytvořil gurua světového formátu. Mnoho jeho následovníků v něm dokonce spatřovalo vtělení samotného boha Šivy.
Pro západní neo-hinduisty a příznivce neo-advaity představuje Ramana Maharši ikonu osvícení a hluboké moudrosti. V jeho případě jde o čistý kult osobnosti a charisma spojené s životním příběhem než konkrétními učeními, která předával. Jeho výroky sice mohou obsahovat pravdivé pozorování, ale často jsou to jen vágní hesla typu: „Když poznáte sebe sama, zažijete hluboký mír.“
V samotné Indii není Ramana Maharši mimo svůj rodný region nijak zvlášť známý.
Meher Baba
Mezi moderními avatáry, které mnozí z vás pravděpodobně znají, vyniká Meher Baba. Patřil k prvním duchovním učitelům, kteří dosáhli významného úspěchu nejen v Indii, ale i v zahraničí. Na Západě kolem sebe shromáždil doslova statisíce oddaných následovníků.
Jeho životní příběh sleduje tradiční vzorec svatých životopisů. Podobně jako mnoho dalších guruů zažil již v dětství mystické prožitky, které vedly k jeho duchovní proměně. Skutečný vzestup jeho kultu však přišel až koncem šedesátých let minulého století.
V sedmdesátých letech se jednalo pravděpodobně o největší východní náboženský kult v Americe s mnoha tisíci stoupenci. Mezi jeho příznivce patřily i známé osobnosti – například kytarista skupiny The Who Pete Townshend nebo zpěvačka Melanie. Skupina The Who dokonce věnovala tomuto guruovi celou rockovou operu s názvem Tommy.
Meher Baba se od ostatních avatárů lišil především tím, že se sám prohlašoval za božské vtělení. Podle jeho učení existuje na Zemi neustále 56 avatárů – když jeden zemře, narodí se na jeho místo další. Sebe považoval za jednoho z této posvátné skupiny.
Saí Baba
V moderní Indii působili dva muži se jménem Sai Bába, přičemž oba byli jejich stoupenci považováni za božská vtělení.
Sai Bába ze Shirdi
Starší z nich, známý jako Sai Bába ze Shirdi, představoval pozoruhodnou postavu, která propojovala hinduismus s islámskou mystikou. Jeho univerzalistické učení vycházelo z tradice bhakti a zdůrazňovalo laskavost jako hlavní cestu k Bohu. Věřil, že božská jiskra prostupuje vším kolem nás.
Na rozdíl od mnoha jiných guruů Sai Bába nevytvořil žádnou formální doktrínu, nezasvěcoval učedníky ani nezakládal komunity. Sebe sama nepovažoval za někoho výjimečného. Jeho následovníci však v něm spatřovali samotného Boha a projev Nejvyšší reality, což vedlo ke stavbě mnoha chrámů, kde jeho podoba zdobí hlavní oltáře.
Sathya Sai Bába
Druhý slavný Sai Baba, známý jako Sathya Sai Bába, neměl se svým předchůdcem nic společného kromě toho, že se prohlašoval za jeho reinkarnaci. Tento muž se těšil vysoké popularitě již za svého života a nechával se uctívat jako božstvo.
Pro ohromení svých stoupenců používal jednoduchá kouzelnická představení, při nichž „materializoval“ zlaté předměty jako hodinky či prsteny. Současně budoval rozsáhlé podnikání a jeho majetek se odhadoval na několik miliard dolarů. Část svých příjmů věnoval na charitu a provoz nemocnic, čímž si získal srdce milionů lidí po celé Indii.
Jeho učení nepřinášelo nic revolučního – předával obecné pravdy o tom, že Bůh sídlí v srdci každého člověka a že bychom měli hledat jednotu a lásku. Jeho stoupenci přesto nepochybovali o tom, že je projevem Nejvyššího Boha. Kolem jeho osobnosti vznikl jeden z největších celosvětových kultů s miliony následovníků, včetně západních celebrit jako George Harrison v sedmdesátých letech.
S kultem Sathya Sai Baby však byly spojeny četné kontroverze, včetně obvinění z násilí a sexuálního zneužívání samotným guru. Jeho hnutí bylo ovšem natolik mocné a politicky napojené, že jakékoliv zpochybňování nebo obviňování jeho osobnosti bylo prakticky nemožné.
Paramahamsa Yogananda
Byl to jeden z prvních guruů, kterému se podařilo uspět v Americe v masovém měřítku. Mezi jeho stoupenci byl také George Harrison, který na jeho počest natočil celou desku Thirty Three & ⅓ (mimochodem skvělé album). Paramahamsa Yogananda je jedním z těch, kteří sami o sobě tvrdili, že jsou božští. Tento guru přesvědčoval své okolí, že je avatár a že si pamatuje všechna svá zrození. Uvedl také, že v jednom zrození byl Ardužnou z Mahábháraty. Svými stoupenci je považován za vtělení samotné lásky, a jen ti, kteří se mu s láskou odevzdají, mohou toto tajemství pochopit. Řekl, že bude přicházet na zem znovu a znovu udělovat lidem duchovní spásu. Yogananda i jeho instituce čelila celé řadě obvinění, jako jsou podvody, zneužívání nebo nevhodné sexuální chování.
Maheshvara Mahesh Yogi
Tento guru se proslavil v šedesátých letech, zvláště jako osobní duchovní učitel tehdejších populárních kapel, jako byli The Beatles nebo Beach Boys. Byl znám jako prodavač manter, díky čemuž si přišel k velkému finančnímu zabezpečení. Koncem šedesátých let jeho popularita mezi celebritami uhasla a Mahešvara Mahéš Jogí si založil svou ajurvédskou společnost, ve které byl považován za nejvyššího jogína a gurua.
Bhaktivedanta Swami Prabhupáda
Hnutí Hare Krišna představuje jedno z nejznámějších náboženských hnutí indického původu na Západě. S tímto hnutím mě pojí dlouholetý vztah a mnoho lidí ho zná především díky pouličnímu zpívání, prodeji knih a vegetariánským jídelnám, které najdete prakticky ve všech zemích.
Mezi významné podporovatele tohoto indického gurua patřil také George Harrison z Beatles, který dokonce koupil hnutí velké sídlo v Hertfordshire poblíž Londýna. Toto místo se následně stalo významným chrámovým centrem.
Hnutí Hare Krišna funguje jako standardní kult, který se nijak zvlášť neliší od ostatních náboženských sekt. Vše se soustředí kolem zakladatele hnutí, jenž představuje charismatický kult osobnosti. Jeho stoupenci ho vnímají jako duchovně dokonalou a nejsvatější bytost, neomylnou ve své teologii.
Po smrti zakladatele Prabhupády v roce 1977 začali hnutí řídit jeho žáci, kteří se také stali zasvěcujícími duchovními mistry. Podobně jako Prabhupáda byli i oni uctíváni a považováni za svaté. Navzdory přímému Prabhupádovo požehnání, většina z nich později čelila různým skandálům včetně násilí, vražd, psychického vydírání či sexuálního zneužívání.
Osobnost Prabhupády je zajímavá a liší se od jiných guruů, nepostrádal autoritu, nechával se uctívat, ale chápal to jako součást indické formy, nikoli projev ega. O sobě mluvil jako o služebníkovi, nikoli jako o bohu. V jistém smyslu byl nohama na zemi, byl velmi praktický, konzervativní a filozoficky zdatný a s duchem obchodníka. Skandálům se osobně vyhnul, ale v jeho výrocích žijí stíny starých hierarchií a tvrdostí, které jsou dnes těžko obhajitelné. Pár z nich si pojďme ukázat:
„A bylo zjištěno, že žena nemá více než třicet šest uncí mozkové hmoty, zatímco u muže bylo zjištěno, že má až šedesát čtyři uncí. Tohle je moderní věda. Proto obecně, obecně, žena, méně inteligentní než muž. Mezi ženami nenajdete žádného velkého vědce, žádného velkého matematika, žádného velkého filozofa.“
„Černoši byli otroci. Byli pod kontrolou. A protože jste jim dali stejná práva, jsou problémový, nanejvýš problémový, vždy vytvářejí děsivou situaci, nekulturní a opilci. Jaké mají školení? Mají stejná práva. Nejlepší je držet je pod kontrolou jako otroky, ale dát jim dostatek jídla, dostatek oblečení, nic víc. Pak budou spokojeni.“
„Ve dne i v noci by muži nikdy neměli dávat ženám žádnou svobodu. Tím, že je zapojíte do správných činností, by je měli mít pod kontrolou.“
„Je povinností státu dbát na to, aby ve státě byly zavedeny zásady náboženství, jmenovitě askeze, čistota, milosrdenství a pravdivost, a aby principy bezbožnosti, jmenovitě pýcha, nedovolené sdružování žen nebo prostituce, intoxikace a faleš, jsou kontrolovány všemi prostředky. Stát může zavést zásady náboženství takto:Dva povinné dny půstu v měsíci, ne-li více (askeze). Takto se ušetří tuny jídla a systém bude působit velmi příznivě i na celkové zdraví občanů.
Musí existovat povinný sňatek mladých chlapců a dívek ve věku 24 a 16 let. Koedukace ve školách a učilištích není na škodu, pokud jsou chlapci a děvčata řádně oddáni a v případě, že existuje důvěrné spojení mezi studentem a studentkou, měli by být řádně oddáni bez nezákonného vztahu. Zákon o rozvodu musí být zrušen.
Povolit mladým chlapcům a dívkám zůstat svobodní déle než výše uvedený věk by mělo být okamžitě zakázáno. Intoxikace všeho druhu – dokonce i kouření cigaret, žvýkací tabák nebo pití čaje – musí být zakázáno.“
Srimad Bhagavatam (komentář k verši 1.17.36)
Hnutí Hare Krišna je dnes je poněkud rozdrobené a rozdělené na mnoho větších či menších sekt a subsekt, které se často více či méně distancují od hlavního proudu ISKCONu.
Amma – Mata Amritanandamayi
Mata Amritanandamayi, známá jako Amma, představuje jednu z největších guru celebrit současnosti, zejména v jižní Indii. Její stoupenci ji uctívají nejen jako svatou, ale doslova jako inkarnaci nejvyšší Bohyně. Má obrovský počet následovníků i na Západě — já sám mám mnoho přátel, kteří pravidelně navštěvují její ášram v Indii a jsou přesvědčeni, že Amma je božská bytost, která sestoupila na Zemi, aby rozdávala požehnání.
Její organizace disponuje obrovským bohatstvím a podniká v různých oblastech. Část svých prostředků věnuje na charitu, což jí přineslo velkou slávu a obdiv. Je držitelkou řady oficiálních indických ocenění za svou společenskou činnost.
Navzdory veřejnému obrazu čelí Amma také vážným obviněním, především ze strany svých bývalých blízkých spolupracovníků. V roce 2013 vydala Gail Tredwell, která byla dlouholetou Amminou spolupracovnicí, knihu „Holy Hell: A Memoir of Faith, Devotion and Pure Madness“. V této knize popisuje vlastní zkušenosti i svědectví dalších lidí o násilném a patologickém chování této duchovní vůdkyně.
Mnoho lidí také svědčilo o tom, že Amma používala hrubé násilí a ponižování vůči svým žákům. Jedné ze svých spolupracovnic jménem Leela dokonce zlomila žebra kopem. Incident se stal, když Leela klečela u Amminy postele a láskyplně jí masírovala nohy. Když usnula, Amma se rozzuřila a kopla ji tak silně svou podsaditou nohou, že jí zlomila žebro.
Amma ve své vlastní biografii přiznává, že jako dítě byla svými rodiči týrána a mučena. Tento vzorec je typický pro většinu guruů — jejich dětství nebylo šťastné a bylo poznamenáno násilím, fyzickým týráním nebo jinými traumaty. Tento vzorec naznačuje zřejmou souvislost mezi dětskou traumatizací a guru kulty.
Mooji
Mooji sice není indický guru, přesto však čerpá z indických učení a mistrů a prezentuje svou filozofii, která je známá svými vágními a nesmyslnými citáty.
„Žijeme s živým Ježíšem Kristem. On je živý Bůh,“ popisovala svou zkušenost se svým guruem v ášramu jedna z Moojiho učednic, Lakshmi. Pokračovala: „Celá atmosféra zde rezonuje s Mooji… on je čisté božství.“ Další oddaný věří: „Ten muž je jako Ježíš. Pravda z něj vyzařuje v každé větě.“ Dlouholetý žák Shree dodává: „Mooji není obyčejný člověk, je to mistr.“ Jiný stoupenec jde ještě dál: „Mooji je v tomto světě důkazem, že Bůh existuje. Je tak skromný, čistý a hluboký, že překročil hranice myšlenkových forem.“
Mooji je vnímán ze dvou zcela odlišných perspektiv. Na jedné straně je to komunita, která připomíná klasický náboženský kult se všemi známými znaky – včetně skandálů, obvinění ze zneužívání a manipulace. Na straně druhé je Mooji sympatický guru se „smyslem pro nadsázku a humor“, jehož citáty o nedualitě a světle v duši se úspěšně šíří po internetu. Jeho výroky jsou často neškodné a vágní, jindy však nesmyslné a nekonzistentní. Je však důležité mít na paměti, že za touto aurou se skrývá běžná sekta, která rozhodně není nevinná.
Na internetu kolovalo mnoho videí, kde se stoupenci před Moojim klaní, líbají mu nohy a často u toho plakají. Většina těchto záběrů byla později stažena, protože sekta si dnes dává větší pozor, aby podobné scénky nevyšly na veřejnost, a Mooji byl prezentován spíše jako „cool“ guru. Přesto lze stále najít záběry, na kterých je vidět interakce mezi Moojim a jeho žáky, kteří se k němu chovají poníženě, mluví rozpačitě a jejich chování nese jasné známky kultovního chování.
Shri Chinmoy
Chinmoy byl známý svými koncerty, na které lákal posluchače meditační hudbou. Jeho vystoupení byla často fascinujícím fenoménem, neboť jeho amatérská hra na hudební nástroje sotva překonávala úroveň začátečníka z lidové školy umění. Nechci však kritizovat jeho hudební schopnosti – oceňuji každého, kdo se snaží tvořit hudbu, i když nemá talent nebo nehraje mistrovsky. Zarážející je ale jeho sebevědomí pořádat velkolepé sólové koncerty na stadionech, lákat na ně obrovskými billboardy a pak foukat do flétny melodie na úrovni „Skákal pes“ nebo „Prší, prší“.
O to zajímavější je fakt, že mezi jeho žáky patřili slavní hudebníci jako Santana nebo virtuózní kytarista John McLaughlin. Santana s McLaughlinem dokonce natočili společné album věnované Chinmoyovi. Deska je to pěkná, ale fotografie na přebalu, kde Santana a McLaughlin sedí v bílých hábitech u nohou Chinmoye, působí poněkud bizarně.
Chinmoyova komunita byla kontroverzní sektou a sám Chinmoy čelil řadě obvinění, typických pro tento druh skupiny – zneužívání, manipulace a násilí.
Sri Sri Ravi Shankar
Toto jméno nezaměňujte s indickým hudebníkem Ravi Shankarem. Sri Sri Ravi Shankar je vůdcem rozsáhlého hnutí v Indii, známého jako Art Of Living (AOL). Když jsem jezdil do Indie, řada mých indických přátel praktikovala jeho meditace a mnozí z nich byli přímo členy tohoto hnutí. AOL není tolik uzavřenou sektou, jak ji často chápeme na západě; spíše připomíná progresivní a otevřenou křesťanskou mládežnickou církev. Snaží se šířit dobré morální hodnoty, a během mé zkušenosti jsem nezaznamenal žádné skandály typické pro sektářská hnutí. Tedy nějakým skandálům čelily, ale ty se týkají spíše financování a problematických výroků.
V Indii má AOL značnou mediální popularitu, i když v posledních letech trochu klesá. Sri Sri Ravi Shankar se pravidelně setkává s politickými vůdci a je respektován na úrovni podobné papeži či jiným významným církevním představitelům. V době, kdy jsem se s jeho stoupenci setkal, nebyl mimo Indii tolik známý; dnes už má pobočky po celém světě, včetně České republiky, a velké oblibě se těší například v Německu.
Bezpochyby se jedná o sektářskou komunitu, i když méně nebezpečného charakteru. Sri Sri Ravi Shankar je doslova vůdcem, považovaným za neomylnou osvícenou osobu, jehož slova jsou považována za evangelium pravdy. Jeho hnutí je kultem osobnosti se vším, co k tomu patří. AOL má silné misionářské aktivity a usiluje o získání co největšího počtu členů do svých řad.
Maheshwarananda
Nejvíce mých blízkých českých přátel je spojeno právě s tímto guruem, a i já jsem v minulosti k jeho hnutí choval poměrně kladný vztah, i když jsem nikdy nebyl jeho členem. V České republice je známé jejich centrum ve Střílkách.
Mahéšvarananda zažíval na přelomu tisíciletí období velké popularity, jak v Česku, tak v Rakousku a několika dalších západních zemích, kde slaví větší úspěchy než ve své rodné Indii. Jeho plnovous a oranžové roucho formují vizáž téměř ideálního hollywoodského gurua.
Jeho tradice pochází z Radžastánu a vede ke Šrí Maháprabhudžímu, zakladateli této linie, který je uctíván jako inkarnace Višnua. V jejich knize Líla Amrit se lze dočíst o mnoha zázracích, které Maháprabhudží vykonal.
Mahéšwarananda je stále živý guru, který podle své biografie dosáhl osvícení v roce 1962. Jeho učení se jeví jako nezávadné, kombinuje univerzalistické a humanistické myšlenky s jógou, indickou filozofií a mytologií. Aktivně se účastní veřejných mezináboženských dialogů a působí jako moudrý a laskavý muž.
V Česku je jeho hnutí známé pod názvem Jóga v denním životě, jež na první pohled vypadá jako neškodná škola jógy. Pod povrchem se však skrývá klasická náboženská komunita s typickými sektářskými rysy – uctíváním gurua, bezpodmínečným a nekritickým přijímáním jeho výroků a pokynů.
Ale ani Mahéšwarananda není bez poskvrny, čelil mnoha závažným obviněním, zvláště spojeným se sexuálním zneužíváním ze strany bývalých žákyň.
Zde je osobní výpověď ženy, která byla jeho blízkou žákyní.
Sadhguru
Sadhguru, vlastním jménem Jagadish Vasudev, je významná guru celebrita proslulá svými přednáškami na YouTube. Kdyby byla soutěž pro nejguručtější vizáš, jistě by vyhrál tento muž. Už samotný titul „Sadhguru“, kterým se nechává oslovovat, lze však vnímat jako varování.
Patří mezi výrazně inteligentní vůdce – oproti například Moojimu nejsou jeho výroky jen vágní citáty, ale dokáže poměrně sofistikovaně promlouvat k davu. Někdy říká inteligentní pravdy, jindy však blábolí, zvláště v oblastech, kterým nerozumí, jako je medicína, psychologie či věda.
Všichni děláme chyby a máme sklony k omylům, takže jeho přešlapy lze odpustit. Problém je, že jeho stoupenci ho považují za mimořádně osvíceného a bezchybného, což je právě to nebezpečné. Pokud člověk dostane nějakou radu, kriticky uvažující jedinec ji prozkoumá a rozhodne se ji přijmout nebo odmítnout. Stoupenec Sadhguruova kultu však tuto možnost nemá – vše, co guru řekne, je pro něj nezpochybnitelnou pravdou. A právě to je zásadní problém všech podobných kultů. Stoupenci raději využijí bohaté mentální gymnastiky, aby si výroky svých guruů obhájili, než je zpochybňovali.
Yogi Bhajan
Možná neznáte Yogi Bhadžana (1929 – 2004) a jeho sektu, ale ve skutečnosti se jedná o poměrně populární komunitu, která se často prezentuje jako škola kundalini jógy, která se vučuje po celé České republice. Yogi Bhajan byl muž charismatického vzhledu, jehož skvělou image podtrhoval sikhský vous a turban. Jeho metody se dodnes vyučují na mnoha kurzech po celém světě. Yogi Bhajan se účastnil řady mezináboženských dialogů a setkával se s politiky i celebritami. Později se však objevily vážné obvinění – podle nich mohl trpět narcistickou poruchou osobnosti a byl vážně podezřelý ze sexuálního a násilného zneužívání.
Mother Meera
Mother Meera (1960), vlastním jménem Kamala Reddy pochází z Indie, ale od roku 1981 žije Německu, kde poskytuje tzv. daršan – tichý přenos božského světla a milosti prostřednictvím pohledu a doteku. Daršany jsou bezplatné a přístupné všem bez ohledu na náboženské vyznání. Její stoupenci ji považují za vtělení Bohyně – Božské Matky. Její osoba není spojena s žádnými vážnými skandály, snad jen kolem její biografie, kterou napsal její blízký žák. Autor knihy Andrew Harvey během psaní odhalil některé manipulativní praktiky ze strany této uctívané ženy, což ho donutilo se od ní distancovat. Životopis nakonec vyšel jako kritika jejího kultu.
Swami Vishwananda
Bhakti Marga je poměrně novým, ale rychle se rozšiřujícím kultem v Německu, Švýcarsku, Česku a dalších evropských zemích, s několika pobočkami i mimo Evropu. Bhakti Marga je často zaměňována s hnutím Hare Krišna, protože sdílí mnoho podobných rysů (indické oděvy, sárí, značky na čele), jde však o zcela jinou náboženskou sektu. S usměvavým a charismatickým vůdcem Vishwanandou nabízí na první pohled kultivovanější, laskavější a otevřenější verzi indického učení bhakti než Hare Krišna. Hnutí se označuje za „cestu lásky“ a na internetu kolují krátká videa s výroky Vishwanandy, který často hovoří o nalezení světla v srdci, sebelásce a vnitřním poznání – ve svých proslovech nabízí koktejl východní spirituality a pop-psychologie.
Vishwananda čelil v minulosti několika obviněním, mimo jiné ze sexuálního zneužívání, znásilnění a krádeží. Dříve se považoval za svatého a kombinoval indickou spiritualitu s prvky pravoslavné církve. Bývalí stoupenci přiznávají, že jeho charisma, okouzlující úsměv a sladká slova jim doslova vymyly mozek. Vishwananda dokonce přesvědčil několik blízkých stoupenců, aby kradli relikvie ve švýcarských kostelech, prý jako „boží vůli“. Nakonec byl chycen a odsouzen ke čtyřem měsícům vězení.
Na počátku používal i laciné triky, inspirované Sai Babou, například z ruky „kouzlil“ posvátný prach nebo vyplivoval zlatá vejce, aby demonstroval své nadpřirozené schopnosti. Na YouTube lze najít jeho žáky (většinou bývalé Hare Krišna), kteří vedou zdánlivě sofistikované a sympatické debaty, kde kombinují indickou filozofii, kterou používají k racionalizaci „skutečnosti“, že jejich guru je skutečná inkarnace Boha.
Osho (Rajneesh)
Osho, další fotogenický guru, který je také známý jako Rajneesh, je extrémně populární v celé esoterické subkultuře. Není pochyb o tom, že se jednalo o inteligentního muže. S východním učením jsem se vlastně seznámil právě díky němu – četl jsem jeho knihy, které jsou vlastně soubory jeho přednášek. Jeho výroky a citáty se dodnes šíří úspěšně internetem a nechybí v žádné esoterické komunitě.
Ne příliš mnoho lidí však ví, že jeho organizace byla pod jeho vedením silně kontroverzní sektou, ve které docházelo k násilí a manipulaci – a to vše za podpory samotného vůdce Osho. Ten se nechával uctívat a ze svých stoupenkyň si vytvořil slušný harém.
Cítím za nutné ještě objasnit pár detailů, které mohly některým čtenářům uniknout. Vždy upozorňuji, že mým cílem není kritizovat jakoukoliv osobu. To, na co upozorňuji, jsou nějaké vzorce, koncepty, které se vkrádají do našeho myšlení a chápání. Nemyslím si, že samotní guruové, i ti, u kterých jsme zaznamenali objektivně špatné chování, jsou nutně inherentně zlí lidé. Neodvažuji si je soudit, neznám celý příběh. Můžou to být nemocní lidé, vztahově zklamaní, v dětství týraní nebo sami oběti kulturní indoktrinace či nějakého zneužití.
Mnozí lidé se podivovali nad tím, proč jsem do seznamu zahrnul Ramana Maharišiho. Mým cílem nebylo vám dát seznam guru predátorů, ukázat na ně prstem a dehonestovat je. Můj článek je víc o našem myšlení, našich tendencích, než o nich.
Raman Mahariši se stal legendou, kdo a jak ji vytvořil? Říkám tomu „Masarykův efekt“. Takřka každý Čech vám odpřisáhne, že Masaryk byl vzorovým mužem vysokého morálního standardu a symbolem demokratických hodnot a člověk hlubokých myšlenek. Když se ale lidí zeptáte na nějaké detaily jeho života, jeho postojů, zjistíte, že lidí, kteří o něm něco ví, je pozoruhodně málo. Málokdo od něj skutečně četl nějakou knihu nebo jeho úvahy. A teď nejde o to, zda byl Masaryk takový či makový, hodný nebo zlý, jde o to, jak snadno se do naší mysli vkrade charismatický kult osobnosti. Často stačí pár ikonických fotek, výroků a soch a vzniká legenda.
Jako dítě jsem byl přesvědčen, že Bruce Lee byl největším bojovník světa. A ironií bylo, že v té době jsem ještě neviděl žádný jeho film. Viděl jsem jen jeden film, kde hrál jeho dvojník a znal jsem legendu. To mi stačilo k tomu, abych si vylepil nad postel jeho plakát a považoval ho za neporazitelného.
Celé to je otázka epistemologická. Zeptejme se sami sebe: Jak víme, že Ramana Mahariši byl mimořádně osvíceným mudrcem? Protože žil po celý život na posvátném kopci? Protože říkal moudrá slova jako „mír je naší skutečnou podstatou“? Co o něm vlastně doopravdy víme? Zjišťuji, že mě často neznají ani lidé, kteří jsou mi blízcí a se kterými se osobně stýkám – jejich představy o mně jsou často zkreslené. Co tedy skutečně můžeme vědět o nějakém pánovi, který žil před sto lety v Indii?
Máme jen fragmenty vzpomínek, idealizované příběhy a citáty z internetu a pár knih. Nemáme přístup k jeho každodennímu chování, k tomu, jak se choval k lidem v soukromí, když nebyl pozorován svými obdivovateli. Neznáme jeho vnitřní konflikty, pochybnosti či možná selhání.
Stejně jako u Masaryka se spoléháme na předem zformovaný narativ, který se traduje z generace na generaci a postupně se mění v nedotknutelnou legendu. Vytváříme si obraz světce na základě pár anekdot a fotografií muže sedícího v meditační pozici. Ale skutečná osobnost je pro nás skrytá za vrstvami projekcí a přání věřit v existenci dokonalých mistrů.
Tím nechci Ramanu dehonestovat – možná skutečně byl výjimečným člověkem, osvíceným mudrcem a inkarnací boha Šivy. Podstatné je si uvědomit, že naše „vědění“ o něm je postaveno na velmi křehkých základech. A pokud nedokážeme rozlišit mezi tím, co skutečně víme, a tím, čemu jen chceme věřit, stáváme se snadno obětí jakéhokoliv charismatického kultu, ať už politického, náboženského nebo esoterického.
ZÁVĚR
Zde bych rád skončil varováním. Dejte si pozor a používejte kritické myšlení a rozum, než se zapletete do nějakého guru kultu. Není potřeba odsoudit veškerou indickou moudrost; tyto kulty ve skutečnosti nemají zas tolik společného s tradičním učením Upanišad, vedánty nebo jógy, byť se za znalosti těchto učení často schovávají. Je to jen rozběhnutá náboženská hra. A není potřeba být součástí takové hry pro dosažení duchovních prospěchů.
Pokud vás duchovní cesta zajímá, nebraňte se používání rozumu, studujte různá učení a srovnávejte. Pokud navštívíte různé učitele a komunity, zachovejte si zdravý odstup a kritické myšlení. Skutečná moudrost nikdy nežádá, abyste přestali myslet vlastní hlavou na úkor všeznalé a osvícené duchovní autority, jejíž každé slovo je evangelium pravdy. Nikdy se nevzdávejte své autonomie.
Pamatujte si: To, že někdo nosí mnišské roucho a sedí v meditační pozici, není dostatečný důvod k tomu, abychom každé jeho slovo považovali za svaté a nezpochybnitelné. Je v pořádku mít učitele nebo se nechat inspirovat, ale nepleťte si autentické učení s charismatickým kultem „dokonalého“ guru. Rozdíl je zásadní: skutečný učitel vás vede k vlastní moudrosti a nezávislosti, můžete s ním polemizovat i nesouhlasit, zatímco guru-kult vytváří závislost a uctívání. Jakmile nějaká skupina svého gurua, vůdce, označí za vtělení Boha, mimořádně osvíceného, berte to jako jasný varovný signál.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
