Občas mi někdo řekne: „Zkoušel jsem meditovat, ale nejde mi to a asi to dělám špatně.“ Pokud zkoušíte meditovat a místo klidu nacházíte jen mravenčení v noze, tenhle text píšu právě pro vás.
I
Vidíte obrázky meditujících mužů v exotických chrámech a přejete si také dosáhnout jejich úrovně – sedět v lotosovém sedu a přibližovat se ke svému hlubokému nitru a dosáhnout stavu nirvány, o kterém píšou všechny ty prastaré moudré knihy? Zkoušíte to a nejde vám to?
Účastníte se meditačních kurzů a workshopů a říkáte si, že všichni kolem vás určitě dosahují nějakého stupně mystického rauše, zatímco vy jen sedíte se zavřenýma očima a přemýšlíte, jestli jste nezapomněli vypnout troubu?
A co když si to samé říkají i všichni ti kolem vás? Není to ale poznat, po meditaci už nikdo nemá ego a slova účastníků jsou plná mystických realizací. A tak se připojíte do duchaplných rozhovorů, aby nikdo nepoznal, že vaše nejhlubší uvědomění bylo, že vás celou dobu tlačil polštář pod zadkem.
Anebo patříte dokonce mezi ty, kteří nemají vůbec odvahu meditovat. Vaše karmické skóre není tak bezvadné a talent meditovat vám prostě nebyl dán. Mám pro vás možná dobrou zprávu.
Co je to vlastně meditace?
Slovo meditace pochází z latiny a doslova znamená přemýšlení, kontemplaci. Když o něčem intenzivně přemýšlíte, tak meditujete. V józe se meditace nazývá dhjána. I slovo dhjána znamená přemýšlení. V józe se jedná o proces, kdy jogín obsáhne svou myslí celý předmět. Kořenem slova dhjána je dhjai, což znamená myslet. Jestli se dokážete svými myšlenkami do něčeho ponořit, tak meditujete.
Meditací se dnes často myslí mindfulness nebo vipassaná, což jsou moderní techniky navazující na buddhistickou tradici a dnes oblíbenou součástí wellness spirituality a nezřídka i psychoterapeutické praxe.
Někdy lidé citují studie, které potvrzují jak nám meditace a všímavost pomáhají v neuroplastické renovaci našeho mozku. Jiné studie zas ukazují, že meditace může být prospěšná, ale pro náš mozek a psychickou pohodu není o nic významnější než jakákoliv jiná běžná relaxace. Nepochybně, někomu, kdo neumí v životě relaxovat, může kurz takové meditace pomoct s uklidněním svoji mysli.
Avšak v zásadě, když si sednete na lavičku a pozorujete vrabce, bude to mít patrně stejný nebo podobný efekt jako meditace v buddhistickém centru (kde samozřejmě s vámi pracují ještě další faktory, jako je pravidelnost, skupinová atmosféra, intenzita prostředí, hudba, filozofická moudra). Sedět hodinu v zazenu nebo v tureckém sedu a koukat nikam nebo do zdi nebo na svíčku je jistě exotičtější než procházka lesem, ale v zásadě to nepřinese výrazně lepší výsledky.
PRÁZDNÁ MYSL
Meditace není prázdná mysl, je to kontemplace. Tedy když přemýšlíte, bez hodnocení a plánování, zkrátka jen tak přemítáte nad životem a jeho smyslem nebo tvoříte myšlenkami něco nového smysluplného, to lze nazvat meditací. Meditace může být hraní na hudební nástroj, zpívání nebo práce, která vám dává smysluplný pocit.
Celá ta mystická aura kolem pojmu meditace je jako kung-fu. V exotických filmech kung-fu vypadá jako esence mistrovství, nepřekonatelné bojové umění, skákání po bambusech spojené s úžasnými pohybovými choreografiemi a smrtícími údery jedním prstem, ale v reálném boji není kung-fu o moc účinnější než dovednosti chlápka, co trénuje box ve své garáži.
Pokud meditujete a vyhovuje vám to, skvělé – pokračujte. Tento text vás nekritizuje, snaží se spíše povzbudit ty, kteří nepatří mezi vyvolené, nepatří mezi ty, kterým meditace jde a baví.
Pokud nemeditujete, nebojte se, nejste méně duchovní ani ochuzeni o nějaké vyšší prožitky. Pravda je taková, že existuje nepřeberné množství aktivit, které vám můžou přinést stejný, ba někdy i větší klid a pohodu. Například se sejít s přáteli a jen tak si společně zazpívat, a nemusí to být zrovna posvátné mantry.
Myslím, že je to dokonce mystičtější forma meditace než nehybné zírání do prázdna. Ve zpěvu se totiž vaše duše skutečně setkává s jinými dušemi. A to je něco, co žádná sólová meditace nikdy neposkytne.
II
První část textu jsem již před vydáním zveřejnil na svém Facebookovém profilu. Byť byla psaná s jistou nadsázkou, po zveřejnění se strhla vášnivá diskuze, kde dominovali méně i více rozhněvaní ochránci meditace. Někteří můj text takřka považovali za rouhání. A vlastně to není poprvé ani překvapující číst rozhněvané, někdy i útočné postoje obhájců technik, které mají vést ke klidu a laskavosti.
Trochu mi to připomíná anekdotu:
„Potká se zenový mistr s chlápkem a říká mu: Jestli ještě jednou uslyším od tebe kritiku naší soucitné tradice, rozbiju ti karmu o hlavu.“
Útočné reakce nejsou zas tak neobvyklé v náboženských či v esoterických debatách. Rétorika obhájců spirituálních pravd je často ostrá, obranná, manipulativní, iracionální a někdy i útočná nebo pasivně agresivní.
Již desítky let se pohybuji v prostředí duchovně zaměřených komunit. Cestoval jsem po posvátných místech Indie, pobýval v ášramu a vedl rozhovory s učiteli i mnichy. Blíže jsem se setkal i s lidmi, kteří patří do vyšší duchovní elity – autoři duchovních knih a někteří i s titulem svátosti. Zjistil jsem, že většina z těch ponořených do hluboké duchovní praxe se často nechovají nějak výrazně klidněji či vyrovnaněji než běžní smrtelníci. Ba dokonce v sobě často nesou vyšší napětí, neklid, a někdy dokonce i agresivitu než lidé mimo jejich oblast. Nejde přitom o ojedinělé výjimky nebo běžná lidská selhání – ten rozpor je zkrátka příliš zjevný, než aby šel přehlédnout.
Toto pozorování mě přirozeně vedlo k otázce: Nemíříme v některých duchovních směrech úplně vedle? To je důvod mojí debaty, ve které se snažím s trochou provokace zpochybnit některá zažitá, a často až posvátně nedotknutelná – paradigmata.
VÁLKA PROTI MYSLI
Spirituální subkultura si tak trochu vyšlápla na kdeco. Nejvíc to schytává rozum. Není divu, rozum má totiž tu drzost odhalovat nesmysly. A co hůř, do hledáčku se dostávají i myšlenky, koncepty, mysl, ego, zkrátka celá tahle podezřelá parta, kterou je podle některých třeba nemilosrdně zničit, zadupat do země, rozcupovat na kousky.
A jak toho dosáhneme? No přece meditací! Tímto univerzálním duchovním kombajnem, jehož úkol je elegantně vymlátit z hlavy vše, co tam doteď žilo.
Proč bychom měli mít tak spadeno na mysl a myšlenky?
Je to paradoxně velmi logické a strategické. Rozum a mysl jsou jako plevel, který překáží zahradě spirituálna. Takže je potřeba je vytrhat, spálit, posypat solí. Výsledkem má být krásně čistá zahrada, kam může konečně proudit světlo, láska a ideálně i nějaké to kosmické poznání.
Jenže pozor! Když tuhle duchovní zahrádku přehnojíte příliš velkou averzí k myšlení, může vám tam místo lotosu vyrůst duchovní přezíravost. Roste rychle, šíří se samospádem a při každém pokusu o dialog vás nezapomene napomenout: „Takže ty ještě myslíš a konceptuálně uvažuješ? Jako bych slyšel starý náboženský evergreen: „Takže ty se ještě stýkáš s nevěřícími?“
ALE VÁŽNĚ
Občas se skutečně stává, zejména těm, kdo znají úzkost, že jim hlavou protéká nekonečný proud myšlenek, které jsou dotěrné, opakující se a neústupné. Nedovolí jim klid, nedovolí spánek ani soustředění. A tak hledáme viníka. A co člověka napadne: „Myšlenky jsou ten nepřítel! Oni mi znepříjemňují život. Musíme je zastavit a zlikvidovat!“
Snaha zastavit mysl a zrušit všechny myšlenky se může zdát jako moudré řešení. Ale je to trochu jako slyšet falešnou a hlasitou hudbu a dojít k závěru, že hudba samotná je problém, a proto musíme hudbu zrušit a nástroje zahodit.
Ve skutečnosti je „zastavení myšlenek“ spíše obrazné vyjádření – metafora pro stav vnitřního klidu, ticha, soustředění a jasného vědomí. Nejde o totální vypnutí mentálního života, ale o to, aby myšlenky nebyly rušivé a roztěkané.
Je to podobné jako když říkáme, že v lese nacházíme ticho a klid. Když se ale opravdu zaposloucháte, zjistíte, že les je plný zvuků a aktivit – slyšíme vítr, praskání, zpěv ptáků. A právě tyto jemné zvuky (pokud nejsou kontaminované medvědím bručením) tvoří ono „lesní ticho“. Skutečné absolutní ticho, úplná absence zvuku, je spíše zneklidňující než uklidňující. A podobně je tomu i s myslí. Nejde o její zrušení, ale o proměnu jejího tónu.
Některé spirituální tradice se až radikálně zaměřují na toto destruktivní pojetí: „Zruš svou mysl, rozpusť své já, odstraň dualitu. Vnější svět je jen iluze – pravda je pouze uvnitř.“
Ačkoliv tyto směry čerpají z nedualistického poznání, ve skutečnosti tvoří paradoxně tvrdý dualismus. Ostré oddělení mezi vnějším a vnitřním, mezi tělem a duchem, mezi rozumem a srdcem, pravdou a iluzí, osvíceným a neosvíceným. Snaha překonat dualitu se vlastně znovu přetváří v další dualitu pouze v jiných kulisách. A spolu s tím vzniká i averze k tomu, co je přirozenou součástí nás samotných. A výsledkem je konflikt.
A protože mentální procesy nejde jen tak zastavit, je to život v neustálém napětí a boji: přemýšlím, analyzuji, a jsem tedy málo spirituální.
JAK SE V TOM NEZAMOTAT?
Doporučuji jednoduchý přístup, který je pozitivní a kreativní.
Myšlenky nejsou balast, ale noty. Jistě, někdy mohou znít falešně, být vtíravé a unavující. Ale jindy dokážou tvořit nádhernou, harmonickou melodii i klid. Nejde tedy o to všechno umlčet, ale naučit se hrát. A ladit.
Abychom mohli myšlenky ladit, je důležité si vedle toho přiznat i něco, co v duchovních kruzích občas zůstává stranou a to, že svět není vždy krásný, tichý a zalitý zlatým světlem uvědomění. Má i svou drsnou, chaotickou a nepříjemnou stránku. A právě tu se potřebujeme naučit poznávat a integrovat, ne před ní utíkat.
Pomíjivost, ztráta, nejistota… to nejsou chyby, které je nutné odstranit ze systému. Jsou to stavební kameny existence. A právě jejich přijetí může otevřít dveře k vnímání hlubší krásy. Ne v utopické představě věčné blaženosti někde mimo realitu.
KDYŽ PŘIJDE MYSTIKA
Někdy se pojem meditace používá ve vztahu k mystickým prožitkům. Mystický prožitek nemusí být nutně výsledek nějakého meditativního sezení. Může se spontánně objevit v rámci nečekaných okolností a nezřídka ve vypjatých situacích nebo při extrémní únavě, ale i při fyzickém či psychickém vyčerpání. Může být vedlejším produktem hudebního vyjádření. Může se vynořit během různých praktik, jako je rychlé dýchání nebo točivý tanec. A mnozí lidé popisují, že jejich nejhlubší mystické zážitky byly spojeny s užitím psychedelických látek.
Mimořádná mystická zkušenost má ale jen dočasné trvání. V těchto prožitcích dochází ke stavům, které lidé popisují jako rozplynutí ega, konceptů, myšlenek. Věc je ta, že v okamžiku, kdy takový prožitek vyprchá, zasazujeme ho zase do svého myšlenkového a jazykového rámce, do kterého se zpětně vkrádají stará schémata myšlení, kulturní, ideologické, náboženské indoktrinace a osobní přesvědčení. A snadno může být takový prožitek chybně nebo zkresleně interpretován. A jedna z těch chyb je, když se z transcendence mysli vytvoří její diskvalifikace.
Místo toho, abychom řekli: „Na chvíli jsem přesáhl mysl,“ řekneme: „Mysl je špatná, pryč s ní!“ A v tomto momentu začíná problém. Z jedné výjimečné a intimní zkušenosti uděláme obecné pravidlo. Vytvoříme ideologii mlčení a z krátké návštěvy ticha postavíme náboženský totem, k němuž zakazujeme vstup komukoliv, kdo ještě používá mysl. A tak se z mystiky stává radikální vyhánění myšlenek, místo abychom je pozvali ke stolu, dali jim čaj a zeptali se, co vlastně chtějí říct.
Všechny ty vznešené výroky o zbavení se mysli, myšlenek a konceptů znějí zpočátku moudře a mocně, ale při bližším pohledu odhalují svou destruktivní povahu. Naše myšlenky a koncepty nejsou nepřátelé – jsou to nástroje, bez kterých by se každodenní život rozpadl na nesmyslné fragmenty.
Dichotomie spirituality a myšlenek je stejný ideologický trik a falešná volba jako dělit lidi na věřící nebo nevěřící.
Pokud se vám někdy podaří projít skutečným mystickým neboli spirituálním prožitkem, možná to bylo pro vás jako koupel, před kterou jste museli v šatně odložit všechny své kusy oděvu, kalhoty, kravaty, ponožky, boty, tašky, náramky, make-up – v našem případě masky, identity, schémata myšlení. Koupel ale v jeden okamžik skončí. Je potřeba se vrátit do šatny a obléct si svůj oděv a vrátit se do života. Možná vám ale tahle zkušenost neměla ukázat, že se musíte všeho úplně zbavit, ale spíš které z těchto „kusů oděvu“ vás zbytečně tíží a brání vám volně dýchat a žít s větší lehkostí a otevřeností.
NYNÍ MEDITUJME
Meditace, v tom nejpůvodnějším smyslu slova (latinské meditari – přemýšlet, rozjímat), nám může pomoci mysl nejen zklidnit, ale také naladit, podobně jako ladíme nástroj. Ale je v pořádku používat slovo meditace pro široký spektrum aktivit. Jen si myslím, že nemusí být nutně honbou dosažení abstraktních mystických světů, vyprázdnění mysli a osvícení. Nemusí nás vést k totálnímu vypnutí, ale třeba jen k jemnému vyladění mysli tak, aby generovala myšlenky, které nejsou rušivé, ale podpůrné. Myšlenky, které povzbuzují, usazují a přinášejí vnitřní prostor pro to, co je pro nás nakonec nejdůležitější a to je láska a vztahy.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
