Jedinečná hodnota psychedelik spočívá v jejich schopnosti rozpustit filtry skrze které vnímáme a chápeme svět. Tyto filtry jsou ve své základní podstatě naší ochrannou vrstvou, která nám pomáhá udržet naši psychiku stabilní a odolnou před zahlcením. Ale někdy tyto ochrany přerůstají v omezující vězení a postupně nás izolují od autentického a pravdivějšího prožívání světa. Ne vždy jsou tyto vrstvy přirozenou ochranou, některé jsou složené z nánosy hluboce uložených kulturních, výchovných vzorců, indoktrinací a předsudků, které modulují a zkreslují naše vnímání reality a dokážou nám někdy i pěkně znepříjemnit život.
Tyto filtry automaticky ovlivňují naše způsoby myšlení i chování a interpretují nám realitu způsobem, který může být více a někdy méně smysluplný, ba dokonce poškozující. Ač primárně slouží jako ochrana psychiky, jejich vedlejším efektem je zkreslování reality. Podobně jako když si nasadíme slunečné brýle kvůli ochraně před sluncem, zároveň nám brýle mění jasnost a barevné vidění světa. Pokud bychom tyto brýle nikdy nesundali, zvykli bychom si na obraz světa, který není úplný. Postupem času můžeme zapomenout, jak svět skutečně vypadá, jaké má barvy, jak ostré mohou být kontury, a co všechno je možné zahlédnout bez brýlí. Podobně lidé často svůj omezující pohled, který nám ochranné filtry přinášejí, považují za jedinou možnou realitu či dokonce za pravdu.
Vnímat realitu bez ochranných filtrů je sice mimořádně zajímavé, doslova fascinující, ale je to zároveň stav spojený s extrémní hypersensitivitou. Všechny vjemy, ať už smyslové, tělesné, nebo psychické; zvuky, světla, emoce, a myšlenky proudí bez jakékoli regulace nebo jen s velmi nízkou regulací přímo do našeho vědomí, často s intenzitou, která může být zahlcující až paralyzující. Bez těchto přirozených filtrů nemáme žádný ochranný štít, který by odděloval vnitřní svět od vnějšího, minulost od přítomnosti. Pokud bychom svět prožívali zcela očištěni od ochranných filtrů, nemohli bychom prakticky v tomto světě fungovat.
V běžném životě, kde potřebujeme fungovat, komunikovat jeden s druhým, rozhodovat se, a orientovat se v čase a prostoru, by tento stav nepřetržité otevřenosti rychle vedl k psychickému i fyzickému vyčerpání. Naše psychika není designovaná k tomu, aby byla neustále vystavena plnému spektru vjemů a významů bez jakékoli filtrace. Ochranné filtry nám pomáhají zaměřit pozornost, vytvářet hranice, a tím se v realitě orientovat a přežít.
BEZ FILTRU
Co to znamená vnímat svět bez celého toho systému filtrů?
Představte si, že celý svůj život hledíte na svět přes sklo, které se postupně pokrývá vrstvami prachu, otisky prstů a usazeninami zkušeností. Každý den přidává další tenkou vrstvu, kterou tvoří naše předsudky, očekávání, strachy, naučené vzorce myšlení a indoktrinace. Pozvolna si ani neuvědomujeme, jak zkreslený obraz vnímáme za realitu.
Pak jednoho dne někdo to sklo důkladně očistí. Náhle vidíte s křišťálovou jasností detaily, které byly roky skryté. Barvy jsou živější, kontury ostřejší, hloubka prostoru reálnější. V psychedelickém stavu to není tak, že se vám změní svět, jen máte možnost spatřit jeho opravdovější tvář.
Vnímání bez filtrů není pouze o vidění „více“. Je to vlastně zcela odlišný druh poznání. Je to jako rozdíl mezi sledováním fotografie krajiny a procházením se touto krajinou osobně. Náhle vnímáte souvislosti, které dříve unikaly, cítíte pulzování života, rozpoznáváte vzorce a harmonie, které byly dosud neviditelné.
Tato zkušenost může být současně osvobozující i znepokojující. Osvobozující proto, že odhaluje bohatství reality, které jsme si ani neuměli představit. Znepokojující proto, že zpochybňuje vše, co jsme považovali za samozřejmé. Je to jako zjistit, že kniha, kterou čtete celý život, je pouze předmluvou k mnohem rozsáhlejšímu dílu.
To člověka přivádí do mimořádného okamžiku, ve kterém může dojít k významnému a prožitému uvědomění, jak moc je skutečnost odlišná od našeho běžného vnímání reality. Můžeme vidět, jak jsou indoktrinovaná přesvědčení obtisknutá hluboko do naší mysli a jak ovládají naše způsoby uvažování. Můžeme přímo chápat, jak málo si ve skutečnosti své vlastní postoje tvoříme sami.
V běžném vědomí je odhalení těchto filtrů mimořádně obtížné, pro mnoho z nás téměř nedosažitelné. Paradoxem totiž je, že samotný proces, kdy se pokoušíme analyzovat své postoje a vzorce chování, probíhá již skrze tyto filtry. Naše hledání je bludným kruhem. Je to jako bychom hledali cestu ven z labyrintu poté, co jsme zabloudili, ale zároveň k tomu používali stejnou chybnou navigaci, kvůli které jsme zabloudili.
Mnohé z těchto filtrů jsou pevně spjaty s naší identitou, kterou si budujeme, a s našimi nejhlubšími jistotami a ideologiemi, které tvoří fundamentální opory našeho života, a proto není snadné je jen tak odložit, podrobit kritice a zpochybnit. Přehodnocování vlastních přesvědčení je jedním z nejnáročnějších procesů, neboť je často spojen s dobrovolným vstupem do prostoru nejistoty a přijmutím rizika, že budou narušeny samotné základy, na kterých stavíme svou identitu a způsob, jakým chápeme svět, a také způsob, jakým budujeme své vztahy a hodnoty.
ZA HRANICE VŠEDNÍHO VIDĚNÍ
Psychedelický prožitek, který nás vede k novému objevování světa bez ideologických brýlí zní slibně, jako skutečně lákavá nabídka. Není to fascinující? Do jisté míry ano… jenže…
…je tu nejedno úskalí. Ostatně, co by to bylo za dobrodružství, kdyby to bylo tak snadné? Je poměrně běžné, že člověk, který okusí psychedelický prožitek v té nejhlubší a nejniternější podobě, se snadno a rychle vrací do stejných chyb v uvažování a chování, které měl před prožitkem. Jak je to možné?
Jak už bylo naznačeno, prožitek je pouze dočasný. Cílem integrace po psychedelickém zážitku není zůstat v tomto syrovém stavu, ale využít poznání a vhledy v našem běžném životě, aniž bychom zároveň ztratili stabilitu a kontinuitu fyzické existence.
V okamžiku, kdy prožitek vyprchá, jsme postaveni před výzvu tuto zkušenost interpretovat do myšlenkového a jazykového rámce a zasadit ji smysluplně do života. Sloučit ji s tím, jak žijeme, jak fungujeme, jak myslíme. A to je obrovská výzva pro mnohé z nás. A ne každý takovou výzvu akceptuje.
Během psychedelického prožitku vše může vypadat jako snadné řešení, ale při návratu se ona lehkost a jednoduchost začne vytrácet. Naše mysl opět začíná komplikovaně konstruovat a mapovat realitu podle starých vzorců.
CO JSEM TO VLASTNĚ PROŽIL?
Lidská mysl se instinktivně snaží integrovat tyto mimořádné zážitky a zkušenosti zpět do svého životního příběhu. Během psychedelického prožitku není narušena naše paměť, jenže je dobré také chápat, že naše paměť není hard diskem, kam se ukládají informace, obrazy a zážitky, které později jednoduše vyvoláváme v jejich původním stavu. Naše paměť je mnohdy aktivním tvůrcem významů. A to je důvod, proč při pokusu uchopit psychedelický prožitek dochází velmi často k posouvání významů, k chybné rekonstrukci a přeformátování toho, co člověk prožil (což se vztahuje k jakýmkoliv, i nepsychedelickým prožitkům).
Poté, co prožitek vyprchá, znovu používáme své ideologické síto, opět si nasazujeme své „brýle“, skrze které vnímáme a hodnotíme svět. Paměť téměř nenápadně vyplňuje mezery, zahlazuje nesrovnalosti a přizpůsobuje neuchopitelný zážitek našemu pohledu na svět, na který jsme zvyklí a který nás pojí s jistotami, které jsou chráněny naším světonázorem, ideologií nebo i náboženským postojem. Svým způsobem je to nevyhnutelné, neboť (jak už jsem několikrát zdůraznil) určitá míra filtrů a nevědomosti je nutná a slouží nám nejen jako ochranné filtry, ale je i podmínkou pro samotnou existenci v této realitě.
Psychedelika mohou přinést výjimečné introspektivní vhledy, ale není neobvyklé, že je v sobě popíráme prostřednictvím sebeklamů a ideologickými filtry na které jsme příliš navyklí. Což některé lidi přivádí do nepříjemného napětí a nekonzistence. Někdy lidé hovoří o svých transformativních a osvícených prožitcích a vzápětí obhajují postoje, které těmto vhledům zcela odporují.
Jsme svědky toho, že někteří se po sdílení svých transcendentních zkušeností bez výčitek zapojují do malicherných ideologických sporů nebo dokonce obhajují násilné praktiky, ačkoliv během psychedelického prožitku byly zaplaveny pocity transcendujícího bytí, lásky a duchovního prozření.
INTEGRACE
A právě integrace je proces, který nám pomáhá minimalizovat chyby a vytěžit z psychedelického prožitku maximum. Integrace je ustálený termín v psychedelické subkultuře a obecně se tím míní nějaký soubor metod a doporučení, které nám mají usnadnit psychedelický prožitek zasadit do praktického kontextu našeho života.
Tyto metody zahrnují rozmanitou práci, jako je psaní deníku, skupinové sdílení, umělecká tvorba, kontemplativní techniky, změna životních návyků, procházky v přírodě, poslech hudby či práce s emocemi. Všechny tyto metody se ukazují jako nesmírně užitečné a praktické, zejména pokud se jim skutečně věnujeme v následujících dnech po prožitku, kdy jsme ještě plní dojmů a náš mozek je po tu dobu více plastičtější.
Pro mě osobně je integrace širší rámec než jen se pět dní po prožitku věnovat relaxaci a kontemplaci. Je to výzva pro to něco ve svém životě změnit, přehodnotit, upravit, nebo opravit, ale k tomu, abych tak mohl učinit potřebuji funkční a kvalitní nástroje.
UČIT SE, UČIT SE…
Klíčové je podle mě uvědomění, že integrace je do jisté míry vzdělávací proces. Zapomeňme ale na význam slova vzdělávání, který je nám prezentován prostřednictvím systémového výukového školního systému.
Psychedelický prožitek může někdy umožnit nahlédnout za oponu nám známého světa. Můžeme se ocitnout v situaci, kdy vskutku vidíme svět jako jeviště plné herců a dramatického děje, zatímco my se stáváme pozorovatelem mnohdy absurdního dramatu s velmi špatně napsaným scénářem a podivnými hereckými výkony. Stojíte bokem, zbaveni osobní účasti, jako pozorovatel s božskou perspektivou a výrazem: „Aha, tak takhle to je.“
Někdy ale zážitek může jít ještě dál a dochází k tomu, co se nazývá mystická nebo spirituální extáze, kdy se dostáváme do samotného jádra vlastního bytí, ve kterém se rozpadají veškeré představy o světě, o tom kdo jste, a vcházíte do takřka milostného vztahu s něčím, co se nedá pojmenovat.
Zní to nádherně a taky to nádherné je. Ale jakmile se vrátíte zpátky do reality, kde vám do e-mailu chodí účty a autobus nečeká na osvícené, může se dostavit otázka: Co to sakra bylo? A někdy, pokud člověk není opatrný, začnou se tyto zážitky skládat do příběhů často absolutních a někdy lehce egomaniakálních.
Tady přichází na scénu filozofické myšlení. Ne proto, abychom tu zkušenost zamkli do pojmů a katalogizovali ji jako entomolog motýla, ale abychom se vyvarovali svodům, které číhají v podobě zbloudilých, nekonzistentních, a škodlivých výkladů připomínajících bloudivé náboženské teologie.
FILOZOFIE
Jsem přesvědčen, že takřka každé dítě se rodí jako filozof pokládající nekonečno otázek, fascinovaný vším, co se kolem děje. Nejsou to akademické znalosti nebo čtení Kanta, co z nás filozofa dělají, nýbrž je to upřímné tázání se proč. Vnitřní motivace poznávat svět a učit se je nám všem vrozená. Avšak v okamžiku, kdy vstupujeme do vzdělávací instituce, se tato vrozená vnitřní motivace nahrazuje vnější v podobě hodnocení, úspěchu, očekávání, odměn a trestů. Učení už není hrou a radostí z objevování nového, ale povinností spojenou s očekáváním dospělých.
Učení se a radost z poznávání nového a schopnost odkládání starého a neužitečného jsou klíčem k dobré integraci. Vzdělávání, které mám na mysli, není o dokončení integračního kurzu a získání diplomu. Jde o vnitřní vzdělávací proces bez razítek a potvrzení. A pokud člověk není nadšen do tohoto procesu, naučí se málo, jestli vůbec něco. Berte proto vzdělávací proces v rámci psychedelické integrace jako součást hry a radosti z objevování nového.
Často dovednosti a nástroje nutné k této práci nemáme dostatečně rozvinuté, vybroušené. Ve škole nás sice učili počítat, ale neučili nás pracovat s logikou; cpali do nás vědomosti, ale neučili nás pracovat se znalostmi. A nenaučili nás také jednu z nejzásadnějších dovedností: jak se učit bez tlaku a jak se nechat vést vnitřní motivací. Nikdo nás nevedl k tomu, abychom důvěřovali vlastní zvídavosti, vlastním otázkám, vlastnímu tempu zrání a zpochybňování.
V tomto smyslu je psychedelická integrace nejen terapeutickým úkonem, ale návratem ke ztracenému způsobu učení, které je zcela v souladu s naší přirozeností.
INDICKÁ FILOZOFIE JAKO UŽITEČNÝ RÁMEC INTEGRACE
Je třeba mít na zřeteli, že učení a náboženské systémy Indie nejsou vždy destilovaná esence pravdy a často v nich najdete příměsi pověr, bludů, mýtů a kulturního folkloru. Není úplně nutné padat na kolena před čímkoli, co se tváří jako „mystické tajemství Východu“.
Když se ale pustíte do studia různých indických tradic, ať už jógy, védánty a dalších, můžete si povšimnout, že všechny staví na filozofickém základě. A to je právě to, co je cenné. Ačkoliv se instagramový mystikové brání filozofii a s rozumem odmítají vše, co smrdí rozumem, ve skutečnosti filozofický základ není v protikladu k prožitku, ba naopak, je to jeho kořenový systém, půda, ze které může vyrůst smysl. Bez něj by se i ten nejhlubší zážitek mohl stát pouhou kuriozitou obalenou do mumbo džumbo spirituality. V indických tradicích, ať už jde o sánkhju, buddhismus nebo jógu, je kladen důraz na hluboké tázání, zkoumání, a přemítání.
Některé náboženské a spirituální nauky mají tendenci oddělovat tělo od duše, prožitek od pojmu, a srdce od rozumu. Ale psychedelická zkušenost, pokud je hluboká a dobře integrována, nás učí, že tyto polarizace jsou jen falešnou dichotomií. Stejně jako dítě může v jednu chvíli plakat a v další se smát a v jiné se ptát, tak i my můžeme být filozofové i blázni, mystici i skeptici, hledači i pochybovači zároveň, aniž by se to vylučovalo.
EPISTEMOLOGIE
Bez zapojení našeho rozumového aparátu se neobejdeme. Ať chceme nebo ne, mozek se do našich životních dobrodružství bude zapojovat. Ale možná znáte tradiční klišé některých spirituálních nauk, že rozum je nutné tak trochu zazdít, neboť následujme intuici, srdce, nikoliv rozum, jenž analyzuje a konstruuje. Rozum je líčen jako nějaký suchar, co kazí každou spirituální zábavu.
Následovat srdce je zajisté dobrá rada, ale není důvod posílat rozum do kouta hanby. Srdce a rozum nestojí proti sobě v bojovném šiku, jak se s oblibou tvrdí. Když jim to dovolíme, můžou se stát skvělými parťáky.
I naše srdce potřebuje občas jarní úklid. A rozum v tomto procesu může být více než nápomocný. Můžeme mít doma mandaly, krystaly, sošku Buddhy a perský koberec, ale vedle toho je dobré nezapomenout ani na věci méně fotogenické, jako je mýdlo, odpadkový koš nebo smeták. Stejně tak vnitřní život potřebuje nejen kosmický vhled, ale i zdravý úsudek a schopnost rozeznat, kdy už je čas vynést smetí ven, zatlouct hřebík, nebo vymalovat pokoj.
A teď přichází těžké slovo! Epistemologie. Chápu, že nyní máte chuť utéct? Epistemologie, navzdory tomu, že nezapadá do zen-psychedelického žargonu, by nepochybně měla vyplňovat důležitý prostor každé psychedelické integrace.
Epistemologie je totiž v jádru jen jednoduchá otázka: „Jak víme, že něco víme?“ A na to navazuje další bonus: „Jsme si tím vůbec jistí, nebo to jen tak trochu opakujeme po ostatních?“
Nedávno jsem vydal jednoduchého průvodce epistemologií, kde se odkazuji na staroindické učení epistemologie známé jako pramána. Věřím, že by mohl sloužit jako užitečný a praktický rámec psychedelické integrace. Epistemologie tu není od toho, aby nám odhalila nejhlubší tajemství vesmíru. Je tu proto, aby nám pomohla uklidit si v hlavě. Abychom si ujasnili, co si myslíme, proč si to myslíme, a jestli to vůbec dává smysl.
I v samotné klasické józe je epistemologie (pramana) první krok, než se student pustí do práce sám na sobě. Epistemologie nás učí, jakým prostředkům poznání můžeme důvěřovat, jaké jsou jejich slabiny a jak je vzájemně koordinovat. Epistemologie nás učí ptát se, jak jsme ke svým přesvědčením přišli a jak moc si za nimi můžeme skutečně stát. Je to skvělý nástroj pro zkoumání vlastních postojů a názorů.
ETIKA
Zmínili jsme jógu, a tak se u ní na chvíli zastavme. Teď se nelekejte, nehodlám vás tlačit do žádných krkolomných ásan ani vám vykládat, že jedině správné dýchání vás spojí s univerzálním vědomím. Nejsem ambasador mystických jógových systémů. Ale pravdou zůstává, že některé aspekty systému jógy se osvědčily jako užitečná pomůcka.
Patandžaliho systém jógy je poměrně prakticky strukturován a provází studenta jógy jako dobře promyšlená mapa. Není náhodou, že vás jóga nežene v prvních krocích k dosažení transů, ale první zastávky na této cestě jsou čistě myšlenkové a teoretické. A není to chyba.
Když vyučuji práci s hudebními nástroji a audio softwary, nezačínáme tím, že hned skládáme symfonii. Nejdřív musí přijít teorie, aby člověk věděl, kam sáhnout a neházel efekty na bicí jako koření do guláše.
Patandžaliho jóga je rozdělena na osm stupňů. Nultý stupeň je teorie a epistemologie. Dalším, prvním stupněm je etika (jama) jako první skutečný krok jógické praxe. Nejde o to být dokonalý člověk, který se už nikdy nezachová špatně. Jde o to mít v sobě základní kompas.
Dalším stupněm je osvojení správných návyků, jako je udržování fyzické i psychické čistoty a tak dále.
A tahle posloupnost má smysl. Stejně jako se dům nestaví od komína, tak vnitřní rozvoj nezačíná extází, ale stabilitou.
Když se vydáváme za hranice běžného vědomí, ať už pomocí psychedelik nebo jiných metod, můžeme se ztratit v zářivém labyrintu abstraktních prožitků a pokud nemáme pevné ukotvení v základech poznání a etických principech. Je to trochu jako se plavit po moři bez mapy a základních znalostí o řízení lodě. Můžeme mít krásné výhledy a zážitky, ale bez navigace je zde velké riziko, že narazíte na útes nebo se budete donekonečna točit v kruhu nebo skončíte opuštěni uprostřed neznáma.
NENÁSILÍ
Jogové systémy kdysi definovaly přirozenou morálku jedním slovem – ahimsa, tedy nenásilí. Jsem přesvědčen, že každý náš čin, který morálně poměřujeme, by měl mít tento princip jako svůj základní kompas. Není náhodou, že právě nenásilí se stalo v mnoha východních systémech úhelným kamenem etiky, vrcholem morální pyramidy.
A tady se kruh uzavírá s psychedelickou integrací. Ta nemůže být jen o dechových technikách, rituálech nebo o zapisování barevných vizí do deníku. Bez etiky, ale i schopnosti kriticky uvažovat, hrozí, že se i silná zkušenost zvrhne v ideologické snění nebo duchovní supermarket.
Násilí však není jen dát někomu pěstí. Násilí je protkáno naší každodenní komunikací i strukturami společnosti, je často tak jemné a zažité v našich společenských modelech, že ho přestáváme vidět. Skrývá se v autoritativním tónu, kterým se rodiče domnívají, že udržují „autoritu“. Vidíme jej v historických vzorcích, například v tom, jak muži po staletí zacházeli se ženami. Můžeme jej vidět v nátlaku autorit, které místo respektu volí poslušnost. Nějak jsme si zvykli násilí často zaměňovat za společenskou normu, nebo dokonce za nutnost. Někdy je proto těžké odhalit skryté formy násilí, které konáme nebo schvalujeme. Je to ale výzva, která za to stojí.
STARÉ ODCHÁZÍ, NOVÉ SE RODÍ
Aby dítě mohlo postavit nový hrad z kostek, někdy musí zbořit ten starý. Proces integrace zahrnuje často dekonstrukci neboli odnaučování se starých nefunkčních znalostí a zvyků, které poté nahrazujeme novými a smysluplnými.
Ve spirituálních a psychedelických kruzích se někdy sklouzává až k nihilistickému negativismu, který je podpořen tvrzeními, že neexistuje nic, co bychom mohli skutečně poznat, a že neplatí žádné jistoty a všechno je vlastně prázdnota, protože už Buddha to říkal! …nebo neříkal?
Přitom si mnozí autoři těchto výroků zřejmě neuvědomují, že i tato tvrzení sama vytvářejí nové poznání a nové jistoty, právě tím, že těmto výrokům dávají pravdivou platnost.
A když náš filozofický negativismus zajde tak daleko, že popírá i vlastní popírání, končíme v paradoxech bez smyslu. Nakonec všechny tyto slovní hříčky, jakkoli intelektuálně zajímavé, pro náš skutečný život nepřinášejí žádnou hodnotu.
DEKONSTRUKCE & REKONSTRUKCE
Prvním krokem v procesu psychedelického vzdělávání je dekonstrukce, která se týká našich jistot. Leč uvědomění, že mnohé z našich jistot jsou jen iluzí, neznamená, že jistoty neexistují vůbec. To by nás snadno mohlo uvrhnout do propasti nihilismu. Smyslem dekonstrukce je spíš vyčistit prostor od těch falešných a přebytečných, které nám spíš svazují ruce, než aby nám dávaly oporu a které brání najít jistoty smysluplné. Můžeme se ptát:
- Je jakákoliv politická situace skutečná jistota?
- Je moje zdraví jistota, nebo spíš dar, který může kdykoli změnit kurz?
- Jsem si jistý, že svatá kniha v mé duchovní knihovně je bezpochyby božské zjevení?
- Je moje Wi-Fi připojení jistota?
- A kolik dalších „jistot“ si nosím v kapse, aniž bych je kdy přezkoumal?
Druhá fáze je rekonstrukce. Doporučuji najít a ideálně si zapsat třeba pět jistot, které jsou skutečnými a smysluplnými jistotami. Nemusí to být nutně jistota existence gravitačního zákona, ale něco, co je spojeno s naším životem, vztahy. Já osobně mám několik jistot. Například:
- Jsem si jistý, že laskavé chování nás vzájemně sbližuje
- Jsem si jistý, že….
POTVRZENÍ NEBO ZPOCHYBNĚNÍ
Dekonstrukce a rekonstrukce zahrnuje nejen vědomou práci s prožitky, rozjímání nad prožitky, a sdílení prožitků, ale i konfrontování těchto prožitků se svými ustálenými schématy myšlení. Jednou z osvědčených cest je záměrné vnášení našich přesvědčení do samotných prožitků a jejich vědomé pozorování a zkoumání. Zkoumání našich klíčových přesvědčení a hodnot v samotném psychedelickém prožitku může být nejen nesmírně cenné a prospěšné, ale i vskutku zajímavé a fascinující.
PSYCHEDELICKÝ KULT
Základem rekonstrukce je odhalení škodlivých ideologických vzorců a pochopení jejich kořenových projevů. V psychedelické scéně se občas totiž vyskytuje jev, který by se dal popsat jako jemně halucinogenní verze náboženského kultu. Toto téma doporučuji otevírat a meditovat nad ním během integrace, ale vlastně může být někdy užitečné jej otevřít i během psychedelického sezení.
Ironií osudu je, že ačkoliv psychedelika často otevírají mysl k větší svobodě, nadhledu a schopnosti vidět za iluze, zároveň se z těchto zkušeností někdy rodí nové iluze.
Po návratu z hlubokého psychedelického ponoru během třítýdenního retreatu v Peru, kde jste kromě zvracení a další šamanské práce absolvovali i kurz ručního tkaní a tanec se stromy, se člověk může ocitnout zpět ve světě ideologií, aniž by si toho všiml. A než se naděje, už má doma oltář s obrázkem jaguára, difuzér s posvátnou vůní, a plán na další výpravu za „autentickou zkušeností,“ tentokrát na posvátný kopec v Indii.
I když psychedelika někdy odhalí, že nám určitý náboženský nebo ideologický rámec nesvědčí, pokud nezpracujeme hlubší příčiny této náchylnosti, vyměníme jen starý kult za nový. Namísto faráře máme šamana, místo neotřesitelných evangelních pravd přijímáme neotřesitelný zen, a místo posvátných textů máme psychedelická evangelia na Instagramu od psychedelických celebrit.
Psychedelická scéna má svůj vlastní panteon, postavy, kolem kterých je vytvořena až mýtická aura. Jsou zde legendární šamani, šamanky, otcové a matky, ale i psychiatři, profesoři, a terapeuti, jejichž zásluhy jsou někdy takřka na oltáři svátosti. Když některá z těchto osobností vystoupí na konferenci, psychonauti se kolem ní semknou až s posvátnou bázní.
Dokonce i Albert Hofmann, švýcarský chemik (nepochybně dobrý člověk), se v některých kruzích postupně proměnil v cosi jako svatého patrona rozšířeného vědomí. Z muže v bílém plášti, který náhodou objevil LSD, se stal téměř psychedelický Mojžíš, který nám přinesl desatero uložené v posvátné tabletce.
Zdá se to v jisté míře přirozené, neboť máme v sobě zakořeněnou víru v mytologie, touhu po hrdinech, autoritách, kteří nás povedou. Avšak v okamžiku, kdy si z těchto hrdinů stavíme novou svatyni, vrací nás to zpět na začátek cyklu, kdy jen vyměňujeme jednu formu uctívání za druhou.
EMOCE A JEMNOST
Jemnost a otevřenost emocím nejsou zrovna v kurzu. Většina z nás se tyto přirozené dovednosti v dětství pečlivě odnaučila, neboť být citlivý, emocionální a jemný se často „nevyplatilo“. Být jemný může také znamenat být zranitelný. Anebo také být trapný, sentimentální a snadno se stát terčem výsměchu.
Možná si vzpomenete na situace, když jste jako dítě plakaly, nedostalo se vám možná příliš podpory, a často se ani nezeptali, co vás bolí. Místo toho vám říkali „nebreč“. Nebo když jste jako děti projevil radost nebo silné emoce, někdy se mu okolí posmívalo: „Nechovej se jako malé dítě“.
Už docela malé děti jsou ve škole přesvědčovány, že „jsou velké“ a tím pádem by měly odložit hračky a hraní, pláč, sentiment, jako by to byla jen překážka vedle „skutečného“ života povinnosti, výuky, a tichého sezení v jedné místnosti s náhodně vybranou skupinou dětí stejného věku.
Tak se postupně vytvořil vzorec: jemnost, emotivnost = slabost. Abychom přežili, začali jsme se obalovat tvrdým pancířem složeným z cynismu, nedůvěry, perfekcionismu, hraného sebevědomí a obranného humoru. Tento krunýř nás sice chrání, ale na druhé straně nás omezuje v prožívání blízkosti, radosti, a v autentickém projevu.
Psychedelická integrace nás zve tenhle pancíř zkoumat. Neříká nasaďte si plandavé kalhoty a korálky a objímejte každého, koho potkáte, to by bylo příliš riskantní. Ale lze se učit vědomě otevírat tam, kde je to bezpečné, u partnerů, dětí, při poslechu dojemné hudby. Jemnost a práce s emocemi jsou klíčem k tomu, aby prožitek nezůstal jen v intelektuální rovině, ale stal se prožitým a pomáhal proměňovat vaše vztahy i každodenní život.
No a vztahy jsou prostě základ, to je důležité neustále připomínat. Osoba, která prožila prozření, mystické zjevení a nyní stojí „probuzená“, ale opuštěná uprostřed nevědomé společnosti, nebude skutečně šťastná, pokud nezahrne do svého poznání pozitivní vztah k lidem a okolí.
SMYSL ŽIVOTA
Během jedné ceremonie jsem vyřknul následující paradoxní větu:
„Život má smysl, protože to jediné dává smysl“
Na první pohled to zní jako kruhová logika. Ale myslím, že to byl přesně ten moment „živého poznání“, kdy jazyk nestačí úplně zachytit, co se děje uvnitř. Ten výrok ve skutečnosti říká něco hlubšího: že v kontextu existence je předpoklad smysluplnosti života jedinou rozumnou pozicí. Ten výrok je mnoho vrstevnatý a můžeme jej chápat jako mocný paradox, který nám otevírá dveře k pocitu, že smysl není něco hotového venku ve světě, co bychom jen našli, ale něco, co můžeme sami aktivně spoluvytvářet.
V současné psychedelické a spirituální sféře se otázka smyslu života příliš nenosí. Jakoby hledání smyslu prozrazovalo, že nejsme ještě dostatečně nebo správně probuzení a osvícení – „Ty hledáš ještě smysl života?“
Nebojte se proto přiznat si tuto potřebu nebo touhu. Smysl není něco, co musí být okamžitě zřejmé, něco, co chytíte do sítě a už vám to neuteče; smysl nemusí být něco daného, ale něco, co může člověk objevovat, tvořit, a prožívat každý den v jiné podobě.
Můj osobní smysl života je tvořit, spojovat, a být láskyplný. Když se nad tím zamyslím, je to nekonečný proces, který se ne vždy daří a který ne vždy úspěšně naplňuji, ale který mi dává smysl a který může nabývat nekonečného množství podob a odstínů.
ZÁVĚR
Psychedelická zkušenost nás často konfrontuje se základními otázkami o povaze vědomí, identity a reality. Bez filozofického aparátu, který by nám pomohl tyto otázky uchopit, riskujeme buď povrchní interpretaci, nebo uvíznutí v psychické nejistotě. Filozofie nám poskytuje pojmové nástroje k uchopení toho, co často přesahuje běžný slovník našich každodenních zkušeností, a etika je jejím praktickým naplněním. Probouzet náš emoční potenciál a jemnost nás zas vrací k sobě samým, pomáhá nám tvořit a opravovat naše vztahy a naplňuje náš prožitek a život hlubokou smysluplností.
Bez tohoto širšího rámce a vzájemné koordinaci nástrojů, které máme k dispozici hrozí, že i ty nejhlubší prožitky, ať už vyvolané spontánně či psychedeliky, zůstanou pouhými zajímavými vzpomínkami, izolovanými od našeho běžného života, nebo se dokonce stanou základem pro nové, možná jen sofistikovanější formy sebeklamu.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
