Zájem o filozofická a spirituální témata mě nezřídka dostává do situace, kdy se zamotám do konfrontační diskuze s různými věřícími či různě duchovně orientovanými lidmi. Tyto konfrontace ale velmi často překračují meze etické komunikace a lidé, zvláště ti duchovně orientovaní, v nich používají všemožné manipulativní, útočné a různé manipulativní strategie. A někdy se zdá, že čím víc duchovní, tím větší paleta těchto triků.
Samozřejmě nikdo nejsme dokonalý a každému to někdy v komunikaci ujede. Možná každý z nás byl někdy v situaci, kdy se mu sepnula automatická obrana nebo měl emoce mimo kontrolu a dokázal slovem ublížit.
Zde mám ale na mysli něco jiného, způsob komunikace, který je otevřeně útočný, pasivně agresivní a přesto se tváří jako normální a správný. A ve spirituálních kruzích je takřka tak běžný, že by si zasloužil vlastní meditační mantru. Často se totiž pod rouškou duchovnosti šíří jazyk, který víc škodí a ubližuje, než léčí. A jsem toho názoru, že velká část lidí neví, jak rozpoznat tyto manipulativní triky a možná je i sami nevědomky používají.
Důkazem toho je jejich časté a velmi otevřené používání. Lidé je pronášejí bez zábran. V debatách tyto triky nenaráží na odpor; často nikdo na ně nereaguje jako na manipulaci a používají se okatě až zarážejícím způsobem.
A tak mě napadlo zkusit toto téma nějak srozumitelně uchopit.
Ad hominem
To je už evergreen, který vyhrává ve všech manipulativních olympiádách. Ad hominem znamená argument k osobě nebo také argument na osobu. Jedná se o pasivní agresi a logický klam. Mnozí jej často používají s domněním, že vedou správný způsob debaty. Často může být maskován a tvářit se jako „přátelská rada“, ačkoliv se jedná o neetickou a psychologickou manipulaci.
Co to přesně je?
Je to jednoduše taktika v diskuzi, kdy místo aby se debatér zaměřil na váš argument, zaměří se na vaší osobu. Je to obranná reakce a snadný způsob, jak vás napadnout, aniž by se musel zabývat podstatou vašeho argumentu.
Ad hominem může mít různé podoby. Může se jednat o vulgární útok, ale i „jemnou“ pasivní agresi. Například:
„Očividně jsi nečetl celé dílo autora, jinak bys takové názory neměl.“
„Od té doby, co chodíš s Mírou, říkáš samé bludy.“
Může to jít ještě útočněji:
„Z tvého projevu je poznat egoismus a nafoukanost; myslíš si, že máš ve všem pravdu“.
Někdy ale může být ad hominem formulován jemněji a skrýt se pod masku přátelství a dobré rady:
„Mám tě Franto moc rád, ale myslel jsem si, že jsi chytřejší. Býval jsi vždy tak inteligentní a výjimečný člověk.“
Nebo
„Jak můžeš ty, takový úžasný malíř a hodný otec, tvrdit něco tak hloupého?“
Jenže ve spirituálních diskuzích má ad hominem své výsostné místo, kde dostává zvláštní, rafinovaný kabátek. Když s vámi někdo nesouhlasí, vysvětlí vám, že váš názor je špatný, protože je z něho jasné, že dostatečně nemeditujete. Mýlíte se, protože se zabýváte jen teorií, ne duchovní praxí. Že vám chybí oddanost, víra, nebo správně vyladěné čakry, a proto nemůžete pochopit hloubku nejvyšší pravdy. Že jste příliš intelektuální, dualistický, a chybí vám opravdový duchovní prožitek.
„Ty jsi jen na intelektuální úrovni, ale nemáš opravdový duchovní zážitek, takže nemluvíš pravdu.“
Tyto způsoby jsou jen triky, které lidé používají jako obranu a bohužel ničí jakoukoliv snahu o dobrou diskusi. Někteří zapomínají, že výměna odlišných názorů nemusí vůbec obsahovat osobní reakce.
Pojďme si rozebrat ještě další slavné triky
Dichotomie rozumu a srdce
Stará známá past. V diskuzích s duchovní tématikou se stává klasickou strategií postavit rozum a srdce do válečného šiku.
„Tvůj názor je z rozumu, ale já mluvím ze srdce.“
To zní často jako nepřekonatelný argument. Rozum se deleguje na stranu chladného skeptika a nevěřícího materialisty, zatímco srdce je automaticky svaté a nezpochybnitelné.
Dichotomie rozumu a srdce je falešná. Rozum má bezesporu svůj omezený rámec působení a bylo by naivní po něm chtít odhalit veškerou pravdu, což ale neznamená, že je v pořádku tvořit nesmyslné a nekonzistentní teorie a schovávat je za produkt spirituality. „Nad rozumem“ neznamená v konfliktu s rozumem.
„To pochopíš, až budeš řádně naslouchat svému srdci“
Váš oponent vám tímto neobratně vysvětluje, že je více duchovní než vy. Ale jak poznáte, že názor druhého je skutečně spirituální vhled, že je z intuice, ze srdce a ne z nějakého jeho bolavého místa či traumatu? Nepoznáte. Nehledě na to, že je velmi neetické probírat psychický stav nebo duchovní úroveň druhého člověka.
Subjektivní prožitek nemá objektivní platnost. Mluvit o své spirituální zkušenosti je zcela v pořádku, pokud je to formou vzájemného sdílení s někým, s kým jste ve vzájemné důvěře. Nelze ale používat vlastní spirituální nastavení jako potvrzení pravdy. Pokud to někdo na vás zkouší, dopouští se manipulace.
Jestli vám někdo dává najevo, že jeho postoje vychází z vyšší duchovní úrovně, ze srdce, z bohatých meditativních zkušeností, a z hlubokého vhledu do samotného bytí, manipuluje vámi, pokud to používá v diskuzi jako strategii, kterou vás mentoruje.
„To jsou jen myšlenkové konstrukty“
Toť oblíbený nástroj k bagatelizaci. Tahle věta má ve spirituálních diskuzích zvláštní místo. Když někdo neví co říct, ale má pocit, že se musí bránit, přijde často toto rázné: „To jsou jen myšlenkové konstrukty.“ A tím se celé téma jako mávnutím kouzelného proutku promění na pouhou iluzi. Všechno, co nesedí do mého „vyššího“ pohledu, je pouhý výplod mysli, a tudíž nehodný další pozornosti. Fakta, logika nemají žádnou váhu, jak už jsme si řekli. Právě proto… no, protože „to je jen konstrukce“. „A spiritualita a logika jsou přece nesmiřitelní nepřátelé, že?“
Nejenže se jedná o manipulativní výrok, ale je chybný, a to z několika důvodů. Ironicky sám představuje právě ten typ myšlenkového konstruktu, který se snaží diskreditovat.
Tato fráze se téměř nikdy nepoužívá konzistentně. Lidé ji vytahují pouze na argumenty, které se jim nelíbí, zatímco vlastní názory považují za přímé poznání reality nebo za svou intuitivní pravdu. Je to duchovní verze takzvaného confirmation bias, tedy pokud se mi něco nelíbí, je to jen myšlenkový konstrukt, pokud se mi něco líbí, je to hluboká pravda.
Navíc je to sebepopírající myšlení. Pokud opravdu věříme, že vše jsou jen myšlenkové konstrukty, pak to tvrzení samo musí být také jen myšlenkový konstrukt. Pokud naše mysl tvoří konstrukty a ty jsou automaticky chybné, pak i tato myšlenka je chybná. Navíc, fakt, že něco je myšlenkový konstrukt, ještě neznamená, že je arbitrární nebo neužitečný.
Tento argument také obsahuje falešnou nadřazenost. Implicitně tvrdí, že osoba, která tuto frázi používá, překonala nějaké pouhé myšlení a má přístup k jisté vyšší formě poznání. Samozřejmě na rozdíl od vás, protože vy se zabýváte pouhými myšlenkovými konstrukty, zatímco on poznává realitu přímo. Diskutující manipuluje a staví se nad vás obyčejného myslitele.
„Je to všechno jen iluze, tak na to nehleď tak vážně“
Facebookový debatér vás může často dostat do situace, abyste se cítili, že berete věci příliš vážně a chybí vám zenový nadhled, který samozřejmě on má. Snaží se vám někdo vnutit myšlenku, že nejste dostatečně zenový, uvolněný, nad věcí? Patrně manipuluje.
„Ty sis to přitáhl, manifestoval“
Zkrátka, když se vina obrací proti vám. V duchovních diskuzích je tento obrat tak populární, že by si zasloužil vlastní billboard: „Nejsi obětí, jsi tvůrcem!“ A jakmile nesouhlasíte nebo vás potká něco nepříjemného, okamžitě se objeví „esoterický detektiv“ s vysvětlením, že si to vlastně přitáhl svými myšlenkami, energiemi, nebo „vibracemi“. Je to stejná psychologická manipulace, která se používá v některých náboženských systémech, kdy se dozvídáte, že všechny ty zlé věci, které se vám dějí, způsobuje vaše nedostatečná víra a slabá duchovnost. Je to vytváření falešné viny a velmi zákeřná technika.
„To je tvá projekce; tvá kritika je jen projekce tebe“
Další oblíbená fráze, podobná té předchozí. Je to označení kritiky jako „projekce“. Pokud se odvážíte říct něco nepohodlného, odpověď může být: „To, co vidíš venku, je vlastně odraz tvého vlastního nitra. Kritizuješ názor, protože v sobě máš to samé a nevyřešené.“
Ne, tak to není. Opět další manipulativní strategie. Naše subjektivní nastavení skutečně ovlivňuje to, jak vnímáme realitu, ale nemá to absolutní platnost. Subjektivní i objektivní reality se ovlivňují vzájemně. Poukázat na hrůzy války, násilí, nebo nespravedlnost má zcela objektivní oprávnění. Ne každý názor je nutně subjektivní iluzí.
„Myslíš si, že jsi chytřejší než guru Raba?“
Ačkoliv se v moderní esoterické kultuře údajně nehraje na náboženské autority, skutečnost je jiná. Kultura moderních duchovních a esoterických učení je plná charismatických guruů, senzibilů, šamanů, a osvícených duchovních celebrit, jejichž výroky jsou jako slova prorokova a jejichž zpochybňování je odrazem vaší pýchy.
Skutečná duchovní zralost by měla zahrnovat zdravý skepticismus vůči všem autoritám i těm v lotosové pozici, kteří visí zarámovaní v meditačních centrech.
„Jak se bránit?“
Rozpoznání je prvním krokem. Když někdo místo argumentů začne diagnostikovat vaši úroveň vědomí nebo vám předepisovat meditační praxi, pravděpodobně jste se stali terčem duchovní manipulace. Pokud někdo používá svou „duchovnost“ jako zbraň k umlčení diskuse nebo k tomu, aby poukázal na nízkou úroveň vaší duchovnosti, možná pomůže dotyčného na to upozornit, ale někdy je prostě čas vzít nohy na ramena (nemíním jógovou pozici) a zbytečně neztrácet s podobnými „debatéry“ čas. Důležité je jim to nevracet a nehrát jejich hru.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Přispět částkou, kterou považujete za vhodnou, můžete naskenováním QR kódu nebo platbou na číslo účtu 3237673012/3030
Díky a s láskou
Jirka
