DŽÍRÁNOVO SETKÁNÍ S VŠEMOHOUCÍM
Chodil žebrák Džírán po světě a upřímně hledal Boha. Ptal se všech, kde Boha najít. A lidé ho posílali ke světcům, mnichům, kněžím. A dostával rady všelijaké: „Dělej to a toto. Praktikuj takto, modli se takto, nos tyto oděvy, měj vousy dlouhé, měj vousy krátké.“ A tak se zmatený Džírán duchovně zaučoval v jednom chrámu a pak v druhém a modlil se a postil se. Leč Bůh se ne a ne Džíránovi ukázat.
Jednoho dne spatřil žebrák Džírán skupinu podivných lidí. Byli to snad fakíři, sufijci nebo baulové. Kdo ví. Zdáli se pokojní a mírumilovní. Když Džírána spatřili, pozvali ho k sobě. Dali mu najíst a zeptali se: „Hej pantáto, co tě přivedlo do tohoto kraje vzdáleného?“
Žebrák povyprávěl o svém hledání Boha. Oni řekli:
„Odpověď již v sobě máš, netřeba ji hledat jinde. Jen jsi na ní zapomněl. My ti však můžeme v tvém rozvzpomínání pomoci, chceš-li. Můžeme ti ukázat bránu k Nejvyššímu poznání. Otevřít ji však musíš sám. A nabídli žebrákovi kouzelný plod, jenž dostali darem od Všemohoucího. Tento plod sněz. Pokud je tvé hledání skutečně upřímné, brána se ti ukáže a bude snadné ji otevřít. Je-li v tvém hledání pokrytectví, setkáš se s temnou stranou sebe sama a brána zůstane uzavřena, do té doby, dokud nepřijde tvůj čas.
VIDĚNÍ
Žebrák spolkl tajemný plod a krátce na to upadl do mdlob, třásl se a slzy z něho tekly. Jeho srdce se otevřelo. Spatřil sebe ve své nekonečné maličkosti, obklopen sebezářivou silou. A v tom náhle Všemohoucí k němu promluvil:
„Můj milý. Ušel jsi světa kraj, hledajíce mě, zatímco já nikdy nezmizel z tvé blízkosti. Jsem stále s tebou.
Jsem s tebou a proto není důvod se bát.
Jsem všude. Jsem tvým Nejvyšším ochráncem.
Chci ti předat zprávu nejdůležitější. Má slova předej lidem svému srdci blízkým.
Řekni jim, že je mi jedno jak mě vidíte. Pro mě je pouze důležité, abyste byli spokojeni.
Nepotřebuji být uctíván. Nechci po vás vůbec nic. Bůh, který po vás něco chce, to nejsem já.
Bůh, jehož trestu se bojíte, to nejsem já.
Chcete-li mě vidět v nějaké podobě, nevadí mi to. Je-li v tom láska a krása, jsem v tom já. Neboť já jsem všude tam, kde je láska.
Je docela jedno, jak mi říkáte a jakým jménem mě opěvujete, pokud je v tom láska, jsem v tom já.
Jsem pouze tam, kde je láska. Jsem všude kolem vás. Jsem v každém dotyku, ve kterém je láska. Jsem v pohlazení, jsem v úsměvu.
Když jste pozorní k ostatním, tam jsem já.
Tam, kde je sjednocení, tam jsem já. Neboť je to láska, která sjednocuje.
Nehledejte v tom nic složitého.
Nesnažte se o nic, pouze se starejte o blaho bližních. To je smysl života. Dělat druhým dobře. Nikdy však nekonejte s nátlakem.
Avšak pamatujte, že často to, čemu sloužíte a čemu se klaníte nejsem já.
Proto dejte pozor! Tam kde je moc a touha ovládat, tam nejsem já. Nikdy.
Žárlivý Bůh, to nejsem já. Trestající Bůh, ani to nejsem já. Já jsem pouze a jen Bůh milující. Věčně milující. Nikdy jsem nebyl ani nikdy nebudu nic jiného.
Toto jediné vám říkám. Miluji vás.
Zkouším k vám promlouvat skrze různé cesty. Ale vždy jen s láskou.
Proto buďte k sobě laskaví a milujte se, jen tak ke mně dojdete!
Buďte spokojeni s tím, co máte! Nezáleží, jestli je to malé. Jde o péči, kterou tomu věnujete. Když o to pečujete, tak je to velké. A to jsem já. Já jsem ta péče.
Tam, kde není tato péče, tak to nejsem já.
A proto opakuji – kde někdo něco a někoho chce ovládat v tom nikdy nejsem já! Pamatujte si to!
A také opakuji, že ani já nejsem ten, kdo vás chce ovládat. Já jsem ten, kdo vás chce milovat. Já jsem vždycky ta láska. Vždycky! Vždycky!
Nikdy nejsem nic jiného. Pokud vám někdo bude tvrdit něco jiného, tak to nejsem já.
Láska vždy rozežene temnotu. Temnota je pouhý blud, je to nevědomost, vaše možnost nemilovat. Avšak temnota nemá nade mnou žádnou moc. Temnota není mým soupeřem. Démon, ďábel, to je temnota a strach. Nebojte se ho. Je to chorý ubožák, přelud, jehož moc se snadno rozpustí ve světle lásky.
A proto pamatujte, že tam kde se málo mluví o lásce, tam, kde se vysmívají lásce, tam je něco špatně, tam pro vás mizím a tam temnota sílí.
Avšak ničeho se nebojte. Nikdy, nikdy vás nezavrhnu! Nikdo z vás není pro mě níže nebo výše.
Vždyť přece já jsem láska a ta nezná podmínění!
Snažím se vám to neustále říct, třebaže ne vždy to chápete.
Vytvářím způsoby všemožné, jak vám toto poselství předat. Posílám vám jej přes ty věci, které jsou krásné.
Jsem tam, kde je nenásilí. A tak vždy pamatujte, že není nic důležitějšího než být nenásilný. Nic důležitějšího! Tam, kde je averze, nevraživost, kontrola a násilí, tam se vám ztrácím.
Nyní slyš, kdo je mým opravdovým prorokem.
Mými proroky jsou ti, kdo tvoří krásné věci. Ať je to žena tkající látku půvabných vzorů. Ať je to hráč na flétnu či loutnu, tvořící krásné melodie. Ať jsou to otcové a matky, kteří laskají a těší své děti. To jsou moji proroci. Ti mě zastupují.
Neklaňte se těm sedící na trůnu. Tam, kde je nadřazenost, tam není pokora, tam není láska a tam nejsem já. Mluvím skrze ty, co milují. Mluvím skrze ty, co tvoří a předávají lásku. Mými proroky jsou ti, co dávají světu vznešenost a lásku. Hudba, ve které je lesk a láska, tam mě najdete v každém tónu. Tanec, ve kterém je radost a láska, tam jsem každým pohybem. Tam všude je moje přítomnost jasnější než v písmu nejposvátnějším.
To nikdy nezapomeň!“
NÁVRAT
Vidění skončilo. Džírán ochromen tímto hlubokým prožitkem dlouho ležel, nemluvil a jen plakal. Poté vstal. Byl udiven jasností, zřetelností poselství, které se k němu dostalo. A promluvil k ostatním:
„Kdo jste? Sufijci či fakíři? Vy všichni toto víte? Proč nejdete k lidem toto poselství šířit?“
„Bratře, lidé nás nazývají různě. Pro někoho jsme blázni, pro někoho svatí. Jsme však duše v lidských tělech, jako ty, jako všichni ostatní. Hledáme to, co hledají všichni. Nechápeme proč známe toto poselství, zatímco jiní ho neznají. Snad je v tom plán, snad je to hra všemocného. Kdo ví? My to nevíme.
Chceme lidem sdělit tuto zprávu. Ale lidské ucho je někdy příliš hrubé na to, aby vyslyšelo tato hebká slova. Lidská mysl je příliš zaměstnaná, než aby se na chvilku uklidnila a naslouchala. Lidské srdce je někdy příliš zraněné a tak se brání slyšet slova lásky. Inteligence mnohých je příliš spletitá na to, aby porozuměla jednoduchému.
Již mnoho našich bratrů i sester se pokoušelo a odešlo do měst a vesnic lidem promlouvat, leč ne dobře to dopadlo. Místo jejich poselství začali lidé uctívat jejich těla. Staví jim trůny a chrámy, sochy a píšou zmatené knihy. A některým našim bratrům se to dokonce zalíbilo a nechávají si omývat nohy, nosit noblesní jídlo a dary, neboť je jim příjemné setrvávat v zastoupení Boha. Bůh se však nezlobí. Bůh netrestá, usmívá se. Posílá další a další zprávy. Někteří naši bratři se nenechali zlomit, svou pokoru si zachovávali. Zacpávali si uši, když je lidé velebili. Zavírali oči, když se jim klaněli, ale marné to bylo. Když odešli z tohoto světa, lidé je zbožštili. Místo poselství uctívají jejich těla.
Buď pokorný a nikdy se nepovažuj za vyššího, moudřejšího, svatějšího než kdokoliv jiný. Jen tak si v sobě můžeš uchovat toto tajemství. Nikdy nikoho nepřesvědčuj a nikomu bez zájmu toto tajemství neříkej. Nehádej se s těmi, co nerozumí.
Nerozlišuj. Není věřící a nevěřící. Jsou jen lidé láskyplní. A pak lidé láskyplní, ale uvnitř zraněni. Proto ošetřuj ty, jenž jsou zraněni. Avšak ti, co jsou zraněni ve svém srdci, ti potřebují čas a trpělivost. Šiř lásku způsobem, který je ti přirozený. A pamatuj, že lépe než kázat slovem je lepší kázat tancem, zpěvem, malbou a láskou ke svým bližním. Buď tím čím jsi a miluj! Nic víc není potřeba. To je skutečné a jediné poselství Boha.“
Konec prvního dílu Příběhů žebráka Džírána