ZTRÁTA INTEGRITY

Ptal se mi kamarád, proč vlastně píšu.
No přece pro radost. Je to koníček, relaxace. Baví mě to.
A proč nepíšu o něčem jiným a jiným způsobem?
No to je mi otázka. Možná, kdybych byl někdo jiný, budu psát jinak; nebo kdyby bylo mojí vášní chování hlemýžďů, asi bych psal o hlemýždích.
“A nevadí ti kritika druhých?” Ptá se.
Ne, mě píšou lidi krásný zprávy.

Ale chápu, kam lidi míří. Často mnozí řeší, co si druzí myslí a přizpůsobují tomu svoje chování. Vlastně to úzce souvisí s tím, o čem neustále píšu. Ztráta integrity – odpojení se od svého pravého, kořenového já.

Dítěti je od malička naznačováno, že jeho vlastní potřeby jsou chybné. „Jaroušku, proč se nezapojuješ? Rodiče jsou smutní, dokonce se zlobí, že Jaroušek nedělá ve školce to, co má. Ale když dělá to, co se po něm vyžaduje, pak jsou všichni spokojení. „Jaroušek je hodný, poslušný“.
Pro dítě je to jasný signál: Jeho vlastní potřeby jsou chybné. Dítě se učí, že získává přijetí a uznání pouze ve spojení s tím, když dělá to, co se po něm vyžaduje.
Není divu, že pro mnoho lidí se stává společenské uznání, zalíbení se druhým zásadní a více podstatný než vlastní autentičnost.
Píšu pro lidi, a pomáhám lidem, kteří dochází k tomu, že tyto způsoby uvažování, které jsme adoptovali skrze výchovu a vzdělání, jsou nezdravé a toxické. K obnovení vztahu sám k sobě je potřeba se znovu naučit chápat, že:

  • nepotřebujete pochvalu, abyste se cítili dobře.
  • není nutné přebírat odpovědnost za to, jak se cítí ostatní.
  • není nutné se cítit nepříjemně, pokud vás někdo neschvaluje.
  • není nutné se chovat a myslet jako lidé kolem vás.
  • nemusíte dělat vše pro to, abyste se vyhnuli konfliktu.
  • nemusíte podléhat tlaku, abyste zapadli.

Žít svůj, ne život někoho jiného. Pokud budete žít život podle druhých, ztrácíte sebe. Budete si stále myslet, že nejste dost dobří, protože se vám nikdy nepodaří být jako druzí. Dělejte, co vás baví a nečekejte na uznání, ani na to, až vám to někdo schválí. Nečekejte na kladné hodnocení. Není potřeba popřít sám sebe, abychom byli v souladu s druhými. To jsou základní kroky, které mohou pomalu vést k poznávání svého pravého hlubokého já.

Dítě, prostřednictvím vzdělávací a výchovné likvidace individuality, často zapomene na svá základní práva. Tato práva je potřeba v sobě odkrýt a znovu obnovit. Uvědomit si, že máme právo na své myšlenky, pocity, potřeby, hranice, sny, pochybnosti, přesvědčení, chyby, intuice, vzdor.

Jako rodič jsem si uvědomil, že můj jediný úkol, jakožto rodiče, je dát dítěti ochranu a lásku a nechat ho žít maximálně svobodně, nebrat mu jeho vlastní unikátní svět. Ten patří jen jemu.

Jirka

Leave a Comment

Your email address will not be published.