Řekne-li se drogy, zpravidla se mnoha lidem v hlavě rozsvítí varovný signál s nemilosrdným vyobrazením odpudivých lidských trosek, injekčních stříkaček a substancí, jako jsou heroin, kokain, pervitin. A naneštěstí do tohoto pytle proklatých drog lidé často řadí látky, které se tam ocitly tak trochu omylem. Mám na mysli látky psychedelické, jímž tak rád dělám osvětu. V tomto textu se zaměřím na téma klasických psychedelik, známých také jako serotonergní psychedelika. Mezi ně patří například LSD, psilocybin (lysohlávky), DMT (ayahuasca) či meskalin (peyotl). Bohužel dnes a denně je možno se setkávat s předsudky, antipatiemi a neopodstatněnými obavami pramenícími z nedostatečného porozumění a znalostí týkajících se psychedelik, jejich účinky a významu. Pokusím se proto osvětlit, proč je kategorizace klasických psychedelik jako drog a ilegálních látek nelogická a neopodstatněná.
DROGA
Nepochybně je zásadní otázkou, jak si slovo droga definujeme. Jedna věc je etymologický význam a druhá, jakou konotaci tento výraz v naší společnosti má. Původní význam slova droga je sušit nebo suchý a pochází ze středověké nizozemštiny. Označovaly se tím sušené léčivé byliny. Později se termín droga ujal jako synonymum pro libovolné léčivo, bylinu. Z této perspektivy je tedy drogou například heřmánek nebo dětský sirup.
Jazyková evoluce však pojem droga posunula zcela někam jinam a dala mu silný pejorativní náboj. Pokud si uvaříte šípkový čaj, nikdo neřekne, že připravujete drogu. Drogou je totiž obecně klasifikována látka, která má čtyři výchozí kritéria.
1) Vyvolává závislost
2) Je toxická, pro organismus škodlivá
3) Způsobuje omamný stav mysli nebo má silný stimulační účinek
4) Mění vědomí
Podíváme-li se na látky jako je heroin, kokain, pervitin, alkohol, ty tato kritéria splňují všechny. Jiné látky, jako konopí, tabák splňují přinejmenším aspoň některé z nich. Je zajímavé, že ačkoliv alkohol spadá do kategorie drog, které jsou svými účinky nejzhoubnější, přesto o alkoholu řada lidí jako o droze nepřemýšlí.
Klasická psychedelika z těchto kritérií splňují pouze čtvrtý bod. Ano psychedelika mění vědomí. Psychedelika ale nejsou návyková, nejsou toxická, a ani omamná. Pojďme se na tuto problematiku podívat zblízka a porovnat účinky drog a psychedelik v různých kritériích.
ZÁVISLOST
Závislost je široké téma, které často není plně pochopeno. Lidé, inklinující k závislostem či k časnému užívání návykových látek mají drogy většinou jako zástupnou berličku k řešení větších či menších traumat. Závislost funguje na principu psychologické odměny, která dočasně maskuje či vytěsňuje úzkost, kterou člověk v běžném stavu prožívá.
Patrně jste slyšeli o neurotransmiteru zvaném dopamin. Dopamin je ve vašem mozku jakési centrum odměn a má zároveň celou řadu významných funkcí. Dopamin sám o sobě není kauzálně zodpovědný ani za závislost, a už vůbec ne za pocity euforie, jak občas slýcháváme. Rozkoš v mozku je spíše spojena s endorfiny, oxitociny, serotoniny. Dopamin je centrem motivace, pomáhá zvyšovat bažení po droze, navzdory i třeba negativnímu vlivu látky na život a zdraví.
Dnes už se ví, že skutečná příčina závislosti tkví v duševní nestabilitě člověka, jejíž původ vychází někdy z genetických předpokladů, ale často z nedostatku lásky, přijetí, zvláště ve vývojovém stádiu života.
Psychedelika fungují zcela obráceně než výše zmíněné návykové látky. Studie ukázaly, že klasická psychedelika nezpůsobují závislost žádnou, ani fyzickou či psychickou, a to ani po častém užití. Neovlivňují centra dopaminu (některá psychedelika na dopamin působí sekundárně, avšak jen zanedbatelným způsobem).
Co je však na účinku psychedelik významné, že nemaskují problémy, nýbrž vás s nimi naopak konfrontují. Psychedelika mají široké terapeutické využití, dokonce i v léčbě závislostí. V terapeutickém kontextu mají potenciál pomoct člověku, závislému na droze, rozklíčovat příčiny, které k jeho závislostem vedly.
PSYCHIKA
Psychická stránka je z pohledu psychedelik trochu obtížné téma. Lidé, kteří zkušeností s psychedeliky prošli, vám potvrdí, že popsat psychický subjektivní účinek psychedelik je takřka nemožný. Psychika je navíc jediným vážnějším rizikovým faktorem psychedelik. Víme však, že tento rizikový faktor není kauzálně ovlivněn látkou samotnou, nýbrž je vždy spojen s chybným či nezodpovědným užitím. Užijí-li se psychedelické látky uvážlivě, dokážou naopak lidem s duševními problémy pomáhat. Celá řada výzkumů ukazuje nesmírný potenciál psychedelik v oblasti duševních poruch.
Návykové látky, jako jsou opitáty, alkohol, stimulanty a jiné tlumiče vědomí mají obrovský podíl na destabilizaci psychiky, přimějí vás k tomu, abyste se domnívali, že se ve skutečnosti cítíte lépe, abyste překonali něco emocionálně obtížného, ať už úzkost, únavu či nervozitu. Výsledkem je, že se tyto látky užívají, aby uvolňovaly více dopaminu a krátkodobě zakryly a snížily důležitost pocitů, kvůli kterým se jedinec cítí hůře, ale současně se tím mění jiné mozkové chemikálie, které zpětně zvyšují dlouhodobě pocity úzkosti. Zrádnost alkoholu a dalších tvrdých drog spočívá v tom, že psychické uvolnění přináší pouze po dobu intoxikace a po vyprchání účinku fyzický a psychický stav uživatele zhoršují.
Mechanismus psychedelických látek je i v tomto případě diametrálně odlišný. Jak už jsem psal, psychedelika nezakrývají problémy, naopak člověka s nimi konfrontují. Konfrontují jej s tím, co se snaží pomocí návykových a uklidňujících látek maskovat. Psychedelika dokážou pomoci nahlédnout do tak hlubokých vrstev vědomí, psychiky, že mohou být nápomocným nástrojem k rozklíčování chybných vzorců myšlení a chování. Psychedelické látky jsou v podstatě jakýmsi teleskopem naší duše.
Je potřeba zdůraznit, že vyvolání příjemného stavu či pocitu štěstí není podnětem k užití psychedelika. Prožitek vyvolán psychedeliky nemusí být totiž vždy příjemný, neboť setkání se skrytými, vytěsněnými bolestmi vede nezřídka i k náročné zkušenosti. V dobrém terapeutickém kontextu, může mít ale taková zkušenost pro duši hojivý účinek, který navíc přetrvává i poté, co účinek látky vyprchá, a to často po dobu několika dnů, týdnů a nezřídka i měsíců a v mnoha případech i po celý život.
IMUNITA
Alkohol, opiáty a další návykové látky mají imunosupresivní účinky, což znamená, že potlačují funkci imunitního systému. Tyto látky zvyšují náchylnost k virovým a bakteriálním infekcím a urychlují zánětlivé reakce. Jak si můžete přečíst zde nebo zde.
Psychedelika dělají přesný opak. Studie ukazují, že jsou takzvaně imunomodulační (zvyšující obranyschopnost organismu). Navíc se ukazuje, že mají protizánětlivé účinky, které by mohly být prospěšné pro zdraví.
MOZEK
Alkohol, opiáty a další návykové látky působí na mozek velmi nežádoucím způsobem. Jsou neurotoxické, fungují obvykle jako tlumiče centrálního nervového systému. Poškozují mozkové buňky, narušují neuronové spoje (synapse), zpomalují vývoj mozku.
Schopnosti produkovat nové neuronové spoje se říká neuroplasticita, ta je zodpovědná zásadně v tom, jak vnímáme svět, jak se učíme nové věci, jak rozumíme světu. Mozek pod vlivem návykových drog, jako je alkohol nebo opiáty, blokuje elektrické signály mezi buňkami. Určitá část synapsí se během intoxikace ruší, což vede ke zpomalení reflexů, zhoršení paměti, zhoršení učenlivosti, ale i třeba impulsivnímu chování. Pokud silné užívání látek pokračuje delší dobu, mozek se na zablokované signály přizpůsobí tím, že začne výrazněji reagovat na určité chemické látky v mozku (tzv. neurotransmitery). Po odchodu látky z organismu mozek pokračuje v nadměrné aktivaci neurotransmiterů, což způsobuje potenciálně nebezpečné abstinenční příznaky, které mohou vážně poškodit mozkové buňky.
Psychedelika působí opět zcela opačně. Z jisté perspektivy můžeme říct, že dělají člověka střízlivějším, vnímavějším, hypersensitivním. Psychedelika nemají žádný omamný účinek a nenarušují centra paměti jako návykové drogy. Během účinku látky si je uživatel všeho vědom, a i po jeho vyprchání si prožitek pamatuje, mnohdy až do významných detailů. Fungují v podstatě jako jakýsi klíč, prostřednictvím konkrétního serotoninového receptoru (5-HT 2A), který je svou molekulární strukturou velmi podobný právě molekulám klasických psychedelik.
Prostřednictvím tohoto receptoru spouští látky v mozku velmi zajímavé procesy. Studie ukázaly, že psychedelika mění schopnost části mozku, které se říká talamus. Ten je zodpovědný za filtrování informací, které se dostávají z reality do mozku. Psychedelika snižují funkci talamu, čímž se snižuje filtrování informací, které do mozku proudí. Mozek se stává „svobodnějším“, a v tomto stavu si začne tvořit nové neuronové spoje a toto propojení může nabýt obrovských rozměrů. Člověk je během krátké chvíle konfrontován s novým viděním a vnímáním světa. Nejedná se však o halucinace, jak některé neznalé zdroje tvrdí. Člověk vnímá širší spektrum informací, které k němu z reality přichází. Tento stav osvobozuje od starých myšlenkových vzorců a pomáhá zaměřit svoji pozornost jiným směrem. Nutným předpokladem je, aby psychedelikum bylo užité v zodpovědném kontextu a v zajištěném a klidném prostředí, ideálně s průvodcem či terapeutem, který zajistí nejen bezpečný prostor, ale pomůže v náročných situacích, v interpretaci a integraci prožitku.
Výzkumy poukazují na pozoruhodnou věc, že psychedelika nejenže nepoškozují mozek, ale jsou pro vývoj mozku prospěšná. Napomáhají totiž dlouhodobě tvorbě nových mozkových buněk a neuronových spojů.
ZDRAVÍ
Užívání Alkoholu, opiátů, stimulantů a dalších podobných látek je spojeno s celou řadou zdravotních komplikací. Tyto skutečně nebezpečné drogy způsobují často onemocnění jater, trávicí soustavy, poškození mozku, onemocnění srdce, mozku, plic, ledvin a dalších orgánů.
Psychedelika nemají prokázané žádné nežádoucí účinky na organismus. Současné výzkumy ukazují zajímavou korelaci mezi užíváním psychedelik a menším výskytem obezity a obecně zlepšením fyzického zdraví. Je známo, že takzvané mystické zážitky, k nimž někdy dochází pod vlivem klasických psychedelik, vedou k trvalým prožitkům lepší duševní pohody. Spekuluje se, že takové účinky by mohly nepřímo ovlivnit fyzické zdraví, možná prostřednictvím vyvolání dlouhodobých změn ve zdravotním chování a zvýšení pozornosti a cílevědomosti v životě. Tyto výzkumy taktéž poukazují na možné protizánětlivé účinky psychedelik.
PŘEDÁVKOVÁNÍ
Alkohol, opiáty, amfetaminy a jiné návykové látky mohou snadno vést uživatele k předávkování. V okamžiku předávkování dochází k fatální otravě organismu, což může vést k vážné zdravotní komplikaci i smrti.
Klasickými Psychedeliky se prakticky předávkovat nelze, cesta k předávkování by byla velmi složitá. Ano čtete správně. Například LSD má tak nízkou toxicitu, že neexistují fakticky zprávy o předávkování. Jsou dokonce známé případy, kdy například žena (46 let) nedopatřením požila v koncentrované substanci 550 dávek LSD. Již druhý den byla v pořádku, lékaři nezjistili žádné poškození orgánů, žena posléze dokonce zjistila, že bolest nohou, kterou trpěla od svých 20 let, byla dramaticky snížena a mohla díky tomu na nějaký čas vysadit morfin. Existuje případ mladé těhotné ženy, která omylem vypila tekutinu s vysokou dávkou LSD. Lékaři uvedli, že to nemělo nepříznivý vliv na průběh těhotenství ani žádné další zjevné negativní vývojové účinky na jejího syna, který je již dospělý.
RIZIKA PSYCHEDELIK
Psychedelický zážitek může být intenzivní a hluboký. Bez náležité přípravy a vhodného prostředí může vést k nepředvídatelným a potenciálně znepokojivým důsledkům. Proto je nezbytné přistupovat k těmto látkám obezřetně a mít jasnou představu o jejich účincích. Tomu však bohužel brání současná legislativa a předsudky společnosti, díky kterým jsou psychedelika tabuizovaným tématem a člověk, který s nimi má zkušenosti je stigmatizován. To vše má ve výsledku podíl na zvýšení rizik. Neznalost a zařazení těchto látek způsobuje, že řada lidí psychedelika zařadí mezi rekreační drogy a zaskočeni neočekávánými účinky může vzniknout řada potíží. Přesto výzkumy ukazují, že i rekreační užívání psychedelik představuje mnohem menší rizika než užívání alkoholu. Navíc je pozoruhodné, že ti, kdo mají s psychedeliky negativní zkušenost, mají tendenci se jim v budoucnu vyhýbat. Na rozdíl od návykových a návykově podmíněných látek, jako je alkohol nebo heroin, kde nepříjemné pocity nebo negativní následky neodrazují od dalšího užívání. Psychedelika nevyvolávají pocit bažení a touha po jejich opětovném užití se často neobjeví ani po pozitivní zkušenosti. Rizikám psychedelik se však budu věnovat podrobněji v samostatném článku.
PROČ SE LIDÉ BOJÍ PSYCHEDELIK?
V šedesátých letech, za vlády Richarda Nixona bylo na psychedelika v USA uvaleno embargo a veškerý zákaz, včetně vědeckých výzkumů. Toto opatření přijalo i OSN a psychedelika se postupně stala po celém světě zakázanými látkami. V posledních letech se výzkumy opět obnovují a téma se postupně dostává na světlo, avšak stigma visící ve vzduchu je stále husté a všudypřítomné.
Dnes víme, že spíš než o ochranu zdraví, šlo o politicky motivovaný akt, provázející mohutnou propagandou, která ovlivnila všeobecné mínění o psychedelických látkách. Tyto látky mají lidé stále spojené s drogami – těmi špatnými, nejhoršími. Zatímco alkohol máme přiřazené k látkám, které jsou ok. Tak funguje náš mozek. Naše postoje k mnoha věcem a světu jsou ve skutečnosti mnohdy jen vtisknuté vzorce uvažování. Přijímáme iracionální pojetí světa na základě sugesce. Pokud člověku něco dostatečně dlouho opakujete, jeho mozek si to zapíše a vytvoří si k tomu pevnou emoční vazbu a tuto vazbu si obyčejně zachovává i poté, co je konfrontován objektivními důkazy, poukazujícími na chybnost v jeho uvažování. Často veden strachem ze ztráty jistot si zatvrzele drží své staré vzorce myšlení a chování. Osobně doufám, že postupná osvěta a informovanost časem povede k odstigmatizování psychedelik a ke zrušení nesmyslné drakonické drogové politiky a snad i k pozitivním změnám ve společnosti.
PS: Do výčtu klasických psychedelik nezařazuji nové sloučeniny NBOMe a podobné látky, které jsou sice stejně jako klasická psychedelika agonisty 5-HT2A receptoru, představují však mnohem větší rizika, vzhledem k rozdílným účinkům a toxicitě. Navíc je o nich zatím velice málo poznatků. Před užitím těchto látek varuji. Konopí neřadím mezi psychedelické látky. Ačkoli má marihuana s psychedeliky některé společné rysy, představuje odlišná a vyšší rizika a působí odlišnými mechanismy.