NADČASOVÁ CESTA K DUŠEVNÍMU ZDRAVÍ
Zkusme na chvíli zapomenout na vše, co si o józe myslíte. Běžné cvičení na podložkách, které znáte z jógových kurzů, je evidentně prospěšné – nemám v nejmenším úmyslu jej kritizovat – avšak faktem zůstává, že to nemá mnoho společného s klasickou jógou a její hlavní myšlenkou. Někdy se říká, že jóga je meditace nebo životní styl. Ani toto však není přesná definice.
V představách některých lidí je zas tradice jógy obklopena tajuplnou aurou mystického učení, levitujících jogínů, tajných učení o čakrách a neviditelných energetických drahách. V tomto kontextu jsou indické tradice často degradovány a redukovány na směs iracionálních metafyzických spekulací, náboženství, pověr a esoterismu. Jistý vliv na tom mají západní orientalisté z 19. a 20. století. Jejich fascinace esoterismem a okultismem měla vliv na vytváření zkresleného obrazu indické spirituality a filozofie, který bohužel dodnes přetrvává.
MEDITACE
Slovo meditace je často první věc, která se nám vybaví v kontextu s tradičními východními naukami. Meditace je sedmým, předposledním stupněm jógy. Co si však představíme pod pojmem meditace? Hádám, že zavřené oči, vonné tyčinky, snaha vyprázdnit mysl či sezení v náročné lotosové pozici. Ale co když vám povím, že meditace je ve svém původním významu něco docela jiného.
Význam slova meditace je přemýšlet, hloubat, rozjímat. Latinské slovo meditatio se používalo pro filozofování, přemýšlení, kontemplaci. V jógové tradici se pro meditaci používá pojem dhjána. Dhjána rovněž znamená práce s myšlenkami, práce s myslí. Dhi je mysl a jána znamená používat, být aktivní. V klasické patandžaliho józe je meditace práce s myšlenkami, není to zírání do zdi se snahou vyprázdnit svou mysl, ale naopak naplnit svou mysl smysluplným a harmonickým obsahem.
OTRAVNÁ MYSL
V současné době má poměrně dost lidí problém se spánkem. Tento problém je spojen se stresem a úzkostí. Do mysli přichází obtěžující a často zacyklené myšlenky, které nenechávají člověka v klidu. Tento problém je často spojen s neschopností relaxovat a uvolnit se. Každý s tím měl patrně v životě aspoň jednou zkušenost, zvláště v nějakém stresovém a náročném období života – myšlenky vám běží v hlavě a jsou neuvěřitelně vtíravé a obtěžující.
První, co nás může napadnout, je, že problémem jsou myšlenky samotné. Logicky začneme hledat způsob, jak je zastavit a zbavit se jich jednou provždy. Hledáme „stav bez myšlenek“. Koneckonců to nám radí i mnozí duchovní koučové. Dává to smysl, že?
Podobně jako když nás obtěžuje hluk, hledáme ticho. Problém však je, že ticho neexistuje. To, co nazýváme tichem, je místo, kde jsou zvuky harmoničtější a souzvučné, jako například v přírodě. Pokud byste skutečně našli místo absolutního ticha, po pár minutách zešílíte.
Podobně někdo utíká do samoty, když je unaven ze vztahů. Ale není nic jako opravdová samota. Stále se člověk k něčemu váže, je obklopen prostorem, zvířaty, přírodou, místem. Člověk stále hledá vztah, i když paradoxně utíká ze světa vztahů. Být absolutně sám je ten nejmučivější pocit.
Stejně tak není v našem běžném životě možný stav bez myšlenek v doslovném smyslu. Proto není potřeba zoufat, pokud se vám nedaří vyprázdnit mysl tak, jak vám radí neo-zenové citáty. Vnímat mysl jako nepřítele znamená vytvářet konflikt, a to nechceme.
Jóga navrhuje něco odlišného než negovat nebo vyprázdnit mysl – naučit se s myslí pracovat způsobem, aby nás neobtěžovala ani v okamžiku, kdy je aktivní. Představte si činnou mysl plnou myšlenek, avšak nejsou to myšlenky obtěžující, nýbrž takové, které vás naplňují, uklidňují.
Představte si roztěkanou mysl jako rozladěný klavír. Každá nechtěná myšlenka je jako falešný tón, který ruší celkovou melodii. Meditace je proces, při kterém jako zkušený ladič postupně seřizujeme struny své mysli, dokud nezačnou vytvářet harmoničtější celek.
Tóny v hudbě mohou být uspořádány tak, že jsou disharmonické, obtěžující, neladné, zneklidňující, rozladěné a konfliktní. Při takové „hudbě“ se jen stěží můžete soustředit či uvolnit. A taková může být i „hudba“ ve vaší hlavě, takové mohou být i myšlenky – rozladěné, disharmonické, otravné.
Dobrá zpráva je, že hudební nástroj se dá naladit a je možné se s ním naučit zacházet. Někdy to dá hodně práce, někdy méně.
Jóga sútra (JS 1.33. – 36.), starověký jógový text, říká, že vědomí se ustálí a uklidní, když člověk pěstuje laskavost k druhým, či pozorováním toho, jak přichází a odchází pocity, anebo také prožíváním proudu myšlenek, které jsou krásné a září jako světlo. Dále Jóga sútra (2.33) říká, že nezdravé myšlenky lze neutralizovat prostřednictvím těch, které jsou zdravé a smysluplné.
Ale jak na to? Jóga navrhuje jisté metody, jak může kdokoliv docílit klidu v mysli. Pojďme se tedy vydat na cestu jógy. Leč trochu jiné jógy než tu, kterou možná znáte.
HLEDÁNÍ PŘÍČIN VNITŘNÍCH BOLESTÍ
Hlavním tématem jógy je definovat vnitřní utrpení, odhalit jeho příčiny, a postupným procesem se tohoto utrpení zbavit. Patandžali ve svých sútrách píše, že utrpení zmizí v okamžiku, kdy je vědomí schopno přijímat a vidět věci takové, jaké jsou. Duševní utrpení je tedy nějakým způsobem spojené s kognitivní chybou neboli zkresleným vnímáním reality, které v důsledku způsobuje rozšiřování egoismu (asmita). Asmita je naše falešná identita, která způsobuje, že se člověk identifikuje s tím, co není. Asmita způsobuje, že vnímáme sebe sama skrze omezené perspektivy – skrze role, tituly, jména, národnost nebo myšlenkové vzorce, místo abychom rozpoznali, kdo jsme v té základní rovině. Naším cílem by tedy mělo být najít kořen vlastní nevědomosti.
Příčiny utrpení v jejich jemné podobě zdoláváme tím, že vidíme, odkud pocházejí. Někdy se lidé podrobují regresivním terapiím, pátrají po historické příčině svých strastí. Hledají „viníka“, který jim ublížil, hledají událost, která na ně měla traumatický dopad, a věří, že znovuobjevení a znovuprožití té události je uzdraví.
Patandžali nepřímo odrazuje od hledání kauzální příčiny. Popisuje, že do našeho podvědomí se ukládají činy a zkušenosti a tento zásobník je kořenem prvotních příčin utrpení. Každý čin a zkušenost ukládají latentní dojmy hluboko do naší psychiky, aby se aktivovaly později. Obsah těchto dojmů navíc dozrává prostřednictvím života a zkušeností. Zárodky našich nečistot spočívají často v sérii událostí, které sahají neznámo kam. Navracet se k jejich zdroji se může stát nekonečným a frustrujícím procesem.
Jsou tedy dva typy příčin, na které se můžeme zaměřit při hledání původu svých strastí:
- Kauzální či historická – pátráme po tom, kdy se nám stala křivda, kdo z rodičů nám způsobil trauma, jaká událost může za naši bolest.
- Aktuální nebo strukturalistická – příčina, která je nezávislá na čase. Je to hledání příčiny v chybných myšlenkových vzorcích, způsobech chování, myšlení, nezávisle na tom, kdo či kdy nám je způsobil.
V systému jógy není nutná regrese k událostem, které vedly k znečištění našeho vědomí. Mnohem důležitější je záměr (artham) a způsob očištění mentálního zakalení a chybných vzorců myšlení.
8 + 1 STUPŇŮ JÓGY
STUPEŇ NULA
Patandžali, systematizátor jógy, rozdělil jógu do osmi na sebe navazujících stupňů. Ve svém systému kladl důraz na to, že každý stupeň je třeba důkladně zvládnout před postupem k dalšímu.
Tento proces začíná „nultou fází“. Touto fází je shrnutí jógy, filozofie, teorie a především epistemologie, která je považována za fundamentální předpoklad správného postupu.
Sanskritský termín pro obor epistemologie je pramána. Obor pramána začíná otázkou: Jak víš, že něco víš? Smyslem není vše zpochybnit, ale pochopit, jak získáváme znalosti. Jde o to zbavit se všech iracionálních, zbytečných, nejistých a nepraktických přesvědčení a postupně se naučit pěstovat rozumná a racionální přesvědčení. Jóga sútra, podobně jako další systémy filozofie starověké Indie, pracuje se třemi platnými prostředky poznání v následujícím hierarchickém sledu.
- Empirie, zkušenost, vnímání (pratjákša)
- Rozumové prostředky (anumana)
- Důvěryhodný zdroj (agama)
Pratjákša je získání poznání prostřednictvím přímého vnímání. Například když sedím v pokoji a vidím, jak si vedle mě hraje má dcera s hračkami, je to přímá, nezprostředkovaná zkušenost. Vidím ji vlastníma očima a vím, že nejde o představu či přelud.
Jiná situace je, že přijdu domů, nikoho nevidím, ale na podlaze objevím rozloženou stavebnici. I když jsem dceru přímo neviděl si hrát, mohu z této situace logicky odvodit, že tu byla a hrála si se stavebnicí, vyloučím možnost, že by si se stavebnicí hrála moje manželka. K tomuto závěru docházím pomocí rozumového úsudku – anumana.
Jenže mnoho znalostí také získáváme z důvěryhodného zdroje a přijímáme je, aniž bychom si je ověřili, ba dokonce nemáme šanci si mnoho z toho ověřit. Tato důvěra v epistemickou autoritu je klíčová. Například vím, že stromy během fotosyntézy produkují kyslík, ale k tomuto poznání jsem sám nedospěl, ani jsem ho nikdy experimentálně netestoval. Přijal jsem tuto informaci od zdroje, kterému důvěřuji, a u něhož vylučuji možnost úmyslné mystifikace nebo spiknutí.
Podobně, když si v obchodě koupím plechovku fazolí, nemám jak si okamžitě ověřit, že skutečně obsahuje fazole. Spoléhám, že nápis na etiketě nelže a uvnitř jsou skutečně fazole. Fazole tedy koupím. To je agama.
Důvěryhodný zdroj jako platný prostředek poznání je na posledním místě v hierarchii. Jógová epistemologie říká, že je nutné přijímat poznání z důvěryhodného zdroje v případech, kdy rozum či vlastní vnímání nelze do poznávacího procesu zahrnout. Například dítě přijímá mnoho informací od svých rodičů, neboť mnoho z těchto informací nemá dítě jak jinak prozkoumat.
Pokud je však zdroj v rozporu s rozumem nebo vnímáním, má být upřednostněno vnímání a rozum. Člověk jako dítě může získat nějaké informace od autorit, pokud však v dospělosti zjistí, že jsou v rozporu s rozumem a vnímáním, měl by je odmítnout.
Rozum ale také může dělat chybné závěry a stejně tak vnímání nás může klamat. Žádný z prostředků poznání tedy není bezchybný. Navrhuje se proto mít tyto tři prostředky vzájemně koordinované, chápat jejich funkce, učit se s nimi zacházet, znát jejich silné stránky i slabiny.
Dále jóga sútra definuje, co je jóga a co je jejím cílem. Patandžaliho model říká, že smyslem jógy je nalezení vnitřního klidu, zbavení se vnitřní úzkosti a najít smysluplnost života. Patandžali říká, že jsou to tužby, naše tendence kontroly a strach, které jsou propojeny s neznalostí pravé povahy světa a věcí.
Poté, co se student učí pracovat se znalostmi, filozofickou a teoretickou fází, přichází na řadu první z osmi stupňů jógy.
I
Jama – etika. Toto první stádium je hledání přirozených morálních principů, které nejsou podmíněné kulturou, náboženstvím, časem a místem. Jako nejzákladnější princip ustanovuje Patandžali nenásilí. Nenásilí je v józe pilířem všech morálních principů. Není náhoda, že nenásilí je úplně prvním principem, který jógový systém učí. Nenásilí je naprosto klíčové a jeho nepochopení či přeskočení znamená nepochopení celé jógy.
Nenásilí znamená pěstovat v sobě empatii a soucit vůči všem živým bytostem a snažit se nezpůsobovat nikomu bolest. V kladném smyslu to znamená pěstovat laskavost a lásku (maitrí). Morální principy jsou dále rozvíjeny do dalších fází, jako je nelhat, nekrást.
II
Druhý stupeň se nazývá nijama. Ten zahrnuje praktické návyky jako je čistota těla, řeči a mysli. Dále je to životospráva, sebekázeň, vytrvalost, studium vědy a filozofie, rozjímání o konečné realitě.
III
Poté přichází třetí stupeň, kterým je ásana. Asána znamená správné držení těla. Jóga sútra nedefinuje asánu jako sestavy, ale jako hledání pozice, která je pohodlná a stabilní.
IV
Čtvrtý stupeň zvaný pranajána je dechové cvičení neboli vědomé dýchání. V klasické józe se jednalo o velmi jednoduché cvičení, které zahrnovalo hluboké nádechy a výdechy, zadržování dechu, zpomalování dechu.
V
Pátý stupeň je pratjáhara. V tomto bodě se učíte odpoutávat smyslové orgány od svých objektů. Vnímáte smyslové objekty, ale uvědomujete si, že jste jen pozorovateli.
VI
Šestý stupeň dharana je jednoduše soustředění se na jeden předmět nebo objekt.
VII
Sedmý, předposlední stupeň, je meditace – dhjána. Zatímco dharana je soustředění na objekt, dhjána znamená tento objekt plně myslí obsáhnout.
Naše mysl je v neustálém pohybu – přeskakuje mezi vzpomínkami, plány, emocemi, projekcemi – a meditace je metoda, jak tento tok myšlení kultivovat a harmonizovat. Nikoliv však potlačit. Patandžali doslova definuje meditaci jako stav, kde je pozornost stabilní a soustředěná, není zde rozptýlení nebo přerušení. Vědomí a objekt meditace splývají v jeden souvislý tok. Na rozdíl od dharana (koncentrace), kde je ještě přítomno určité úsilí udržet pozornost, meditace představuje přirozený, plynulý stav pozornosti, kde již není potřeba vědomého úsilí. Je to jako nechat se unášet vodou, nebojovat s ní a plynout stejně s vlnami.
VIII
Osmý stupeň jógy je samádhi. Interpretace pojmu samádhi se v průběhu staletí měnila. Samádhi je totální rozložení falešného egoismu. Je to transcendence vlastního já.
Jóga sútra definuje samádhi jako stav, kdy vědomí překračuje tělesnou existenci a rozpouští se v základní přirozenosti bytí. Jde o proces transcendence individuálního já směrem k universálnějšímu vědomí (JS 1.19.).
JÓGA O POVAZE VĚDOMÍ A REALITY
V poslední části jóga súter se Patandžali pouští do rozboru tématu vědomí. Tato část súter může být pro někoho komplikovaná. Nicméně pro někoho může obsahovat podnětné myšlenky.
Patandžali rozebírá pojetí času a kontinuity existence mimo čas. Vysvětluje, že minulost a budoucnost existují ve své vlastní přirozenosti, přičemž jsou odděleny různými stavy nebo manifestacemi vlastností/jevů. Naznačuje, že minulost a budoucnost nejsou „nereálné“, ale existují v jiné formě než přítomnost. Poukazuje na kontinuitu existence napříč časem – rozdíly v čase jsou dány pouze proměnami vlastností. To znamená, že všechny časové momenty existují simultánně a naše vnímání „toku času“ je pouze subjektivní.
V posledních částech svých súter se Patandžali zaobírá povahou vědomí a problémem jeho poznání. Patandžaliho model nám říká, že snaha chápat vědomí filozofickou a vědeckou cestou bude vždy problematická a vysvětluje proč.
Pokud by vědomí mohlo pozorovat samo sebe pomocí jiného vědomí, vedlo by to do nekonečného regresu pozorujících vědomí. Vedlo by to také ke zmatení či směšování různých obsahů paměti. Je to podobné jako když se snažíme vidět vlastní oko – potřebujeme zrcadlo, ale pak vidíme jen odraz, ne oko samotné. Podobně vědomí nemůže být objektem jiného vědomí, protože by nás to zavedlo k nekonečnému řetězci pozorujících vědomí, došlo by k dezorientaci mezi subjektem a objektem poznání. Narušila by se jedinečnost individuální paměti a zkušenosti.
Patandžali tak poukazuje na fundamentální problém v epistemologii a fenomenologii vědomí. Patandžali však nabízí řešení v podobě jógy, která „zkoumá“ vědomí pomocí introspekce a technik meditace a přichází se závěrem, že vědomí má schopnost sebereflexe, nemusí být pozorováno zvenčí. Je jako světlo, které osvětluje jiné věci, ale také samo sebe.
Pokud připustíme, že vědomí může být sebeuvědomující (může poznat samo sebe), pak tento regres končí. V tomto případě není potřeba dalšího vědomí, aby poznalo vědomí, protože vědomí může být „subjektem“ i „objektem“ poznání zároveň.
Role mysli je, že funguje jako prostředník mezi čistým vědomím a objekty. Je „zbarvena“ jak pozorovatelem, tak pozorovaným. Je flexibilní – může přijímat různé formy podle toho, co poznává. Patandžali své sútry tedy uzavírá myšlenkou, že v meditaci nejde o „pozorování vědomí“ dalším pozorovatelem. Jde o přímé uvědomění si vlastní podstaty vědomí. Pochopení tohoto principu nám pomáhá právě praxe jógy a není třeba vytvářet „vnitřního pozorovatele“. Řešení, které Patandžali nabízí – vědomí má schopnost přímého sebepoznání -, je překvapivě elegantní.
ANALOGIE HUDBY
Na závěr si můžeme celý proces jógy zrekapitulovat pomocí analogie hudebníka a výuky na hudební nástroj. Berte však na vědomí, že se jedná o metaforické přirovnání, nikoliv doslovné vysvětlení jógy.
0 – Nultý stupeň
Seznámení s teorií. Jak hudbu zapisovat, jak ji číst, jak ji naslouchat, proč je důležité ladění.
1 . Jama
Základní pravidla hudby a její působení na mysl.
2. Nijama
Údržba a péče o svůj hudební nástroj. Denní cvičení, pravidelnost. Student se učí pravidelně ladit kytaru, čistit smyčec houslí nebo udržovat klávesy. Rozvíjí se pozitivní přístup k vlastnímu pokroku a přijímání, že každodenní úsilí je součástí procesu.
3. Ásana
Nyní se hudebník učí ergonomii těla a správné držení nástroje. Například sedět rovně u klavíru, správně držet housle nebo mít uvolněný postoj při hře na kytaru, mít správný prstoklad.
4. Pránájáma
Tato fáze je učení se správné a základní techniky hry. U dechových nástrojů (flétna, klarinet) je dech klíčový – správná technika dýchání ovlivňuje kvalitu tónu.
5. Pratjáhára
Pozornost, soustředěnost. Odpoutání se od vnějších a rušivých podnětů. Postupné vybudování vnitřní koncentrace, aby se hudba stala hudebníkovým přirozeným světem. Skladatelé a hudebníci se odpojují od vnějších vlivů, aby mohli být plně koncentrovaní na svou práci.
6. Dhárana
Hudebník trénuje obtížné úseky skladby, dokud je nezvládne. V tomto stupni jde o udržení nepřerušované pozornosti na konkrétní prvek, jako je akord, melodie, sólo nebo rytmický vzor.
7. Dhjána
Nyní již zbývá jen plynutí s hudbou. Neexistuje boj s technikou a koncentrací, hudebník ani posluchač se nesoustředí – hudba jednoduše plyne.
8. Samádhi
A nakonec okamžik dokonalého propojení hudebníka, nástroje a hudby. Hudebník se během hry zcela ztratí v hudbě, přestane si být vědom nástroje, těla nebo okolí. Hudba se stává výrazem samotné existence. Publikum i hudebník cítí, že jsou součástí jednoho univerzálního proudu energie. Hudba existuje nezávisle na jeho úsilí.
Dodatek
V jaké době žil Patandžali, autor Jóga súter, není přesně známo. Odhaduje se, že to mohlo být 200 až 500 let před naším letopočtem. Ve skutečnosti nevíme o jeho životě zhola nic, ani si nemůžeme být jisti, zda Jóga sútry napsal skutečně on.
Co znamená sútra? Sútry jsou starověkým literárním útvarem. Jedná se v podstatě o krátké heslovité aforismy. (Nezaměňovat s buddhistickými sútrami. V buddhismu sútry nebo sútty jsou něco zcela jiného.)
V tehdejší době nebyla vyvinuta technologie k zapisování a kopírování textů. Krátké aforismy se snadno pamatovaly a byly úsporné k zapisování. Autoři súter se snažili vtěsnat komplexní myšlenku do co nejkratších vět. Někdy se jim to dařilo geniálně, jindy jsou aforismy nejasné a nabízejí různé způsoby, jak je interpretovat.
Při čtení těchto knih je také nutné brát v potaz, že vznikaly vskutku ve starověké době. Je tedy potřeba počítat s tím, že i tento text může obsahovat výroky a postoje, které jsou sporné či kontroverzní. Je důležité nedělat si z prastarých učení modlu a připustit, že se mohou mýlit. Konec konců i v samotné Indii mezi sebou prastaří filozofové a jogíni vedli intelektuální spory a dokonce i mnozí mudrcové, jako například Šankara, nacházeli chyby v Patandžaliho nauce. Je potřeba mít na paměti, že autoři těchto textů byli jen obyčejní lidé. Jejich zbožšťování v rámci pozdějších náboženských tradic je nešťastný způsob, jak s těmito učeními zacházet.
Patandžali se nezabývá žádnou teologií, ačkoliv několikrát nadnese pojem íšvara. Íšvara se často překládá jako Bůh. Indové však neměli abrahámovský koncept Boha a Patandžali sám definuje slovo íšvara jako speciální vědomí (puruša), které není znečištěno.
Text jóga súter však zůstává i přes své nedokonalosti a nejasnosti sofistikovanou a praktickou naukou, která se vyhýbá zbytečným ad hoc předpokladům a esoterické omáčce, kterou byla později jóga kontaminována vlivem náboženského a sektářského vzestupu. Tím však nechci pozdější náboženské systémy Indie snižovat. Spirituální hnutí bhakti, které vznikalo v raném období indického středověku (5 – 8. stol.), přineslo nový zajímavý vhled – upozorňovalo na to, že přílišná techničnost a filozofická sofistikovanost jsou nám k ničemu, pokud nezahrneme do svého procesu bhakti – lásku, službu a oddanost. Což je legitimní námitka.
Děkuji za přečtení a doufám, že byl pro vás tento článek podnětný.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 2025042011/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka
