Ve chvíli, kdy píšu tento článek, je den oslav hinduistického svátku Gita Mahotsav. Hinduisté věří, že v tento den, zhruba před pěti tisíci lety, byla vyslovena Bhagavadgíta – nejslavnější či snad nejposvátnější kniha hinduistů.
Co možná o této knize nevíte
Bhagavadgíta je báseň, jejíž současná verze byla složena v prvních stoletích našeho letopočtu, proslavena filozofem Šankarou a později zpopularizována a komentována prakticky všemi nejvýznamnějšími indickými filozofy a teology.
•~❉᯽❉~•
Existují dvě verze – severní, která je o několik veršů delší, a jižní, Šankarova, která se stala ustálenou verzí a kterou všichni známe. Nejsou dochovány žádné verze z období před Šankarou, a tak se vedou jen dohady o původu této knihy.
•~❉᯽❉~•
Existuje asi 15 českých překladů, z nichž nejstarší je z roku 1877, které vydalo evangelické nakladatelství a přeložil jej filozof a pedagog František Čupr.
•~❉᯽❉~•
Hinduisté si této knihy váží jako svého nejposvátnějšího písemného dědictví, leč většina hinduistů Bhagavadgítu nikdy nečetla a odvážím se tvrdit, že většina hinduistů nezná ani její obsah. Při mých cestách po Indii jsem se vyptával lidí na filozofii Bhagavadgíty a překvapilo mě, že bylo prakticky nemožné narazit na hinduistu, který ji kdy četl.
Když jsem hinduistům předkládal některé pasáže z této knihy, byli velmi překvapeni. Nejvíce překvapení mezi hinduisty vzbudil výrok z Bhagavadgíty, jenž říká, že bohy uctívají lidé, kteří mají nízkou inteligenci (7.20).
•~❉᯽❉~•
Bhagavadgíta tvoří jednu z kapitol rozsáhlého hinduistického eposu Mahábhárata. Samotný epos byl dokončen přibližně ve 4. století, ale nejstarší verze sahají až do doby před 2500 lety.
•~❉᯽❉~•
Popularita Bhagavadgíty spočívá v důmyslném sjednocení a spojování různých náboženských a filozofických proudů, které byly oddělené a často i ve vzájemném rozporu (jóga, sámkhya, vedánta, džňána, bhakti). Text Bhagavadgíty nepoužívá tolik obrazný a alegorický jazyk jako knihy tehdejší doby, je ve svém jazyce více srozumitelný a přímý. Snad právě díky přehlednému stylu se stala snadno pochopitelnou nejen pro učence, ale i pro běžné lidi. Zřejmě to nese svůj podíl na popularitě tohoto textu.
•~❉᯽❉~•
Bhagavadgíta zachycuje filosofický dialog mezi Krišnou a jeho přítelem Ardžunou uprostřed dramatické scény těsně před velkou bitvou dvou znepřátelených rodů – bratranců Pánduovců a Kuruovců. Krišna zde vystupuje v roli učitele a současně jako božstvo, které sebe samo definuje jako nejvyšší božskou bytost.
•~❉᯽❉~•
Pánduovci a Kuruovci se nedokážou domluvit na tom, která rodina převezme královský trůn. Válka má tedy rozhodnout o osudu nejvyššího mocenského trůnu.
•~❉᯽❉~•
Ačkoliv je Krišna na straně Pánduovců, rozhodl se být neutrální a sloužit oběma stranám. Kuruovcům dal svou armádu, zatímco jako vozataj se rozhodl pomáhat na straně Pánduovců.
•~❉᯽❉~•
Bitvy se podle knihy zúčastnilo čtyři miliony bojovníků, přes dvacet tisíc slonů a šedesát pět tisíc koní.
•~❉᯽❉~•
Válka trvala osmnáct dní a přežilo pouze jedenáct osob.
•~❉᯽❉~•
Válka nebyla tradičním bojem zla a dobra, neboť žádná ze stran nebyla vyobrazena jako doslovně zlá. Pánduovci jsou sice prezentováni jako ctnostní a spravedliví, zatímco jejich protivník Durjodhana je zobrazen jako člověk s obrovským egem, který se trůnu zmocnil lstivým aktem. Zároveň je však Durjodhana líčen jako oblíbený panovník, jehož vládnutí mělo i pozitivní rysy.
•~❉᯽❉~•
Na začátku Bhagavadgíty stojí Ardžuna zasažen emocemi a odmítá bojovat. Nechce se dopouštět násilí. Válku vnímá jako zbytečnou a ohavnou. Na straně svých protivníků spatřuje své přátele, strýce, učitele, velké osobnosti. Nevidí jediný rozumný důvod vraždit a zapojovat se do krveprolití.
•~❉᯽❉~•
Krišna reaguje na Ardžunovy pochyby překvapivě – snaží se totiž Ardžunu nikoliv uklidnit, ale naopak motivovat k boji. Krišna začne předkládat sérii argumentů, které se stávají filozofickým jádrem Bhagavadgíty.
•~❉᯽❉~•
Krišnovy argumenty jsou však morálně problematické a v rámci celkového vyznění knihy nekonzistentní.
•~❉᯽❉~•
Krišna vysvětluje Ardžunovi, že je špatné truchlit nad smrtí kohokoli, protože naše pravé já je nesmrtelná duše, zatímco naše těla jsou jen obaly, šaty, které převlíkáme. Zabít druhého je pouze zničení nepodstatného „obalu“. Smrt je jako když si člověk vymění staré šaty za nové.
•~❉᯽❉~•
Takto Krišna na jednu stranu vysvětluje metafyzickou podstatu naší identity, ale zároveň nabízí problematickou perspektivu, podle které je v pořádku zabíjet a ubližovat tělu, neboť pravé já zůstává nedotčené a tělo je jen nepodstatný kus hadru. Zabíjení je zde tedy považováno za morálně neutrální čin. Později v knize však Krišna nabádá k neubližování a nenásilí, které považuje za nejdůležitější vlastnost člověka dobré povahy (16.2).
•~❉᯽❉~•
Krišna také na začátku knihy předkládá sérii zvláštních argumentů až manipulací – Ardžunovi vysvětluje, že pokud z boje odejde, lidé si na něj budou ukazovat, vysmívat se mu a pohrdat jím. Jako slavný bojovník bude zahanben a ztratí tak svou reputaci, což je horší než smrt.
•~❉᯽❉~•
V jiné části Krišna prohlašuje, že by se nikdo neměl starat o smrt druhých a na život i smrt bychom měli nahlížet s nezaujatostí. Dále vysvětluje, jak nemáme lpět na plodech a důsledcích svého jednání a jen konat svou povinnost. Zároveň však tvrdí, že ztráta reputace je něco, na čem by nám mělo záležet, ba dokonce záležet víc než na životech druhých.
•~❉᯽❉~•
V jedné chvíli se Ardžuna rozhodne odejít do lesa a zabývat se meditací. Krišna ho však od tohoto úmyslu odrazuje a připomíná mu, že je svou přirozeností válečník – kšatrija. Tato část je zajímavá, neboť Krišna zde vysvětluje, že člověk má vykonávat svou práci, nikoliv utíkat od povinností do lesa a hrát si na svatého. Zde Krišna moudře popisuje fenomén spirituálního obcházení. Bohužel však na pozadí války, která nemá morální opodstatnění, a která je pouze o tom, kdo bude vládnout.
•~❉᯽❉~•
Bhagavadgíta přechází několikrát do protichůdných výroků, kdy na jedné straně na důsledcích nezáleží a správné činy by měly být prováděny z pouhé povinnosti bez zájmu o pozitivní nebo negativní důsledky. Ale zároveň na straně druhé na mnoha místech tvrdí, že je nutné činit v životě správné kroky, abychom předešli negativním důsledkům.
•~❉᯽❉~•
Morálně problematické pasáže jsou pro mnoho milovníků Bhagavadgíty hlavolamem. Z toho důvodu se rozhodla řada lidí interpretovat Bhagavadgítu alegoricky – bitva je náš každodenní boj v naší mysli. Avšak i nadále zůstávají některá morálně problematická vyjádření v této knize nevyřešená.
•~❉᯽❉~•
Text Bhagavadgíty zřejmě složilo více autorů, jak je patrné z jazykové odlišnosti různých částí. V průběhu staletí byl s největší pravděpodobností text interpolován. Každý autor vtěsnal do knihy své myšlenky a pohledy na svět. V Bhagavadgítě najdete řadu hrubých postojů, morálních dilemat, nekonzistencí, ale i jemné a velmi hluboké pasáže, které stojí za to prozkoumat.
•~❉᯽❉~•
Autoři byli patrně tři a text se v průběhu času vyvíjel. Můžeme v Bhagavadgítě vidět filozofii typickou pro upanišady a předbuddhistické období. Druhý autor přidal později do Bhagavadgíty nezaujatost a filozofické myšlenky jógy, sámkhji. Třetí autor, který zřejmě Bhagavadgítu systematizoval někdy v pátém století, přidal pasáže, které nejsou tak filozoficky jemné a promlouvají spíše k masám.
•~❉᯽❉~•
Můj názor: Je potřeba všechny tyto starověké knihy chápat v kontextu doby a nebrat je jako absolutní dokonalou pravdu a slova osvícených proroků. Je dobré nebát se zpochybnit pasáže, které jsou morálně problematické u jakékoliv knihy, byť má sebeposvátnější reputaci.
◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦
Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 3237673012/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka
