NEJSME TĚLO

Ve východních nábožensko-filozofických tradicích panují rozmanité pohledy na otázku konečné reality. Nicméně v jedné věci se shodují, a tím je naše prvotní příčina utrpení, která spočívá ve ztrátě identity a v připoutanosti k mysli a tělu.

Tradice Védánty je základem filozofie a spirituality v hinduismu a do jisté míry i buddhismu. Klíčovým tématem filozofie Védanty jsou tři otázky:

  1. Co je já?
  2. Co je zdrojem našeho já?
  3. Jaký je vztah mezi já a zdrojem? (Také se zabývá vztahem konečné reality a vesmíru)

Védánta vychází z předpokladu, že naše já je vlastníkem nejhlubší pravdy. Problém není v tom, že neznáme pravdu, ale v tom, že neznáme sami sebe. Poznání sama sebe není otázka filozofie. “Já” nelze uvěznit do žádného myšlenkového konstruktu, lze jej pouze prožít. Prožití já jde společně s odpoutáním se od všech falešných identit, které si neseme jako těžké břímě. Na cestě v odhalování nám inteligenci, jako jeden z nástrojů, slouží a pomáhá odstraňovat nánosy těchto falešných identit.

Proč žijeme falešné identity? Proč se naše čisté já nachází ve sféře klamu? Jak k tomu mohlo vůbec dojít? Základní védántský text Brahma sútra odpovídá: lokavattu, lílá kaivaljam – jediný účel tohoto světa je hra.

Podle Védánty svět nemá žádný hlubší smysl, je pouhou hrou a vstup do této hry začíná tím, že přijímáme falešnou identitu, kterou védántisté nazývají ahankára. Cílem hry není nic jiného než získat zpět vlastní identitu.

NEJSME SVÉ TĚLO

Takřka všechny východní nauky vychází ze základního paradigmatu, že nejsme své tělo. Máme tělo, avšak tělo není naší identitou. Tělo máme jen krátkou dobu. Starat se o své tělo se samozřejmě vyplatí. Zdravá výživa, pohyb, spánek, to vše přispívá k lepšímu prožívání života. Je však pošetilé na tom budovat svoji existenci. Představa, že naše tělo je naší identitou, a představa, že smysl života se točí kolem budování tělesné identity je výchozí chyba. Je to dopředu prohraná hra. Vaše tělo bude stárnout, chátrat, ztrácet zdraví, přestane fungovat a nakonec zemře. Vše, co je spojené s vaším tělem opouštíte. Vše, co jste budovali a vše, na čem jste stavěli svojí existenci končí.

Védánta však netvrdí, že mysl a tělo je ten problém. Netvrdí, že máme tělo, ignorovat, negovat a mysl vyprázdnit nebo se jí zbavit. Problém je myšlenkové vězení „Já jsem moje tělo“. Podobně jako když se ztotožníme se svým svetrem a budeme se domnívat, že jsme svetr. Problém není svetr, ale naše ztotožnění se s ním. Negativní postoj k svetru nevyřeší náš problém, stejně jako náš problém nevyřeší kategorické odmítání těla a mysli.

ROZŠÍŘOVÁNÍ FALEŠNÉ IDENTITY

Falešné identita však nekončí jen ztotožňováním se s tělem, rozšiřuje se dále na jevy a věci, které mají k tělu vztah. Stavíme další identity. Připoutáváme se k egu národa, vlasti, náboženství. Myslíme si: jsem křesťan, hinduista, Čech, Slovan. Jsme zamořeni dalšími a dalšími identitami a tyto expanze ega prohlubují zapomnění naší skutečné identity.

Docházím proto k tomu, že je potřeba obrátit svou pozornost k tomu, co nemá začátek ani konec a je svědkem všeho, co přichází a odchází. Zjišťuji, že je přínosné zkoumat, co jsme mimo svůj tělesný obraz, mimo zrcadlo a váhu. Zkoumat, jak hluboké je místo, z něhož proudí náš život.

Jirka

4 thoughts on “NEJSME TĚLO”

  1. Nesmrtelná duše

    Nesmrtelná duše…to asi jsme, ale jak vypadá naše duše? nemá podobu, jen vlastnosti…., a které to víme jen my sami. Nikdo kdo nás pozoruje vlastně neví kdo jsme.

    1. Problém je trochu definice duše. Otázka je, zda duší myslíte své nejhlubší já. Ve filozofii se duší většinou myslí duševní neboli psychické já. Jak vypadá naše esenciální já je otázka, na kterou nelze odpovědět, protože toto já nemá podobu takovou, abychom ji byli schopni popsat. To samé se týká atributů naše já… Nikdo neví, kdo jsme to je pravda, ale zároveň toužíme se vzájemně poznávat. Je možnost se na sebe napojit, ale to vyžaduje nějakou praxi a schopnost.

  2. Dekujem za clanek! Po precteni a uvedomeni si teto pravdy, jaksi nase touhy ztrati na vaze.
    Z nejakeho duvodu jsme se vsak zrodily do hmoty, do tela.
    Myslim si, ze se rodime 2x za zivot. Jednou do tela a podruhe, pri uvedomeni si, ze je vse jinak, jak nas cely zivot rodice a okoli ucili.

    1. Děkuji za komentář. Touhy nemusí ztratit zcela na váze. Představte si, že máte auto, můžete mít z auta radost, plnit vaše potřeby, můžete se převézt z bodu A do bodu B. Jen je potřeba si dávat pozor, aby se člověk s autem neztotožnil. Člověk tedy může své tělo používat k radostem života, mít své tělo rád, ale je potřeba si uvědomit, že příliš velká připoutanost k tělu, ztotožnění se s ním může být zdrojem bolesti.

Leave a Comment

Your email address will not be published.