SPIRITUÁLNÍ KRIZE

Známe pojem psychospirituální krize. Spirituální krize je velké téma, které se postupně dostává i do mainstreamové psychologie. Psychospirituální krize je těžké období, jehož projevy jsou často stavy podobné psychóze, ačkoliv se o běžnou psychózu nejedná. Konvenční psychiatrie takového člověka zpravidla ihned začne léčit, považuje jej za nemocného. Snaží se maximálně potlačit příznaky. Terapeut, který rozezná psychospirituální krizi, takového člověka neléčí, ale pomáhá mu krizí projít a předpokládá, že taková krize povede k transformaci.

Dnes je určitá móda si samo diagnostikovat psychospirituální krizi nebo považovat tento jev za nějaký speciální zásah shůry spojen s pocitem vyjímečnosti. To vychází z velmi toxického pojetí, že Bůh nebo vyšší prozřetelnost sesílá do našich životů zkoušky, těžkosti, strádání, bolest, utrpení a traumata, aby zušlechtil naši víru nebo aby nás nechal spirituálně dozrát. Těžkosti a strádání mohou být katalyzátorem transformace, ale neexistuje žádná vyšší prozřetelnost ani nebeský Bůh, který by inicioval nebo dopustil utrpení k uskutečnění nějakého vyššího plánu. Zkoušky, těžkosti, strádání a utrpení nejsou totiž ze své podstaty transformující, mají pouze potenciál být transformativní. Protože stejně snadno mohou být katalyzátorem bolesti a destrukce. Rozhodující je, jak člověk na životní zkoušky reaguje.


SPIRITUÁLNÍ KRIZE

Co je spirituální krize? Spirituální i psychospirituální krize mají stejnou příčinu. Je to reakce psychiky na hluboký vnitřní konflikt. Konflikt mezi naším žitím a tou nejvnitřnější potřebou našeho esenciálního já. Spirituální krize ale nemá tak dramatické a intenzivní příznaky, ale projevuje se jako silná úzkost či běžná deprese. Jsou dvě výchozí okolnosti ze které spirituální krize vychází. Tuto krizi může prožívat duchovně orientovaný člověk, který však svoje vnitřní hledání zaměřil na nějakou škodlivou nauku či náboženství a dostává se tak do vnitřního rozporu. Psychické projevy jsou v tomto případě signálem konfliktu, který je nutné řešit. Spirituální krizi, ale mohou zažívat i lidé, kteří si zjevně spirituální otázky nekladou. Nebo neví, že si je kladou. Typicky se jedná o lidi, kteří existenciální a spirituální otázky podvědomě řeší, ale nevědomě je vytěsňují, schovávají, neboť tyto otázky a potřeby nejsou kompatibilní s prostředím ve kterém se nachází a s rolí, kterou se naučili hrát. Tyto potřeby jsou skryté v hlubině podvědomí, ale dostatečně blízko hladiny na to, aby mohly dát o sobě vědět.

To je odpovědí proč mnozí, kteří jsou v konfliktu se svým vnitřním já, jsou relativně v pohodě. Je to proto, že jejich nejvnitřnější potřeby, jejich existenciální otázky jsou skryté dostatečně hluboko na to, aby se projevily. Jejich psychika proto nezažívá žádný zásadní otřes.

Proč jsou projevy těchto krizí nepříjemné? Duše navazuje kontakt, hledá způsob jakým na sebe upozornit. Podobně jako se plačící dítě snaží navázat kontakt s rodičem a upozornit na své potřeby. Rodičovi je někdy pláč nepříjemný, na dítě se zlobí, chce jej utišit, zatímco dítě se vlastně snaží pouze komunikovat a pláč je jediný způsob, kterým to dokáže.

Máme dnes léky, které dokážou utišit příznaky těchto krizí. Ty ale často nefungují, podobně jako nefunguje snaha utišit dítě, pakliže jsou potřeby dítěte příliš silné. V případě spirituální krize léky nemají toužený účinek anebo jen snižují potíže do určité úrovně, asi jako kdybychom hodili deku přes plačící dítě.

Co s tím?

  • Nebát se konfrontace se spirituálními a existenciálními otázkami. Často mají někteří lidé strach, aby nepůsobili pro své okolí nepatřičně, kde je spiritualita vnímaná s averzí. Naučte se filtrovat lidi, co vás zesměšňují, nerozumí vám nebo chovají vůči vašim názorům nechuť. Můžete snadno pochopit, že je to spíše jejich problém, se kterým se musí vypořádat oni nikoliv vy.
  • Nebát se nejistoty. Často potlačování vnitřních otázek je jen strach z neznámého, strach ze ztráty jistoty. Udělejte si přátelství s nejistotou. Nejistota nám pomáhá zrát a naopak jistota nás dělá rigidními. Pokládejte si otázku – kdo jsem a odkud pramení má životní síla? Odkud pramení pocit štěstí? Co je onen neměnný pozorovatel v nás, který navzdory všem změnám zůstává?
  • Nebojte si říct o pomoc a nezavrhujte ani odbornou psychologickou pomoc.

Krásný den
Jirka

Leave a Comment

Your email address will not be published.