Je vědomí produktem hmoty, nebo naopak? Hmota jako základ vědomí je pro mnohé nemyslitelná a nelogická představa, která nás přivádí k materialistickému obrazu světa. Ale i ten má svou oprávněnou logiku. Z pozorovaných interakcí mezi mozkem a vědomím můžeme snadno odvodit, že změny v nervovém systému ovlivňují vědomí. Důkazy, kde vědomí ovlivňuje hmotu, se hledají obtížněji. Můžeme ale namítnout, že interakce vědomí a nervové soustavy neříká nic o tom, co předcházelo a kdo koho tvoří. Je to tedy tak trochu problém slepice a vejce.
Jak toto dilema řeší indická filozofie? Indové se problémem vědomí a hmoty a jejich vzájemného vztahu zabývají již několik tisíc let. Stejně jako všechny kultury si i Indové kladli otázku, jak byl stvořen svět. Ačkoli se hinduistická mytologie zabývá různými verzemi stvoření světa, indičtí filozofové a mystici velmi brzy začali zaujímat velmi skeptický postoj ke stvoření jako takovému. Nakonec dospěli k závěru, že svět ani hmota stvořeny nebyly.
SÁNKHJA
Nejstarším učením zabývajícím se touto problematikou je sánkhja, jejíž stáří se odhaduje téměř tři tisíce let do minulosti. Sánkhja se nezabývala duchovností, byl to systém technické filozofie a psychologie. Sankhja je čistě dualistická škola, kde vědomí (puruša) a hmota (prakriti) existují věčně vedle sebe. Když se tyto dvě entity či principy spojí, dochází ke změně, kterou sánkhja nazývá evolucí tvoření či změny (parinamavadasa). Zde však hmota nevzniká z vědomí, ale je věčnou nedílnou součástí existence. Puruša je zde čisté vědomí, zatímco prakriti zastupuje hmotu.
Sankhjové pojetí duality je tedy dualitou vědomí a hmoty jako dvou koexistujících entit, kde jedna negeneruje druhou. Vědomí je zde sice také příčinou, ale ne kauzální ve smyslu události v čase. Prakriti je bez puruši (vědomí) neaktivní. Prakriti není hmotou, je její substancí a zároveň zahrnuje veškeré hmotné prvky, atomů, psychologické prvky jako mysl, kognitivní, rozumové aspekty světa. Prakriti je základní substance ze které povstává fenomenální vesmír. Vesmír je chápán jako věčný a k těmto procesům dochází v nekonečných cyklech.
NEDUALITA – DUALITA
Vedle sankhji existovala škola vedánty. I védánta zcela odmítala teorii o stvoření světa. Vedánta se od sánkhyi liší tím, že nepřijímá radikální dualismus hmoty a vědomí. Vedánta nazývá nejvyšší realitu Brahman, což je ekvivalent sánkhjovského puruši. Jaký je vztah Brahmanu a vesmíru či hmoty, když ne vztah stvořitele a stvořeného? Teorie vztahu mezi vědomím a hmotou byla vysvětlována z mnoha různých pozic.
S jednou teorií přišla škola advaita (nedualita), také známá jako abheda (nerozdíl). Radikální nedualita tvrdí, že vztah vědomí a hmoty je neduální. Co to znamená? Z pozice nedualismu není nic než Brahman. Brahman jakožto čisté vědomí je skutečná a jediná realita, zatímco svět spolu s hmotou je jen určitým druhem zdání. Hmota a veškerá rozmanitost je tedy projevem iluze, zatímco vědomí je skutečné. Naše vnímání rozmanitého světa způsobuje avidjá (chyba, nevědomost) někdy také nazývaná mája (iluze).
Jiná škola vedánty, kterou zpopularizoval Ramanudža navrhla svoji teorii višišta-advaita (kvalifikovaná nedualita). Ta zcela odmítla předchozí nedualistický systém s celou teorií světa jako iluze, neboť tento pohled nedokáže vysvětlit, co iluze je. Jakékoliv vysvětlení nás dostává do paradoxů a kruhových argumentů. Je-li iluze samostatná věčná entita, která nám projektuje svět a vytváří zdání hmoty, pak zde máme opět dualitu Brahmanu a iluze. Višišta-advaita stanovila Brahman jako kvalifikovaný či atributní. Svět tedy není iluzí, ale atributem Brahmanu. Tyto atributy se od Brahmanu však neliší, tudíž nedualita je zachována. Atribut a substance jsou i nejsou odlišní, podobně jako oceán a jeho vlny. Hmota a vědomí nejsou v protikladu ani v dualitě, ale zároveň je obojí skutečné.
Další podobnou vedántskou školou je bheda-abheda (rozdíl a nerozdíl), která přišla s unikátním pojetím vztahu vědomí a hmoty. Je trochu podobná višišta-advaitě, s tím rozdílem, že nedualita a dualita nejenže nejsou podle této školy v žádném rozporu, ale vzájemně se zesilují. Dualita je zde klíčem k nedualitě, nikoliv neslučitelným protikladem. Hmota tedy není ani iluzí, ani protikladem ani v dualitě k hmotě. Mezi hmotou a vědomím je sice rozdíl a tento rozdíl je plně reálný, zároveň je však v tomto rozdílu plně projevena jednota. Vnímat jednotu v rozdílu je esencí filozofie bheda-abheda. Poznání této skutečnosti nás osvobozuje, zatímco odmítání duality či averze k světu nás opět zamotává do nikdy nekončící nevědomosti. Hmota není neskutečná, ale pomíjivá a proměnlivá. Vědomí nepředchází hmotě, ale hmota je méně reálná, tím, že je proměnlivá a její podoby jsou pomíjivé, zatímco vědomí je stálé a tím skutečnější. Vědomí je zde univerzální příčinou hmoty, nikoliv však tvůrcem hmoty.
Poslední dvě školy vysvětlují, že hmota není jen to, co je, ale to, co se stává a je sérií konkrétních hynoucích prezentací. Je to neustále pomíjivý tok. Každý objekt přechází do různých stavů a každý pozdější stav zdá se nemá žádnou souvislost s dřívějším. Události v časovém pořadí se podobně mění a mizí. Tělo podléhá pohyblivosti, metabolismu a rozpadů. Jedna forma energie se přeměňuje v jinou a psychický proces je proudem momentálních modifikací. Žádná myšlenka se neopakuje přesně stejným způsobem. Každý jev, fyzický nebo psychický, se tedy děje prostřednictvím příčiny a následku. To, co je tedy považováno za statické, je nekonečné stávání se. Stávání pokračuje bez začátku a konce a bez přestávky.
V interakci vědomí s hmotou se může zdát, že naše tělesné chování ovlivňuje vědomí. Ve skutečnosti se vědomí nemění, ale je to perspektiva ahankary -aktivního sebevědomí těla a mysli, ahankara se někdy překládá jako ego. Můžeme říct, že ahankárou se míní naše aktivní zástupné já v hmotné existenci.
Máme-li k telefonu špatný signál, může se nám hlas přicházející z druhé strany zdát přerušovaný a chybný, ve skutečnosti hlas dotyčného je v pořádku, porucha našeho signálu nemá na jeho hlas vliv. Poškozený vědomí je tedy jen zdání z perspektivy naší ahankáry, která přijímá zkreslené informace o skutečnosti skrze upadhi (filtry – mysl, tělo, smysly adalší vrstvy). Zkreslení skutečnosti má na svědomí avidjá. Avidjá je další zajímavá teorie chyby.
Podle bheda-abheda a višišta-advaity, vztah vědomí a hmoty je vztah substance a atributu, který ale popírá jak radikální dualismus, tak radikální nedualismu. Potvrzují dualitu vztahu subjekt-objekt v rámci jednoty zkušenosti mezi prožívaným a prožívanou věcí, ale popírají jejich dualismus.
Vědomí je substance a svět atribut. Vědomí tedy netvoří hmotu, ale ani hmota netvoří vědomí. Substance a atribut se mohou zdát navzájem neslučitelné, ale ve skutečnosti mezi nimi žádná neslučitelnost není, protože mohou být smířeni v Jednotě, která prostupuje i skrze rozdíl a která je jeho samotným bytím.
💮⌘💮
Nastínil jsem názory indických filozofických systémů, které podrobněji rozeberu v jiných článcích, v mém seriálu o indické psychologii.