Nedávno jsem měl možnost zúčastnit se meditačního soustředění, během něhož se probíral vztah mezi rozumem a spiritualitou. Stojí za zmínku, že se jedná o téma, které je v různých duchovních komunitách zdrojem mnoha neshod. Bohužel není neobvyklé, že rozum je vnímán spíše jako protikladná síla ke spiritualitě, než jako její podstatná součást. Někteří věří nebo chtějí věřit v logicky nekonzistentní duchovní nauky a obhajují si to tím, že vše, co souvisí se spiritualitou, je mimo oblast rozumu.
Spiritualita je vyjádřením toho nejzazšího, nevyslovitelného v nás a kolem nás. Rozum je samozřejmě na spiritualitu krátký, ale proč v něm vidět nepřítele nebo protiklad?
Klíč od vašeho bytu vám neotevře bránu do vaší duše, což ale neznamená, že váš klíč od bytu je v konfliktu s vaší duchovní cestou. Zatímco se některé duchovní směry snaží negovat, vyprázdnit mysl, zastavit myšlenky, považovat je takřka za nepřátelské, existují i jiné směry, které naopak zapojují mysl a myšlenky do procesu. Tím je třeba klasická jóga.
JÓGA A MYSL
Někdy se chybně meditace v józe prezentuje jako vyprázdnění mysli. Ve skutečnosti meditace se řekne dhjána a to znamená vytváření myšlenek – dhjá znamená myslet. Meditace tedy znamená pracovat s myšlenkami. Před zahájením meditační praxe dhjány si adept nejprve osvojí dovednosti dhárány, která zahrnuje schopnost soustředění a také si vytvoří etické základy, pěstuje osobní čistotu a studuje základní filozofické principy.
Představte si mysl jako hudební nástroj a myšlenky jako tóny, které lze tvořit pomocí nástroje. Hudba má moc rezonovat v samotné podstatě našeho bytí. Aby však člověk mohl tvořit hudbu, musí nejprve zvládnout technickou stránku hry na hudební nástroj a získat komplexní znalosti, poznat svůj nástroj i jeho limity. Pak může vytvářet bohatou vrstvu tónů a harmonii, a to je dhjána (meditace). Dhjána neznamená nehybně sedět a dívat se do zdi, ale znamená to používat mysl ke svobodnému vytváření myšlenek, které vycházejí ze samotné podstaty, ze srdce a lásky. Když toto jogín dokáže, přichází samádhi – stav absolutní blaženosti, svobody a spojení s Nejhlubším a Nevyslovitelným.
V józe jsou mysl i inteligence součástí Prakriti (příroda). Prakriti je spojena s Purušou (vědomí). Puruša a Prakriti spolu nesoupeří, ale tvoří. Tvoří zázrak celého našeho bytí. Rozum je neoddělitelný prvek přírody a příroda je neodmyslitelně spojena s duchem a vědomím. Celá naše existence je o hledání harmonie. Pokud vidíme rozpor mezi rozumem a duchem, už netvoříme harmonii, ale konflikt.
MYŠLENÍ JAKO MEDITACE
Mnoho lidí trpících vysokým stresem mají problémy se spánkem. Nemohou usnout a v noci se budí. Příčinou je změť myšlenek v hlavě a které nelze zastavit. Někteří dochází chybně k závěru, že jsou to myšlenky samotné, kterých je potřeba se zbavit. Nejsou to však myšlenky samotné, nýbrž je to disharmonie uvnitř mysli, která tvoří myšlenky toxické, sebesabotující a které škodí.
Naučil jsem se techniku, kdy zvyšuji proud myšlenek a to mě uspává. Usnu tak během dvou minut tím, že vyšuji proud svých myšlenek. V podstatě ve své mysli vytvořím symfonii myšlenek, které jsou harmonické a uklidňující.
Metafora hudebního nástroje je vhodným přirovnáním, protože stejně jako je třeba nástroj pečlivě naladit, aby mohl vydávat krásné melodie, tak i my musíme dbát na péči a údržbu svých nástrojů – svého těla a mysli. Abychom skutečně zvládli hudební umění, musíme se nejen starat o údržbu svého nástroje, ale také pravidelně cvičit, starat se o něj a zkoumat jeho možnosti a potenciál. Pak pouze stačí dát dohromady ty správné noty a vytvořit libozvučný souzvuk.
Jde tedy o to naučit se pracovat se svou myslí a vytvářet správnou kombinaci myšlenek k vytváření harmoničtějších myšlenkových kompozicí. Pak mohou myšlenky v meditaci produkovat harmonické světy, podobně jako noty mohou vytvořit krásnou hudbu. Stejně jako hudba může být temná, depresivní, rozrušující, agresivní, otupující, zatemňující, tak stejně tak může být i povznášející, jemná, hluboká, krásná, uklidňující, osvětlující. To samé platí pro myšlenky.
Jirka