Jeden z mých oblíbených veršů Bhagavadgíty říká:
„Je lepší dělat to, co je naší přirozeností, byť nedokonale, než dělat práci někoho jiného dokonale.“
To se stalo mojí životní filozofií.
Richard Feynman, nositel Nobelovy ceny za fyziku napsal:
„Usilovně studujte to, co vás nejvíce zajímá, a to co nejneukázněnějším, nejneuctivějším a nejoriginálnějším způsobem. Zamilujte se do nějaké činnosti a dělejte ji! Prozkoumejte svět. Téměř ve všem lze najít něco nesmírně zajímavého, pokud se do toho ponoříte dostatečně hluboko. Pracujte na věcech, které děláte s láskou, tak tvrdě a tak moc, jak chcete. Nepřemýšlejte o tom, čím chcete být, ale co chcete dělat. Udržujte si nějaké minimum s ostatními věcmi, aby vám v tom společnost nebránila.“
Jenže věnovat se od srdce tomu, co skutečně chci, znamená znát své vlastní potřeby a to je vázáno na spojení se svou základní identitou. A to není vůbec snadná věc, zejména s ohledem na výchovný a vzdělávací proces, kterým téměř každé dítě prochází.
KE KOŘENŮM
Už v mateřské školce, když dítě projevuje touhu být autentické a vyvíjet se v souladu se svými zájmy, naráží na překážky, neboť dospělí rádi dětem řídí jejich aktivity s očekáváním, že je děti budou poslušně plnit. A pokud se tak neděje, přichází stížnosti typu: „Vaše dítě nespolupracuje“ nebo „vaše dítě se nezapojuje, neplní úkoly, nevykonává stanovené aktivity“.
A rodič uvažuje v dobrém: „Ach s našim dítětem je něco špatně, musíme mu domluvit“
V tomto stejném duchu pokračuje i celý klasický vzdělávací systém. Chce-li si dítě prosadit své vlastní potřeby, které nejsou součástí řízeného vzdělávacího programu, nedostává podpory. I v domácím prostředí se pak často nedočká podpory, pokud rodiče usilují o poslušnost a školní úspěchy dítěte. Tato zpětná vazba vysílá dítěti signál, že upřednostňování vlastních potřeb není ceněno. Takto dítě začíná vnímat, že přijetí je podmíněné pouze plněním očekávání dospělých. Dítě stojí na křižovatce. Být sám sebou je pro něj důležitý, ale zároveň touží po přijetí. Vzniká v něm konflikt.
Přijetí je pro malé dítě ale klíčové. Dává mu pocit základního bezpečí. Dítě takto postupně začíná potlačovat své vlastní potřeby, aby dosáhlo přijetí a podpory a přizpůsobuje se normám, které jsou ceněné ve společnosti a za které dostává uznání. Pokud dítě nenalézá dostatek vnitřní síly, přijímá tento způsob přežívání jako svou dominantní strategii, což může vést k postupné ztrátě kontaktu s vlastními potřebami a sebou samým. A už jsme ve spirále, která vede k dalším a dalším potížím jako je narušené sebevědomí, úzkosti, agresivní chování…
Navíc ke skutečnému přijetí vůbec nedochází. Přijata je pouze role, která se očekává, nikoliv skutečná osobnost.
Duševní obtíže, jako jsou úzkosti, deprese, emoční nestabilita a různé formy závislostí (včetně pravidelné konzumace alkoholu), často mají své kořeny v tomto odpojení od vlastních potřeb.
BÝT SÁM SEBOU? ALE JAK?
„Buď sám sebou.“ „Buď autentický“, jsou fráze, které slyšíme v každé seberozvojovém kázání. Jak ale tuto frázi naplnit?
V první řadě je potřeba se zbavit těch schémat, které nám škodí. Jenže s přibývajícím věkem se mozek stává méně pružnějším a proces zbavování se starých vzorců může narážet na četné obtíže. Hledání cesty zpět k vlastní identitě může být náročnou disciplínou, vyžadující často opuštění zavedených jistot a to není vždy snadné ani bezbolestné. Mnohdy tato situace vyžaduje pomoc průvodce nebo terapeuta.
Dekonstrukce chybných vzorců chování a myšlení vyžaduje cestu do hlubších úrovní našeho vědomí, kde se nacházejí naše potlačené emoce a potřeby. Užitečné je začít jednoduše teoretickým porozuměním. Lze použít intelekt k odhalení škodlivých mindsetů a osvojení zdravějších způsobů uvažování. Existuje i řada praktických technik, které pomáhají zapojit se do procesu sebeobjevování.
Co se týče praktických doporučení, navrhuji následující:
- Vzdělávat se. Učení se novým věcem. Někdy můžeme mít pocit, že vzdělání začíná a končí ve škole. Vzdělávání je však nikdy nekončící celoživotní proces. Vzdělávání zahrnuje také opouštění starých, zažitých a nefunkčních pravd a přijímání nových.
- Porušovat pravidla. Dodržovat pravidla proto, že jsou to pravidla, znamená uvíznout v kruhové logice. Je to past. A teď tím nemyslím porušovat zákony, ale spíše si uvědomit, že některá pravidla ve společnosti mohou být zastaralá a zakořeněná v náboženských přesvědčeních nebo v morálce, která je již překonaná. Existuje mnoho věcí, které jsou ve společnosti považovány za morální normu, přestože mohou být škodlivé a svazující. Vystoupení z pohodlné zóny života může být osvěžujícím a progresivním krokem.
- Dělejte kreativní věci. Tvořte, vytvářejte umělecké věci – pište, malujte, zpívejte… cokoliv vás napadne.
- Spiritualita. Nepleťte si spiritualitu s náboženstvím. Spiritualita a náboženství jsou dvě různé oblasti. Na cestě spirituality můžete odložit nefunkční a chybné názory a přijmout nové, smysluplnější. Náboženství toto umožňuje jen velmi těžko. Spiritualita je sebedotazování – kdo jsem, co jsem, co mě přesahuje; je hledáním transcendence, vnímání zázraku ve všem kolem sebe. Spiritualita je poznání, že v temných chvílích na lidské cestě jsme tu jeden pro druhého a vzájemně se od sebe učíme. Je to pochopení, že za touto naší existencí se skrývá něco hlubokého a nádherného. Spiritualita přináší poznání, že nikoliv bohové, ale člověk má tu schopnost měnit svět a vytvářet dobro. Spiritualita nepotřebuje znát odpovědi na všechny velké otázky. Nevadí, když mnohá tajemství zůstávají nevyřešena, neboť samotný proces objevování je cenný sám o sobě.
- Meditovat. Slovo meditace znamená přemýšlení. Meditace neznamená sedět v tureckém sedu a zastavit myšlení. Naopak, meditace znamená zaměřit aktivně svou mysl na něco smysluplného a ponořit se do toho. Je to pilné a soustředěné přemýšlení. Meditujte o tom, co skutečně znamená autenticita, upřímnost, svoboda, laskavost, nenásilí a láska.
- Rozvíjet svůj intelekt. Využívejte rozumové nástroje. Být odtržen sám od sebe je často spojeno s vnitřní nestabilitou a strachem, který člověka nutí chytat se instantních a často iracionálních jistot. V tomto stavu je snadné se stát obětí bludných ideologií či mumbo džumbo spirituality. Používání rozumových schopností a porozumění toho, jak fungují znalosti, může sloužit jako prevence proti omylům.
Snad to pomůže 🙂
Hezký den
Jirka