432 Hz – duchovní frekvence?

Určitě jste už slyšeli o magické frekvenci 432 Hz, která má být přirozenou frekvencí vesmíru, na rozdíl od standardní frekvence 440 Hz, na kterou se dnes ladí většina hudebníků. Frekvence 440 Hz je údajně špatná, zlá a ošklivá. Protože mám ve zvyku hájit nevinné, rád bych se nyní zastal frekvence 440 Hz, která opravdu nemůže za naše problémy. Pokusím se co nejjednodušeji vysvětlit proč. 🙂

Celá teorie je založena na faktických a historických chybách. Například, že 440 Hz přijal fašistický režim nebo nějaká tajná společnost u kulatého stolu, aby ovládla naši mysl. Nic takového není potvrzeno. Ladění 440 Hz bylo poprvé použito americkými orchestry ve 30. letech 20. století a stalo se standardem až v roce 1955. I tak orchestry stále používají různé výšky pro referenční tón A. A=432 Hz nikdy nebylo univerzálním laděním. Mozart ani Pythagoras nepoužívali 432 Hz. Pythagorovo ladění navíc není založeno na absolutní výšce tónu. V Pythagorově době nic takového jako frekvence nebylo známo.


Co znamená, že hudba má frekvenci 432 Hz?


Jako referenční tón pro ladění nástrojů se obvykle používá tón A. Jaká je přesná výška tónu A není absolutně dáno. 432 Hz je jeden ze způsobů měření tónu A. 440 Hz je v podstatě stejný tón A, jen o malý zlomek vyšší. 

Problém je, že na světě existuje mnoho různých ladění a hudba se hraje v různých tóninách. Na Západě používáme temperované ladění, zatímco jiné kultury ladí úplně jinak. Pokud má být referenčním tónem 432 Hz, a pokud je nástroj nebo píseň například v tónině B, a používá jiné než temperované ladění, celá teorie 432 Hz se rozpadá.

Historicky nebyly nástroje nikdy naladěny na 432 Hz, ale byly naladěny tak, aby zněly a rezonovaly co nejlépe. Nejenže se měnilo ladění podle konstrukce nástroje, ale také podle povětrnostních podmínek.

V éře větších orchestrů se ladění standardizovalo, ale neexistovalo jedno „správné ladění“. Dodnes orchestry používají různá ladění. Některé orchestry ladí na 450 Hz nebo 442 Hz. Původní referenční A bylo laděno na 400 Hz nebo 420 Hz, což víme díky dochovaných ladiček ze staré doby. Když hudebníci zjistili, že mnoho nástrojů zní jasněji a lépe, snažili se ladit nástroje výše. To vyvolalo inflaci výšky tónu. Nástroje se tak ladily stále výš a výš. Bachovy varhany měly tón A blíže k 480 Hz a Händel měl ve svém ranném období ladění do 422.5 Hz a v pozdějších etapách života používal dokonce ladění 409 Hz.

Můžeme se ptát: Pokud je 432 Hz nějakým způsobem přirozenou frekvencí vesmíru, jak je možné, že si tohoto sladkého bodu mezi tóny nevšiml žádný geniální hudebník v historii?


432 Hz – vypadá lépe?

Na internetu koluje video a fotografie jemného písečného vzoru mandaly, vytvořeného na desce, která rezonuje na frekvenci 432 Hz. Zatímco při použití frekvence 440 Hz nebyl vzor tak pěkný. Vysvětlení je jednoduché. Fyzika. Je to záležitost rezonance prostoru a desky, na které byl vzor vytvořen. Kdyby byla deska o centimetr větší nebo z jiného materiálu, obrazec by byl jiný. Frekvence sama o sobě vzor nevytváří, ten vzniká až v kombinaci s dalšími faktory, které také ovlivňují výsledek obrazu. Žádná frekvence nezní lépe nebo hůře, záleží na fyzikálních faktorech, jako je velikost nástroje, rezonance materiálu, ze kterého je nástroj vyroben.

Zastánci magické frekvence používají numerologický argument v kombinaci se skutečností, že tato frekvence byla používána již ve starověku. Co znamená Hz? Hz je počet vlnových cyklů za sekundu. Sekunda je lidský konstrukt a sekunda neexistovala až do 16. století. Sekundu a počítání v Hz nevymyslel vesmír, ale lidé. Měření v sekundách bylo starověkým kulturám neznámé. Hertzova koncepce vznikla až v roce 1930, jak by tedy lidé starověku, šamani a Tibeťané, vůbec věděli, že do svého ladění zahrnuli posvátné numerologické číslo 432?


Poznáte rozdíl mezi frekvencemi?

Zde je několik ukázek:

Violoncello naladěné na 440 Hz (první a poslední tón jsou A = 440 Hz):    

Violoncello naladěné na 432 Hz.

Rozdíl je slyšitelný. 432 Hz je níže.

Nyní si ale poslechněme violoncello naladěné na 432 Hz znovu, avšak hned za tím uslyšíte violoncello laděné na 433 Hz

Slyšíte nyní rozdíl? Jsem hudebník, skladatel a mám docela trénované ucho, ale rozdíl mezi 432 Hz a 433 Hz bych nezaznamenal.

Vezmeme v úvahu předpoklad, že frekvence 432 Hz nese skutečně nějaký zdravotní nebo spirituální benefit pro náš život a číslo 432 má magickou numerologickou hodnotu. Provedl jsem měření na nahrávkách, na nichž hrají profesionální hudebníci na violoncello, klavír a trubku, přičemž nástroje byly naladěny na frekvenci 432 Hz. Výsledky měření však ukázaly, že žádný z těchto nástrojů není schopen reprodukovat čistý tón přesně na frekvenci 432 Hz. Ani jednomu nástroji se nepodařilo dosáhnout této čisté frekvence.

Jak je to možné? Hudbu totiž nelze kvantifikovat. Zahrát tóninu, aby nesla přesné číslo 432 není možné. Je to jako byste pokoušeli nalít do skleničky od oka přesně 2,324 dl.

Mezi frekvencemi 430, 431, 432, 433 Hz jsou jen velmi malé odchylky. Dokonce i nejlepší hudebníci nedokáží udržet frekvenci stabilně na 432 Hz; jejich hra vždy osciluje mezi různými čísly, i kdyby se snažili být maximálně precizní a přesní.

Pokud tedy naladíte svůj nástroj na 432 Hz nebo posloucháte hudbu naladěnou na tuto frekvenci, je velmi pravděpodobné, že přesnou frekvencí 432 Hz ve skutečnosti neuslyšíte.

Mimochodem, nedávno mě jeden přítel přesvědčoval, jak ho tato magická frekvence vyléčila. Poslal mi odkaz na stránky, kde si zakoupil hudební díla jakéhosi léčitele, který tvoří hudbu ve správných frekvencích. Mimochodem není to levné, jedno takové hudební „dílo“ z těchto stránek stojí několik stovek korun. Na stránky jsem tedy mrknul a stáhnul si ukázku, která tam byla nabízena zdarma a změřil ji ve studiu. Nejenže „skladba“ neobsahovala vůbec deklarovanou frekvenci, ale jednalo se o lacinou syntezátorovou hudbu laděnou do standardního ladění 440 Hz.

Hudba naladěná na 432 Hz vám s největší pravděpodobností neotevře třetí oko ani nezlepší váš život. Můžete se naladit na 432, 433, 436, 440 nebo 450 Hz a vaše radosti a strasti zůstanou stejné. To, co vytváří krásu v hudbě, není frekvence, ale intervaly, barvy tónů, melodie a harmonie a paradoxně i nedokonalost. Ačkoliv hudba má matematický základ, chaos a nedokonalost jsou inherentní součástí hudby. Stejně tak krásu obrazu nevytváří malíř použitím jedné barvy měřené v určité vlnové délce. Emoce a krása vznikají vztahem mezi barvami, odstíny, tvary a materiálem. To samé platí pro hudbu.

Pokud jsem vás ale nepřesvědčil a přesto přese všechno chcete poslouchat 432 Hz, tak na následující nahrávce máte 100 % jistotu, že frekvence měří skutečně 432 Hz.

◦○◦━◦○◦━◦○◦━◦○◦

Pokud si myslíte, že moje práce stojí za to, uvítám jakoukoli formu podpory. Vaše drobné příspěvky mi lépe pomůžou udržet moji práci aktivní a rozvíjet ji dál. Kliknutím na logo PayPalu níže nebo na číslo účtu 3237673012/3030 můžete přispět částkou, kterou považujete za vhodnou.
Díky a s láskou
Jirka